Jan Prušinovský: Byl jsem vždycky fanoušek periferie

Co vás přimělo napsat a natočit pokračování?

Neměl jsem ukončený příběh.

Jak to že ne? Režisér spadl z okna, to nebylo fatální?

Byli jsme domluveni předem, že napíšeme osm epizod. Když jsem dopisoval osmou, došlo mi, že jsem tak v půlce. Naštěstí jsme mohli psát dál. Druhá řada je trošku jiná. V humoru nepolevuje, jen je trochu jiný.

Jan Kolařík, který režiséra hraje, tedy bude její součástí?

Už asi není tajemství, že ano, ve druhé řadě bude hrát docela významnou roli. Tématem seriálu je od začátku jakási forma odcházení. Ať již jde o generační střídání, nebo ryzí televizní estetiky a pořadů typu Dobré ráno. Éra terestriálního vysílání končí, nastala doba internetu. Schopnost včas a důstojně odejít je nakonec téma celé série. Jde o to, jak se kdo dokáže posunout v životě dál, a jestli to vůbec v určitém věku lze.

Dáváte na to v seriálu odpověď?

Odpovědí je v něm víc, protože na to žádná univerzální neexistuje.

Pociťujete změny i jako filmař?

O to, co děláme, tedy že vyprávíme příběhy, je zájem stále. Jde to, jaká bude forma jejich distribuce. Dnes je komplikovanější točit film pro kina, do kterých lidé moc nechodí. A televizní diváci zase stárnou. Jsme v jakémsi transformačním období a já tak nějak čekám, co nám nabídnou nové distribuční technologie. Jen v duchu odhaduju, jak moc jiné pro ně bude psát a točit.

Proč jste u seriálu Most! zůstal jen u osmi dílů, i když si diváci žádali pokračování?

To je jednoduché. Most! měl konec, zatímco Dobré ráno, Brno! ho nemělo. Most! měl příběh, který obsáhl osm čtyřicetiminutových epizod. Dobré ráno, Brno! je série, která má nakonec šestnáct půlhodinovek. Je zajímavé, že stejnou stopáž měl už Okresní přebor.

Řekl jste, že brněnská televize tenhle typ humoru snese, ale Kavčí hory by ho nevzaly. Proč?

Myslím, že v brněnské, ale třeba i v ostravské televizi panuje jistá forma uvolněnosti. Kavky jsou na mě moc reprezentativní, jejich zaměstnanci se cítí být až příliš privilegovanými, berou se velmi vážně. Já byl prostě vždycky fanoušek periferie.

Teď je generální ředitel České televize z Brna, třeba to bude jinak.

Uvidíme. Jen aby se z něj za půlroku nestal Pražák. Takoví jsou nejhorší.

Vaše filmy Kobry a užovky a Chyby ukazovaly vážná témata, seriály Trpaslík, Čtvrtá hvězda a další jsou vyloženě komedie. Co je vám bližší?

Věc, kterou právě dělám, mám v tu chvíli nejradši. Baví mě proces, výsledkem se moc dlouho nezabývám. Prostě to udělám, zahraju si hru na tvorbu, pak to skončí a já už si chci na jiném písečku vymýšlet něco jiného.

Toužím po tom, abych to, co dělám, vnímal tak, že to dělám poprvé. Ale to nejde. Není mi pětadvacet, netočím první film. Snažím se v sobě alespoň vždycky uchovat jakousi čerstvost, abych si natáčení co nejvíc užíval. Možná právě tím, že se moc neohlížím, ani za komedií, ani za dramatem.

Když jste teď natočil komediální seriál, bude další práce vážnější?

Nevím. Nabízí se, že se to má střídat, někdy to tak není, ale prolamuje se to do sebe. Těžko říct, jaká bude má další věc.

Vybíráte si témata k dramatům sám?

V podstatě ano. Někdy sice psal scénáře někdo jiný, ale když mi byly nabídnuty a zaujaly mě hned, vzal jsem je za své. K formě vážného dramatu jsem ale inklinoval už od školy. Komedie pro mě byla spíš vedlejší.

Film František je děvkař, kterým jste debutoval, vážné drama není.

To ne. Byl to však zrovna typ scénáře, který jsem začal psát jako drama. A protože mi to přišlo trochu blbé, začal jsem si z toho dělat legraci. Každá komedie u mě v podstatě začíná vážným námětem.

Byl zpočátku vážný i Most!, který jste připravil se scenáristou Petrem Kolečkem?

Nebyl jsem u toho úplně na začátku, Most! se ke mně dostal, až když byly napsané tři nebo čtyři díly. Petr píše tak, jak píše. Od začátku to byla komedie. Ale vážné věci, které v sobě Most! má, už Petr nakousl. Ne, že by se jim vážně věnoval, soustředí se hlavně na humor. Když jsme seriál začali dělat společně, vážnější notu jsem do něho přinášel spíš já.

Budete spolu znovu spolupracovat?

S Petrem jsme neuzavřeli žádné manželství ani registrovaný svazek, i když k tomu máme dost blízko. Jsme si asi trochu souzeni. Nikdy jsme se nestačili pohádat natolik, abychom se nenáviděli. Vždycky když se vidíme, dokážeme se navzájem rozesmát. Rozhodně to neznamená, že když jsme spolu čtyři pět let nic nedělali, tak jsme se rozdělili. Nikdy jsme nebyli pevnou tvůrčí dvojicí, vždycky měl každý ještě další věci. To je výhoda svobodomyslného svazku.

Točíte komedie s nekorektním humorem…

Já to slovo nekorektní vlastně nechápu.

Nikdo vám nekoriguje vaše nápady?

Nemám ten pocit. Pokud jsem se s něčím setkal, šlo spíš o míru vkusu, o to, jestli například něco explicitně ukazovat, nebo ne. Dokonce mě vlastně baví komunikovat s dramaturgy, které mám nad sebou, a řešit, aby se předešlo tomu, že by něco nemělo projít. Je pravda, že jsem u všech seriálů musel něco vysvětlovat.

Co třeba?

U Okresního přeboru jsem narážel mnohem víc než dneska. Tam se počítaly vulgarismy. U Čtvrté hvězdy se řešily některé vtipy, třeba na vozíčkáře a homosexuály. Diskutovalo se o tom, jestli už to není moc. Ale mám pocit, že dramaturgové už u mě vědí, co bude, a možná se se mnou už nechtějí tolik hádat.

Vědí, že nepřekročíte míru, třeba, že byste někomu ublížil?

Humorem se ale ubližuje. To tak je. Humor uráží, humorem se zesměšňuje. I ten nejjemnější vtip v sobě tuto mechaniku má. Naštěstí si nevybavuji, že by někoho nějaký můj vtip zabil, takříkajíc praštil nebo někomu něco ukradl. A je pravda, že mě nebaví samoúčelný humor.

Jestli někoho něco rozčiluje, tak to není ani tak to, jestli si někdo dělá legraci třeba z vážných věcí, ale že se jedná o samoúčelný vtip, který nikam nemíří. Vtip musí mít nějaký směr, ačkoli se třeba může stát, že ho někdo nemusí vidět nebo poznat.