RECENZE: Výborná knižní série Volkera Kutschera dospěla k finále jako z Hollywoodu

Odehrávají se především v Berlíně v časech nástupu Adolfa Hitlera k moci a autor v nich konfrontuje fiktivní i skutečné postavy. Knižní série, podle které vznikl oblíbený televizní seriál Babylon Berlín, patří nesporně k tomu nejzajímavějšímu, co se v evropské literatuře v takovém pojetí urodilo.

Finále knihy, nazvané jednoduše Rath, údajně poslední z celé série, je překvapivě trochu hollywoodské, což znamená, že vybočilo z poměrně civilního způsobu vyprávění i atmosféry předešlých devíti knih. Vkrádá se myšlenka, že vznikalo se záměrem posloužit scénáři nějakého velkofilmu, ale možná to jen Kutscher zatoužil mít trochu dojemné.

Paradoxně je to její největší slabina, okamžik, kdy se autor rozhodl své přirozené vypravěčské přednosti opatřit ještě zářivějším lakem. Přitom to nebylo potřeba.

Na konci roku 1938 bylo jasné, že krajně pravicový režim Národně socialistické německé dělnické strany nelze zastavit. Časy byly ponuré a nenávist straníků i části německého lidu se obracela zejména proti Židům a komunistům. Každý, kdo se nenechal oddaně nést hlavním proudem, musel očekávat potíže.

Kutscher se i na svůj desátý román z celé série pečlivě připravil. Zasadil ho do podzimu roku 1938 a nechal jej kulminovat v hodinách z 10. na 11. listopadu, které historie označuje jako Křišťálovou noc, tedy protižidovský pogrom. To označení je odvozeno od střepů rozbitého skla z oken a výloh židovských obchodů, domů a synagog.

Rath se předtím kvůli umírajícímu otci vrátil do Německa. Jelikož tam byl považovaný za mrtvého, jeho největším zájmem bylo zůstat skrytý. Jeho ženě Charly, s níž se tajně scházel, byla znovu nabídnuta služba u policie, což přijala hlavně kvůli tomu, aby zjistila, kdo zabil dva členy Hitlerjugend. O to především v téhle detektivce jde.

Kniha Rath představuje strhující, zároveň tísnivý závěr série. Její dějová linie je přehledná, bohatá, ale nikoli překombinovaná, jak se to někdy dělo v minulých dílech, a je náležitě dramatická. Kutscher dokončil dlouhý souvislý příběh, aniž by byť jen trochu ubral tempo a švih. Vývoj postav je výrazný a realistický, historické souvislosti, do nichž je zasazen, stojí na pevných základech.

Kutschner používá jazyk, který není výjimečný či rafinovaný, dialogy jsou v něm přímočaré a tempo vyprávění na necelých sedmi stovkách stran solidní.

Tahle série byla od svého prvního dílu poutavá, v románové podobě mnohem silnější než televizní seriál Babylon Berlín, jenž byl podle ní natočen. Je to vrstevnatý příběh plný zvratů a emocí.