Z okna vidíte sestřelování raket, popsal Čech realitu v Dubaji

Útok na Írán ze strany Izraele a USA začal koncem února a odplata v podobě útoků na americké základny v okolních státech na sebe nenechala dlouho čekat. Knecht přiznává, že první dny sledoval situaci spíš zpovzdálí. Postupně se ale stala součástí života, když rakety začaly létat do Dubaje.

„Slyšíte výbuchy. Jsou to zvuky, na které nejsem zvyklý a ani si na ně nechci zvykat. Máte strach, jsou to rány, že se třepou okna, skleničky. Z okna vidíte, že létají rakety a sestřelují je,“ popsal Novinkám situaci Knecht.

Podle něj sice dává protivzdušná obrana určitý pocit bezpečí, že rakety likviduje. „Největší obavu člověk nemá ani tak ze samotných útoků, ale spíš z padajících zbytků dronů nebo munice,“ poznamenal 39letý muž.

Celá situace ale podle něj vytváří silný diskomfort. „Čím déle v tom člověk je, tím více je citlivý na hlasité zvuky. Pak už jen stačí, když jede motorka s pizzou, a člověk si myslí, že letí raketa nebo stíhačka. Je to permanentní pnutí, ze kterého vzniká únava a informační zahlcenost, protože stále sledujete zprávy, co se děje,“ nastínil Knecht, který pracuje v bankovním sektoru.

Kvůli situaci se rozhodl s manželkou a dvěma malými dětmi, že zemi alespoň na čas opustí. Sehnat letenky v takové situaci ale nebylo podle něj jednoduché, a už vůbec ne levné.

„Samotný odlet byl nakonec symbolickým zakončením těch napjatých dní. Přesně v čase našeho odletu, když jsme už seděli na palubě letadla, přišlo do mobilu varovné oznámení. Letadlo pak stálo téměř pět hodin na ranveji. Čím déle jsme tam byli, tím více jsme si říkali, že možná vůbec neodletíme. Nakonec se ale let rozběhl a my jsme se bezpečně dostali pryč,“ vylíčil Knecht.

Když se dostal do Brna, oddechl si. „Je dobře, že jsme odjeli, a sledujeme to jen z dálky. Ne každý má tu možnost. Navíc letenky jsou drahé. Dvojnásobně stojí v ekonomické třídě, ale ty nejsou, protože poptávka je velká. V první nebo byznysové třídě jsou letenky třeba i desetkrát dražší. Pak je tedy otázka, jestli chceš opustit zemi, ale zaplatit desetkrát víc,“ doplnil Čech, který žil hned v několika zemích, kromě Emirátů také ve Spojených státech, Velké Británii, Kanadě, Rusku nebo Číně.

Podobnou zkušenost už jednou zažil. „Když začala válka na Ukrajině, byl jsem s rodinou repatriován z Ruska. Člověk pak vlastně rok neví, co bude dál. Tyhle zkušenosti vás naučí vnímat svět trochu jinak. S větší pokorou a opatrností,“ přiznal Knecht.

Na situaci se ale snaží nahlížet pozitivně a s vděčností k zaměstnavateli, který umožnil zaměstnancům v zasažených zemích dočasně pracovat z jiných lokalit. „V takových chvílích to lidem dává velkou jistotu a umožňuje soustředit se hlavně na bezpečí rodiny,“ je si vědom fotbalový fanoušek, který se těšil, že návrat do Brna okoření pondělním brněnským derby mezi Zbrojovkou a Artisem, a čas také využije k návštěvě rodiny.

Do Spojených arabských emirátů by se ale chtěl vrátit. „Máme tam domácnost, auta, všechno, celý náš život. Vzali jsme si jen pár kufrů. Ale potřebujeme mít jistotu bezpečí,“ odpověděl na dotaz, zda se budou vracet a kdy.

Přestože má Dubaj za druhý domov, tím prvním je stále Brno. „Do Brna se budeme s rodinou tak jako tak vracet a já jsem vlastně rád, že tu teď můžu být, sledovat, co tady funguje a kam se naopak město může posouvat,“ řekl Knecht.

Z posledních týdnů si odnáší jedno uvědomění. „To, co se stalo, by ještě nedávno nikoho nenapadlo. Válka podle všeho může vzniknout prakticky kdekoliv, a to i na místech, která se ještě před chvílí zdála jako jedna z nejbezpečnějších na světě,“ uzavřel Knecht.