Hlavní obsah

RECENZE: Na Richarda Müllera jsou omezení krátká

28. 11. 2022, 8:51

Richard Müller se tu a tam zmíní o omezeních, která mu prý na jeho hudební cestě přináší nedostatek talentu. Takové přiznání je v jeho případě diskutabilní, přesto sympatické a pokorné. Vezmeme-li je nicméně přece jenom vážněji, je třeba konstatovat, že mu vždy stačilo být, zpívat, skládat, najít šikovné spolupracovníky a využít toho, co mu bylo dáno do vínku. Platilo to v minulosti a platí to i dnes. Jeho nedělní večerní vystoupení v pražském divadle Hybernia to potvrdilo.

Foto: Universal Music

Richard Müller vystoupil v pražském divadle.

Článek

Přicestoval několik dnů po vydání svého nového alba Čierna labuť biela vrana, pro které mu Ondřej Brzobohatý složil hudbu na texty Petera Uličného. Prostoru v koncertním programu ale mnoho nedostalo, zazněly jen dvě skladby, pročež do atmosféry setu nestačila naplno vniknout ponurost, kterou kolekce nese.

Müller, jeho kapela a dvě vokalistky se soustředili na nejvýraznější písničky, které zpěvák ve svém repertoáru přechovává. Sahal pro ně nejenom do svých sólových alb, ale i do zásobníku své osmdesátkové kapely Banket, to když zazněla v reggae úpravě nestárnoucí Po schodoch, či do dob spolupráce s textařem Michalem Horáčkem, když zazpíval písně Srdce jako kníže Rohan nebo Baroko.

Byl v dobré formě. Už když nastoupil na pódium, bylo patrné, že má do zpívání chuť a že si přišel vystoupení užít stejně jako diváci v zaplněném divadle. Byl komunikativní, vtipkoval, vzpomínal na to, jak skladby vznikaly, odhaloval jejich pozadí i souvislosti, a hlavně zpíval s energií patřící k dobrému koncertu. Byl kapitán, hlavní postava večera, nesmazatelná osobnost.

Obklopen byl skvělými muzikanty. Dokázali hrát v základu jako tým, ale jakmile dostali příležitost, zářili jako sólisté. V tomto ohledu část skladeb opanovaly především výtečné sólové pasáže saxofonisty, klarinetisty a flétnisty v jedné osobě Michala Žáčka a výpravná sóla kytaristy Štefana „Pišty“ Lengyela. V písni Cigaretka na dva ťahy spolu rozehráli opravdovou instrumentální parádu, jeden z nejsilnějších okamžiků vystoupení. Kdykoli však k mikrofonu přistoupil Müller a začal zpívat, bylo nad slunce jasné, kdo je na místě pánem.

On ani jeho kapela nehýří nadměrným pohybem či kreativními tanečky, skromná byla i vizuální stránka koncertu. K tomu, aby si vysloužili nadšený potlesk v sále i neutuchající pozornost jim nicméně stačilo skvěle interpretovat výborné písně tak, jak jim to povolují jejich um i dar shůry. S touhle výbavou nadělili příchozím koncert, o němž budou ještě hezkých pár týdnů nadšením mluvit.

Richard Müller
divadlo Hybernia, Praha, 27. listopadu

Hodnocení: 90 %

Reklama

Související články

Anna K.: S Tomášem jsme držáci

25. 11. 2022, 17:24

Příští rok to bude třicet let, co zpěvačka Anna K. vydala první album. Od té doby se stala jednou z nejpopulárnějších tuzemských poprockových osobností,...

Výběr článků