Článek
Petr Fiala má vlastní odpověď, jak na to soužití. Tu čerstvě poskytl v reakci na nejnovější vývoj.
Stejně jako při posledním předávání státních vyznamenání dostávám i tentokrát výzvy, abych ignoroval oslavy státního svátku 28. října na Pražském hradě. Důvodem je selektivní přístup prezidenta republiky ke zvaní hostů... pic.twitter.com/ydzN7GiPVs
— Petr Fiala (@P_Fiala) October 24, 2022
Mám respekt k premiérově tvrdohlavosti. Jednou si určil směr a nechce uhýbat. Že mezitím musí polykat lánské žáby v různých podobách, to je jeho rozhodnutí. Neslušný prezident si ze slušného premiéra dělá rohožku, když ostentativně přehlíží Fialova ministra zahraničí, nezve na oslavu státního svátku (nikoli vlastních narozenin) předsedkyni dolní komory Parlamentu České republiky ani předsedu jeho horní komory, kterého navíc veřejně paranoidně podezírá, že chtěl uskutečnit státní převrat a vyvézt Zemana z Lán někam v širý lán.
Neslušný prezident se setkává se zahraničními politiky téměř výhradně z Putinovy stáje, což je v rozporu s politikou vlády. Slušný premiér ale jen polyká žáby a může si myslet, že je Francouz a že je to vlastně lahůdka. Přitom ví – a píše to ve výše citovaném prohlášení – že se to mnoha jeho voličům nelíbí a že tím oslabuje vlastní pozici. Když k tomu připočteme podpásovky, které jeho strana rozdává těm lidem, kteří jí posledně dali volební hlas, ale ODS se po komunálních volbách tu a tam spojuje s ANO, je těch žab víc než dost.
Fialovi ti obojživelníci nemusí vadit nebo je může brát jako nezbytnou daň za to, že v jiných bodech dělá politiku, kterou dělat chce. Ostatně je každý politik k pozření nechutností předem odsouzen podstatou politiky jako sféry lidské činnosti. Spousty kompromisů, krvavých ústupků, neříkání celé pravdy či taktického potřásání rukou s někým, koho by nejraději uškrtil, to je všední den politikův a nedá se s tím nic dělat, chce-li delší dobu v této branži přežít.
Jenže jeho voliči se k ničemu podobnému nezavazovali. Když si premiér postaví hlavu, že do jistého domu vkročí stůj co stůj, a je tento dům obydlen tygry, kteří by ho jinak rozsápali, to je jeden případ. Když je ale plný slimáků, mezi nimiž pak důstojně kráčí ve svém nejlepším obleku a snaží se nešlápnout lakýrkou do měkkého, je to spíše k pokrčení ramen. A k přemýšlení o jiném sekáčovi.