Epitafios či Śmigus-Dyngus: Velikonoční zvyky, které spojují i překvapují

Velikonoce tu jsou tak rozmanité jako Španělsko samo. V celé zemi jsou k vidění výpravná procesí s obrovskými nosítky, která se za denního světla či nočního svitu kývají ulicemi. Ta u nás nemáme, ale jedno nás se Španělskem přece jen spojuje, a to velikonoční vejce.

Zatímco my je vaříme, abychom je pak nazdobili, v oblastech Murcie, Valencie či v Katalánsku zahlédnete v mnoha cukrárnách moučník zvaný Mona de Pascua – symbol konce půstu, který dodnes darují dospělí svým kmotřencům.

Jde o sladký mazanec zdobený natvrdo uvařeným vejcem, často i se skořápkou. V poslední době se zdobí čokoládovými figurkami, v čemž jsou přeborníci Katalánci. Jejich Museu de la Xocolata v Barceloně je plné ukázek těch nejkrásnějších čokoládových vajec.

Ale vraťme se k Mona de Pascua. V Murcii uvidíte moučník i v košíku žen a dívek, které dotvářejí lidový průvod za velikonočním procesím, aby pozvedly pochmurnou atmosféru církevních slavností.

Zuzana Churanová

Na Velikonoce běhají po všech zahradách, domech i parcích děti, které hledají vajíčka. Nerozdává je tu totiž zajíc, ale kouzelné a svaté létající zvony, při této příležitosti ozdobené andělskými křídly a stužkou.

Ve většině regionů se dodržuje tradice, že se „velikonoční zvony“ nevracejí z Říma s prázdnou. Na své cestě ohlašují vzkříšení Krista a rozhazují čokolády a cukrovinky, které děti sbírají. Tento „chasse aux œufs“ neboli lov na vajíčka probíhá v neděli ráno a často ještě i v pondělí. Někdo obvykle zakřičí „zvony už tu byly!“ a děti vyběhnou, aby hledaly poschovávaná čokoládová, cukrová nebo zdobená vařená vajíčka.

Někde jsou vidět i sladkosti ve tvaru zajíce, a to hlavně v Alsasku, které převzalo germánské tradice. Symbolem zdejších bohyní jara byli totiž králíci a zajíci.

Pavla Elsterová

Pascha čili Velikonoce jsou v pravoslavném Řecku nejdůležitějším svátkem roku. Lidé se na ně připravují nejméně měsíc dopředu. Diskutují o tom, kam pojedou koupit to nejlepší maso, co budou vařit i kam půjdou slavit. Většina Řeků chodí po celý svatý týden na mše, které trvají až do půlnoci. Na tu dobu jsou lustry a ikony v kostelích ozdobeny černými a fialovými stuhami, jež vyjadřují smutek za ukřižování Ježíše Krista.

Na Velký pátek se v chrámech objeví epitafios neboli dřevěná nosítka představující Kristův hrob, která se zdobí tisíci čerstvými květinami. Po večerní bohoslužbě je vynesou kněží ven a za nimi se vydá průvod věřících s rozsvícenými svícemi.

Bílá sobota je ve znamení zmrtvýchvstání Krista, které se slaví o půlnoci bubnováním, ohňostrojem, vyzváněním zvonů a zpěvem hymnu Christos Anesti. Poté se rodina vrací domů, kde se sejde u slavnostního stolu a hraje hru zvanou tsougrisma. Dvě osoby drží v ruce červeně obarvená vejce, ťukají jimi do sebe a snaží se rozbít vejce protivníka.

V neděli pak Řekové napíchnou na rožeň jehněčí maso, ženy připraví přílohy, saláty a začne hostina. Při ní se pije pálenka tsikoudia, ouzo, hraje hudba a vychutnává se pohoda.

Pavla Apostolaki

Poláci vnímají Velikonoce jako náboženský a rodinný svátek. Chodí do kostela na mše a scházejí se s příbuznými, kteří se sjíždějí ze všech koutů země. Všichni pak usedají o Velikonoční neděli ke stolu ke snídani nebo k obědu. Před začátkem jídla oloupou pisanki (zdobená natvrdo uvařená vajíčka), každý si vezme plátek a popřeje všem u stolu „Wesołego Alleluja“ neboli Šťastné Velikonoce.

Pak si pochutnají na žurku (kyselé žitné polévce s bílou klobásou), na různých druzích mas, včetně pečeného jehněčího, na klobásách, paštikách a na mazurku (tradičním velikonočním koláči se sladkou náplní a s dekorativním zdobením).

Další den je známý jako Śmigus-Dyngus neboli Mokré pondělí, kdy podle tradice chlapci polévají dívky kbelíky vody a šlehají je vrbovými proutky. Zvyk, který je spojený s jarní očistou a plodností, se dodržuje hlavně na vesnicích. Doma se k polévání využívají sklenice nebo malé stříkací pistole.

Pavla Apostolaki

I v Itálii patří Velikonoce k nejoblíbenějším svátkům. Jejich kořeny sahají do pohanských oslav jarní rovnodennosti a s jarem byla spojována bohyně plodnosti a úsvitu. Odtud pochází i symbolika králíka a především vejce, které představuje nový život a znovuzrození. Nejvíc se tu proslavila čokoládová vejce s překvapením, jejichž tradice vznikla v 18. století v Turíně. Na svátečním stole nechybí sladká colomba, moučník ve tvaru holubice.

O velikonoční neděli se jí jehněčí s bramborami, slaná buchta torta pasqualina plněná špenátem, ricottou a vajíčky. U oběda, který trvá několik hodin, se schází širší rodina.

Den po Velikonocích se slaví Pasquetta čili Andělské pondělí. Zatímco neděle patří náboženským obřadům, pondělí je časem výletů a setkání s přáteli. Italové v přírodě oslavují příchod jara a pochutnávají si na houskách plněných mozzarellou, mortadelou, vaječnými omeletkami, tuňákem a jinými dobrotami.

Eva Ferrarová