Umělec Josef Rataj obnovil v Praze vzpomínkové místo na Hanu Zagorovou. Rok po její smrti

V loňském roce vznikl portrét zpěvačky Hany Zagorové na zdi vedle Skautského institutu na Kampě spontánně hned den po jejím odchodu.

„Já jsem se nechal trochu vyhecovat. Šel jsem, namaloval jsem to a během chvilky začali lidé zapalovat svíčky a začali na ni vzpomínat,“ připomněl loňský srpen pop-artový umělec Josef Rataj.

Během čtvrt roku ale zpěvaččin portrét někdo přemaloval a zničil. „Mně to bylo líto. Ti lidé navíc neměli kde jí tu svíčku zapálit,“ doplnil.

„Tím pádem se na to trochu zapomnělo, ale nezapomněli na to fanoušci. Nebyl týden, aby někdo nenapsal, že jim to chybí,“ vysvětlil umělec.

„Minulou neděli jsem mluvil s bývalým panem radním z Prahy 1 a on se mě ptal, zda by to nešlo udělat znovu, když to bude teď rok,“ dodal Rataj.

Rozhodl se tedy pamětní místo obnovit a letos ho udělal mnohem větší. Jak on sám řekl, „ať to těm ničitelům trochu ztížím“.

Letos zeď ozdobily hned čtyři zpěvaččiny portréty. „Já mám rád pop-art a tady je takové klasické pop-artové opakování. Nechtěl jsem dělat jednu klasickou siluetu, tak jsem to udělal v barvách. Takhle už to dělal Warhol, ty opakovačky, a já ho miluju, tak jsem to udělal také a přijde mi to veselejší,“ vysvětlil umělec.

Kolem portrétů je vypsáno několik známých hitů ze zpěvaččina repertoáru. Nechybí hity jako Málokdo ví, Můj čas, Spěchám, Setkání, Asi, asi či Hej, mistře basu.

V současnosti se jedná o tom, že by pamětní místo mohlo na zdi zůstat. „Buď by se to zmenšeně zasklilo, nebo by to mohlo být na druhé straně v takovém výklenku,“ doplnil pop-artový umělec.

„Já jsem se s paní Zagorovou neznal, ale vždy, když jedu v autě, tak poslouchám tyhle staré gardy. A už loni to nebyla hned moje myšlenka, lidé mě tak trochu vyhecovali. Mně samotnému udělalo radost, že lidé přišli a začali zapalovat svíčky. Ona je jak Karel Gott. Ten taky odešel a chybí nám a ani jeho jsem neznal. Tohle je to samé,“ uzavřel povídání Josef Rataj.

Hana Zagorová se narodila v roce 1946 v Petřkovicích na Ostravsku. Do povědomí lidí se dostala v šedesátých letech. Devět Slavíků v řadě posbírala v letech 1977 až 1985 a je držitelkou mnoha platinových a zlatých desek.

V roce 1963 se zúčastnila ostravské soutěže Hledáme nové talenty, na brněnské JAMU ale poté začala studovat herectví. První singl Prý jsem zhýralá vydala až v roce 1968 a tehdy začala více vystupovat v rozhlase a v televizi. Její tvorba se pohybovala mezi šansonem a mainstreamovým popem.

V roce 1977 podepsala spolu s ostatními umělci Antichartu. Vystupovala také s Michalem Prokopem a Petrem Rezkem nebo s italským zpěvákem Drupim. V televizi měla vlastní pořady, jako Zaváté studánky a Prázdniny.

Koncertovala také v Polsku, v Rusku a v Německu. V osmdesátých letech byla spojena hlavně s dvojicí Petr Kotvald–Stanislav Hložek. V roce 1989 Zagorová podepsala petici Několik vět, která požadovala propuštění politických vězňů a svobodu slova.

V letech 1986–1992 byla manželkou tanečníka Vlastimila Harapese, po rozvodu si vzala operního tenora Štefana Margitu.

V červnu 2022 oslavili společných 30 let od svatby. Pro mnohé byl jejich vztah osudovou láskou.

Zpěvačka zemřela loni 26. srpna ve věku 75 let v Praze.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Já nemám strach - Hana Zagorová, O Lásce - Hana Zagorová, Vyznání - Hana Zagorová, Hanka - Hana Zagorová