Hlavní obsah

Fejeton Miroslava Petříčka: Bleskovka

11. 10. 2011, 11:00
Právo, Miroslav Petříček, SALON

Slova mají své dějiny, zejména dějiny sociální a kulturní. Lysá hlava se kdysi podle určitého typu petrolejové lampy označovala lidovým výrazem bleskovka. Byl to ohlas osvícenské doby, doby světla, v níž přitahovalo pozornost vše, co svítilo. Ale říkalo se také, že lidé mají glanc. Chtělo se tím naznačit, že nějak vynikají a přesvětlují ostatní, hlavně však, že vynikají elegantně.

Článek

Tento výraz měl původ v ještě starším, předosvícenském slovníku, neboť pocházel z dob, kdy se mluvilo například o lesku královského dvora (třeba právě krále Slunce), což bylo třeba chápat doslovně: dvůr oplýval zlatem a stříbrem, královská koruna se skvěla drahokamy stejně jako oděvy dvorních dam, leskly se i generálské epolety. Byl to lesk, který byl zdaleka viditelným znakem skvělosti.

Když doba králů skončila, světlo zcivilnělo, přešlo od okázalosti na stranu rozumu (petrolejka je výdobytek občanské inteligence spolupracující s technologií) a stejně tak se i ze slova glanc vytratil význam okázalosti – zůstala s ním však spjata elegance jako sociální ctnost. Když se o někom řeklo, že ztratil glanc, znamenalo to, že pozbyl vážnosti mezi ostatními. Ale vážnost je obtížně definovatelná kategorie, neboť nelze přesně stanovit, z čeho se skládá: její pravidla vycházejí najevo vždy až jejím ztrácením. Když třeba někdo v každé větě řekne dvakrát „jako“, je zřejmé, že ztrácí glanc.

Tato ošidná spřízněnost slov, která dělí celé kulturní světy, je právě proto velmi zrádná. Jejich různé významy a metaforické základy prosakují na povrch, všelijak se míchají a pak se často stane, že zmaří účel, kvůli kterému byla použita. Což je nápadné zejména tehdy, když se taková slova stanou modelem chování: člověk se totiž spíše řídí slovy než naopak, byť to popíráme. Není málo těch, kdo chtějí získat glanc prestižními oděvními doplňky a lysé hlavy lze docílit nejen věkem a dědičností, nýbrž i jejím pečlivým vyholením. A právě tehdy se může stát, že se záměr mine účinkem a kultura se pomstí za své zneužívání. Politik s holou hlavou chce vynikat, avšak jeho svítivost je právě jen na úrovni petrolejky. Čím nápadněji se leskne, tím více ztrácí glanc.

Vizme jej řečnit v záři televizních kamer: přestrojen za myšlenkový pochod oplývá jazykovými drahokamy a skví se tituly. Jeho hlavu je dokonce pro účely televizního přenosu nutno poněkud přepudrovat, aby se ve vlastním lesku neproměnila v nezřetelnou skvrnu. Politik sice vylučuje vážnost jako brouk feromony, přesto je nějak matný a páchne petrolkou jak někdejší bleskovka. Nemá glanc.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Miroslav Petříček

Není divu: vyholenou lesknoucí hlavou chce vzbudit vzpomínku na záři královských dvorů, avšak jeho adresátem je občanská společnost, takže nápadná je spíše jeho podoba s holou lebkou. Značkové oděvní doplňky by byly elegantní, kdyby nebyly zavěšeny ve výkladní skříni občanských nectností, a titul magistr by byl úctyhodný, kdyby se jím jeho nositel nehonosil jako hraběcí korunkou a nezněl jeho sluchu téměř jako markýz.

Vyniká – ale jako skinhead, který zabloudil do feudalismu. Nedivme se potom, že politika víc a víc ztrácí glanc.

Reklama

Související témata:

Související články

Miroslav Petříček: (Vy)slyšet kulturu

1. 12. 2010, 11:00

Na otázku, co je kultura a k čemu je na světě, není odpověď, na které by se všichni shodli, protože každá její definice je částečná. Pokud ale uvažujeme, proč...

Fejeton Miroslava Petříčka: Samota

15. 2. 2011, 11:00

Kdyby Erich Fromm psal svou knihu Útěk před svobodou dnes, tedy právě sedmdesát let po jejím prvním vydání, nemusel by na ní příliš měnit. Jen pár detailů...

Výběr článků