Alexandra Langošová a Roman Helcl z kapely November 2nd: Můžeme být v Evropě a do Ameriky létat

Jak je možné, že jste dvanáct let neměli potřebu vydat album?

Langošová: Není jistě náhoda, že dítěti, které s Romanem máme, je jedenáct let. S těhotenstvím to dá v součtu těch dvanáct let prodlevy. Po třetím albu Night Walk with Me, které bylo písničkářské s countryovými prvky, jsme se navíc potřebovali trochu najít.

Co tím máte na mysli?

Helcl: Došli jsme do fáze, kdy jsme nevěděli, jak dál. Potřebovali jsme odstup a znovu najít zvuk kapely. Zásadní inspirací pro písničky z prvních tří alb byla americká hudba. Jezdili jsme do Ameriky nahrávat a snažili se ji při tom učit. Tuto etapu jsme pak uzavřeli naší třetí deskou, která vznikala v Nashvillu.

Najednou jsme byli tou inspirací naplněni a dostavil se pocit, že bychom měli sice čerpat z toho, co jsme se tam naučili, ale jít při tom více vlastní cestou a nedržet se jen původních zdrojů. Konkrétní podobu nového zvuku jsme pak hledali dvanáct let.

Chtěli jste v Americe zůstat?

Helcl: V podstatě ano. Pravidelně jsme tam jezdili hrát i natáčet. Někdy po roce 2008 jsme tam absolvovali úspěšné turné po západním pobřeží a po něm jsme velmi zvažovali, že se tam odstěhujeme, vyřídíme si pracovní povolení a nějakou dobu tam zůstaneme. To se ale nestalo.

Langošová: Obvykle bylo totiž dost těžké dostat na koncerty a do studií v Americe celou kapelu. Mnohem jednodušší se jevilo, abychom tam zůstali s Romanem jen my dva. Jenže to zase nebyla kapela.

Po všech těch úvahách nakonec přišly mé vážné zdravotní komplikace, kdy jsem strávila řadu měsíců v nemocnici a potom na dlouhé rekonvalescenci. To byl zásadní zlom, protože tehdy jsem si uvědomila, že Amerika by byla skvělá pro muziku, ale nedovedla jsem si představit, co bych dělala v podobné situaci. Takové léčení bychom nejspíš finančně neutáhli, byl by to náš bankrot.

Kromě toho jsem si ve spojitosti se všemi událostmi uvědomila, že doma jsem tady a že žijeme v době, kdy se dá do Ameriky prostě snadno odletět a hrát tam.

Vnímali jste to tak, že se vám rozplynul sen?

Langošová: Nerozplynul se, jen přetransponoval. To, že jsem Evropanka a že tenhle kus světa je skvělý, jsem si uvědomila právě díky tomu, že jsem mohla být, hrát a natáčet v Americe. Můžeme zůstat Evropany, protože zdejší přístup k hudbě v sobě prostě máme, a můžeme přitom čerpat z toho, co na nás dýchlo z americké muziky.

Přesně takový mix je na novém albu. Souhlasíte?

Helcl: Ano. Nová deska je i více rocková než ta předchozí, ale nevychází z rockových klišé. O to jsme se hodně snažili. Třeba já jsem u kytar hledal přístup, který sice z rockové tradice vychází, ale zároveň je na něm slyšet současnost.

Už na prvních singlech z alba jsem začal kytary efektovat tak, aby posluchač hned nepoznal, jestli party hraje kytara nebo synťák. Navíc jsem zvuk zdvojil skutečnými klávesami a výsledný sound roztáhl do sterea. Myslím, že i v tom je náš nový rukopis, který lze najít na celém albu.

Do směřování nakonec výrazně zasáhl i náš producent Boris Carloff, který nás více přitáhl k soulu. Poslouchali jsme ho, ale nikdy nehráli. Teď ve zvuku některých našich písní je. Stejně tak je v něm elektronika. Naopak jsme ani jednou nepoužili akustickou kytaru, což je u nás novinka.

Kdy začaly písně na novou desku vznikat?

Helcl: Už v roce 2016. První byla Love Me or Leave Me (TX, TN). V té době jsem dělal konkurz na místo kytaristy do britské kapely Reef a tu skladbu jsem vytáhl na společné zkoušce. Mám ji nahranou i ve verzi, kterou jsem s nimi připravoval v Glastonbury. Po čase jsem si na ni vzpomněl, přinesl ji do November 2nd a vyšla úplně jinak, než jak zněla v aranžích s Reef.

Půlka naší nové desky vznikala pět let. Další polovinu jsme složili a nahráli během dvou tří měsíců. To tempo se nám začalo líbit, a tak jsme si na prosinec objednali studio, abychom nahráli další skladby, které píšeme průběžně.

Co by se stalo s November 2nd, kdybyste se stal členem Reef?

Helcl: To netuším, a naštěstí jsme to nemuseli řešit. Každopádně jsme stále v kontaktu. Když hráli naposledy v Praze, pozvali mě, abych se k nim na pódiu připojil.

Texty píšete v angličtině. Vyprávíte příběhy?

Langošová: Vždycky jsme vyprávěli. Na písničkové formě mě fascinuje, že lze na omezeném prostoru vyjádřit velké sdělení či příběh. Na novém albu jsem se snažila být ještě úspornější než kdy předtím a najít hranici, kdy pořád říkám to, co chci, a zároveň k tomu nepoužívám zbytečně moc slov.

Dříve jsem psala dlouhé a květnaté texty s tím, ať se jim přizpůsobí kapela i posluchači. Teď to je naopak, a našim písničkám to velmi prospělo.

Muzika je úžasná v tom, že nese emoce, které vypráví spolu s textem. Dává prostor pro kontext a představivost posluchače.

Budete koncertovat?

Helcl: Album pokřtíme v únoru a poté vyrazíme na turné, které se překlopí do festivalové sezony. Přitom obnovujeme kontakty v zahraničí. Řešíme koncerty ve Švédsku, Norsku, v Americe i jinde.