Hlavní obsah

Fejeton Miroslava Petříčka: Bleskovka

Právo, Miroslav Petříček, SALON

Slova mají své dějiny, zejména dějiny sociální a kulturní. Lysá hlava se kdysi podle určitého typu petrolejové lampy označovala lidovým výrazem bleskovka. Byl to ohlas osvícenské doby, doby světla, v níž přitahovalo pozornost vše, co svítilo. Ale říkalo se také, že lidé mají glanc. Chtělo se tím naznačit, že nějak vynikají a přesvětlují ostatní, hlavně však, že vynikají elegantně.

Článek

Tento výraz měl původ v ještě starším, předosvícenském slovníku, neboť pocházel z dob, kdy se mluvilo například o lesku královského dvora (třeba právě krále Slunce), což bylo třeba chápat doslovně: dvůr oplýval zlatem a stříbrem, královská koruna se skvěla drahokamy stejně jako oděvy dvorních dam, leskly se i generálské epolety. Byl to lesk, který byl zdaleka viditelným znakem skvělosti.

Když doba králů skončila, světlo zcivilnělo, přešlo od okázalosti na stranu rozumu (petrolejka je výdobytek občanské inteligence spolupracující s technologií) a stejně tak se i ze slova glanc vytratil význam okázalosti – zůstala s ním však spjata elegance jako sociální ctnost. Když se o někom řeklo, že ztratil glanc, znamenalo to, že pozbyl vážnosti mezi ostatními. Ale vážnost je obtížně definovatelná kategorie, neboť nelze přesně stanovit, z čeho se skládá: její pravidla vycházejí najevo vždy až jejím ztrácením. Když třeba někdo v každé větě řekne dvakrát „jako“, je zřejmé, že ztrácí glanc.

Tato ošidná spřízněnost slov, která dělí celé kulturní světy, je právě proto velmi zrádná. Jejich různé významy a metaforické základy prosakují na povrch, všelijak se míchají a pak se často stane, že zmaří účel, kvůli kterému byla použita. Což je nápadné zejména tehdy, když se taková slova stanou modelem chování: člověk se totiž spíše řídí slovy než naopak, byť to popíráme. Není málo těch, kdo chtějí získat glanc prestižními oděvními doplňky a lysé hlavy lze docílit nejen věkem a dědičností, nýbrž i jejím pečlivým vyholením. A právě tehdy se může stát, že se záměr mine účinkem a kultura se pomstí za své zneužívání. Politik s holou hlavou chce vynikat, avšak jeho svítivost je právě jen na úrovni petrolejky. Čím nápadněji se leskne, tím více ztrácí glanc.

Vizme jej řečnit v záři televizních kamer: přestrojen za myšlenkový pochod oplývá jazykovými drahokamy a skví se tituly. Jeho hlavu je dokonce pro účely televizního přenosu nutno poněkud přepudrovat, aby se ve vlastním lesku neproměnila v nezřetelnou skvrnu. Politik sice vylučuje vážnost jako brouk feromony, přesto je nějak matný a páchne petrolkou jak někdejší bleskovka. Nemá glanc.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Miroslav Petříček

Není divu: vyholenou lesknoucí hlavou chce vzbudit vzpomínku na záři královských dvorů, avšak jeho adresátem je občanská společnost, takže nápadná je spíše jeho podoba s holou lebkou. Značkové oděvní doplňky by byly elegantní, kdyby nebyly zavěšeny ve výkladní skříni občanských nectností, a titul magistr by byl úctyhodný, kdyby se jím jeho nositel nehonosil jako hraběcí korunkou a nezněl jeho sluchu téměř jako markýz.

Vyniká – ale jako skinhead, který zabloudil do feudalismu. Nedivme se potom, že politika víc a víc ztrácí glanc.

Reklama

Související témata:

Související články

Miroslav Petříček: (Vy)slyšet kulturu

Na otázku, co je kultura a k čemu je na světě, není odpověď, na které by se všichni shodli, protože každá její definice je částečná. Pokud ale uvažujeme, proč...

Fejeton Miroslava Petříčka: Samota

Kdyby Erich Fromm psal svou knihu Útěk před svobodou dnes, tedy právě sedmdesát let po jejím prvním vydání, nemusel by na ní příliš měnit. Jen pár detailů...

Výběr článků

Načítám