RECENZE: Víly z Inisherinu. Síla jednoduchosti příběhu a emocí

Další nominace jsou herecké – a není divu, protože právě herecké výkony jsou ve filmu velmi výrazné a pro jeho emocionální působení zásadní. Nominaci tak může proměnit Colin Farrell za hlavní roli, Brendan Gleeson, Barry Keoghan a Kerry Condonová za role vedlejší. Další nominace má film za hudbu a střih.

Víly z Inisherinu sice soutěžily na Zlatých glóbech v kategorii komedie/muzikál a vyhrály ji, ale humoru je v nich pomálu. A i když probleskne, vhání zároveň slzy dojetí do očí.

Jednoduchý příběh se odehrává na odlehlém ostrově západně od Irska ve dvacátých letech minulého století. Jen zdálky z pevniny na ostrov doléhají výstřely občanské války, jen občas někdo přinese do krámku pár drbů a novinek. V hospodě nebývá přeplněno, tolik potenciálních štamgastů na ostrově snad ani není.

Ale nikdy nechybí dva nerozluční kamarádi Pádraic (Farrell) a Colm (Gleeson). U jednoho stolu, s pivem a panákem, sedí každé odpoledne ten nejhodnější ze všech hodných, ale trochu prostoduchý Pádraic a hromotlucký, přemýšlivější Colm.

Jednoho dne, když ho přijde vyzvednout domů, však Colm Pádraicovi neotevře dveře. V hospodě pak sedí stranou a odmítá s kumpánem mluvit. Pádraic nechápe, nic mu neudělal, v jeho světě se přece nic nezměnilo.

Jenže se změnilo v tom druhém. Colm si najednou uvědomil, že nechce promarnit život jen planým tlacháním s nudným Pádraicem, který dokáže dvě hodiny mluvit o lejně své milované oslice nebo poníka. Colm chce skládat hudbu, aby po něm na světě něco zůstalo, a chce k tomu klid. I za cenu násilí páchaného fyzicky na sobě a psychicky na Pádraicovi.

Kamarádství skončilo, náhlá osamělost, jíž Pádraic nerozumí, smutek, který s ním prožívá jeho mnohem chytřejší, sečtělá sestra (Condonová) a ten největší prosťáček z celého ostrova Dominic (Keoghan), jsou až neuvěřitelně dojemné.

Colmovo náhle probuzené ego nabývá vrch nad někdejším přátelstvím, Pádraic se nemá čeho zachytit, ale kamarádství se nechce za žádnou cenu vzdát.

Hlavní postavy jsou osobité, nezaměnitelné a srozumitelné i v těžko pochopitelném, ale vlastně logickém chování. McDonagh je velmi přesně zasadil do prostředí, do něhož patří, a to prostředí v precizní režii vyjádřil jak charakteristikou vedlejších postav, tak úžasnými záběry krajiny. Všechno do sebe skvěle zapadá včetně emocí.

Že právě ty dokáže McDonagh prostřednictvím výborně zvolených herců skvěle vyjádřit, ukázal už před pěti lety ve Třech billboardech kousek za Ebbingem s vynikající Frances McDormandovou. Farrellovy a Gleesonovy schopnosti si ověřil ve svém debutu V Bruggách.

Právě oni dva podávají výkony, které si o ceny doslova říkají, i když to nebudou mít snadné.