Článek
Přinejmenším to stojí v kremelských plánech. Ruská propaganda se netají tím, že po kapitulaci Ukrajiny, které chce dosáhnout s pomocí Donalda Trumpa, má být dalším cílem agrese ta část Evropy, která podle ní Rusku patří, protože tady za druhé světové války hynuli ruští (tehdy sovětští) vojáci. Na západě to končí Aší.
Moskva, aby ušetřila na raketách, vede dlouhá desetiletí hybridní válku na tomto území, aby vypěstovala obyvatelstvo a jeho zástupce, kteří sami sepíšou zvací dopis. Kreml má úspěchy. Deset let stál v čele českého státu „náš člověk v Praze“, jak nazval Miloše Zemana novinář z Putinovy obsluhy.
Наш человек в Праге еще на пять лет: В Чехии прошла инаугурация Милоша Земана pic.twitter.com/rdKGxv5iIG
— Дмитрий Смирнов (@dimsmirnov175) March 8, 2018
Další výraznou výhrou Moskvy byly výsledky sněmovních voleb 2025. Vláda Andreje Babiše je opakovaně chválena vysokými kremelskými představiteli, protože svými činy nepokrytě napomáhá ruským snahám o podrobení Ukrajiny a pokračování ruského Drang nach Westen. Babiš a spol. připravují Putinovi půdu nepřátelským postojem k Ukrajině a odebráním peněz české Bezpečnostní informační službě, aby nemohla účinně bojovat proti ruským hybridním útokům.
Na sobotních shromážděních ale byli přítomni jiní Češi než ti, kteří přivedli k moci proruskou vládu. Nebyli to zbabělí příznivci kusu žvance jako základní životní hodnoty. Přišli lidé, kteří chápali, že Ukrajina krvácí, aby oni mohli mít to, co potřebují nejvíce, a to je svoboda. Lidé, kteří navzdory vládě ostudy pomáhají Ukrajině svými penězi a svou činností.
„Zlo má bohužel vždycky tendenci roztahovat se tam, kde má prostor. A my mu ten prostor nechat nesmíme,“ řekl na pražském Staroměstském náměstí prezident Petr Pavel. Zlo je současné Rusko. Ale Rusko je poměrně daleko. Zlo, příbuzné s ruským zlem, od něho odvozené a jemu podřízené, řádí i v České republice.
O tom, že se uhnízdilo v koaliční většině Poslanecké sněmovny a ve vládě, jsem se už zmínil. Nelze ale zapomínat, že toto zlo přišlo k moci v důsledku svobodných a demokratických voleb. Jinými slovy, situace je taková, že Česko momentálně musí být považováno za zemi, která se většinově rozhodla obětovat svůj osud a svou budoucnost silám zla.
Co má v takové situaci dělat menšina, která si nepřeje návrat do ruského chomoutu? Podle toho, co vidím ve veřejném prostoru, zaměstnává tato otázka stále víc svobodných lidí. Odpověď zatím není.
