Hlavní obsah

Nelidi. Polemický sloupek Štefana Švece

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Náš lidský vztah ke zvířatům je šáhlý. Vybranou skupinu tvorů rozmazlujeme, šlechtíme, oblékáme do svetříků, ňuchňáme, vodíme do kadeřnictví, oslovujeme jmény, nosíme k drahým lékařům a nakonec pohřbíváme při dojemných obřádcích.

Foto: Wikimedia Commons/WWalas

Klíště obecné

Článek

K dalším skupinám se chováme jako k věcem. Množíme a vykrmujeme je co nejefektivněji po způsobu výroby průmyslového zboží. Strojově je zabíjíme a na nekonečných pásech pak miliony jejich těl zpracováváme na potravu, textil nebo hnojivo.

S oběma typy se fotíme na Instagram – buď tam jsou ve formě mazlíčka, nebo steaku. Zbytek zvířat považujeme buď za škůdce, nebo za ohrožené druhy. První zabíjíme, dokud se z nich nestanou druzí, druhé chráníme před zabíjením, dokud se z nich nestanou první.

Z rozhovoru s filosofem Peñou-Guzmánem se zdá, že bychom se měli ke zvířatům chovat lépe, protože se jim zdají sny. Jako by prokazatelné vědomí bylo automatickým důvodem, proč tvora, který jím disponuje, nezabíjet.

Sní papoušek o plavbách po moři? David M. Peña-Guzmán se zabývá zvířecími sny

SALON

Nesouhlasím s tím. Zabíjení je proces nadesignovaný přírodou. Mnohá zvířata, jistě povzbuzena svými sny, zabíjejí a žerou jiná zvířata bez ohledu na to, že ta mají sny taky. V dávných dobách člověk zabíjel, nebo byl zabit, drápy proti oštěpu. My jsme své zbraně zdokonalili, takže dnes vítězíme snadněji.

Vyprávění o snech patří k argumentům, které mají bránit krutosti, protože její oběti jsou nám podobné. Vždyť i klíště o něčem sní, jaké tedy máme právo ho vykroutit z kůže? Mezi lidmi a zbytkem živočichů vlastně nejsou zásadní rozdíly, ta otázka je špatně položená, tvrdí Peña-Guzmán.

Dobře. Jsou-li nám zvířata tak blízká, jak víme, že prostě neděláme přirozenou věc? Kdyby své zbraně zdokonalili tygři, snad by si nás taky chovali v nadbytečném množství v kotcích na záhryz. Pokud by mravenci mohli kompletně sežrat lidstvo, tak to udělají.

Foto: Archiv Davida M. Peñy-Guzmána

David M. Peña-Guzmán

Důvod, proč bychom měli přestat provozovat zvířecí koncentráky, je přesně opačný. Nejsme jako zvířata – tedy částečně ano, ale naše zvířecí část nás k dobru a ochraně jiných tvorů neponouká. Zvířecí žravost a rozpínavost nám daly planetu do ruky, a tak je konečně čas lidsky dospět a začít ji spravovat.

O nadřazování člověka nad přírodou bylo napsáno mnoho trpkých a odmítavých slov. Ta ale naši vládu nad ní nesvrhnou. Musíme ji naopak konečně přijmout a začít se o Zemi a její tvory starat. Ne jako o místo, které musíme kvůli neuroticko-pudovým instinktům vydrancovat dříve než ostatní. A rovněž ne jako o sdílený byteček, kde se budou ve vzájemném požírání člověk a vlk přátelsky střídat. Musíme ji začít vnímat jako prostor, co nám byl svěřen a máme ho odevzdat lepší a šťastnější, než jsme ho dostali. Stejně jako tvory, kteří na něm žijí.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám