Třikrát bojovala o život s rakovinou. Strach z koronaviru Jana Ryšánková nemá

V rodině rodačky z Přerova bojovaly s rakovinou dvě babičky, obě boj vyhrály. Když se Janě objevila boule na stehně, netušila, jaký maraton ji čeká.

„Myslela jsem si, že to je banalita, musela jsem na operaci. Musela jsem bojovat nejen o svůj, ale i dceřin život,“ vzpomíná dnes pětadvacetiletá žena, která ještě v těhotenství podstoupila sérii chemoterapií. Okamžitě po porodu musela dojíždět na ozařování.

„Bylo to těžké, místo toho abych si užívala miminka, tak jsem ji musela neustále opouštět kvůli léčbě, ale zvládla jsem to,“ usmívá se dnes s tím, že po osmi měsících byla léčba úspěšně ukončena a nastal krásný vysněný život. Dokonce jí prý začaly už i dorůstat vlasy.

Přestože byla Jana považována za zdravou, celý svět se jí otočil naruby znovu v červnu loňského roku, kdy ji začala bolet záda, přidalo se zvracení. Diagnóza? Metastáze na plíci. Rodině se zhroutil svět.

„Měla jsem ale štěstí, byla malá. Úspěšně ji odstranili, zůstala mi celá plíce. Vše vypadalo dobře, jenže v listopadu se objevily další zdravotní potíže. Za dva měsíce mi vyrostl sedmnácticentimetrový nádor na ledvině,“ vypráví Novinkám Jana Ryšánková.

Musela okamžitě na další operaci. Její stav byl velmi vážný.

Nebýt dcery, která pro ni byla největším hnacím motorem žít, a partnera, který při ní od samého začátku stojí a nehne se od ní ani na krok, by na tom byla prý špatně. Přesto přiznává, že mívá černé myšlenky.

„Teď je dcera větší, má tři roky, a jak se to už děje potřetí, tak jsem na tom psychicky špatně. Každý den vstáváte s tím, že nevíte, co bude, nevíte, co se ve vás děje. Přemýšlení o budoucnosti je pro mě úplným strašákem. Když je člověk s myšlenkami sám, tak už nevzpomíná na to, co za ten den pěkného zažil, ale jenom sedíte a přemýšlíte, kolik tak vás těch dnů ještě čeká. Je to strašné, kdo to nezažije, nepochopí,“ svěřuje se Ryšánková.

Proto mladá maminka epidemii koronaviru nijak zvlášť neprožívá. „Asi to bude znít hloupě, ale já to neprožívám vůbec. Těžké životní období už prožívám od srpna, tak mi přijde, že nic horšího už být nemůže,“ míní Jana s tím, že samozřejmě jakožto rizikový pacient dodržuje veškerá nařízení a opatření, aby se její rodina nákaze vyhnula.

„Tím, že prožívám těžké životní období už poněkolikáté, tak tohle pro mě není nic překvapivého. Už dávno jsem si uvědomila, co to znamená bojovat o zdraví a co zdraví je,“ uzavírá momentální situaci.

Jana Ryšánková dokonce o své nemoci založila blog a napsala knihu Kdo bojuje, vyhrává. Tam se vypsala ze své první rakovinové příhody.

Nyní chystá druhou zpověď. Díky tomu je v kontaktu i s jinými nemocnými, kterým se snaží dodat optimismus a chuť bojovat se zákeřnou nemocí.

„Pořád hledají optimismus, který mám já, hledají recept na takové to nakopnutí bojovat. Ne každý to snáší psychicky dobře, ne každý má ten hnací motor, jako já mám dceru. Snažím se radit i ohledně vypadávání vlasů, protože je to taková tragédie, samotnou mě to taky trápí, ale jsou horší věci. Vlasy dorostou. Snažím se jim to nějak vtlouct do hlavy a ve většině případů to funguje,“ usmívá se Jana Ryšánková.