Článek
Premiér Petr Fiala sice správně podotkl, že demonstraci svolaly proruské síly, o čemž svědčí i to, jak rychle o protestech informovala ruská média, která hned hovořila o dalším listopadu 1989.
Jenomže pominul, že těch sedmdesát tisíc lidí nebyli pouze obdivovatelé Vladimira Putina a lidé toužící po návratu do náruče velkého bratra.
Většinu z nich tvořili lidé, kteří nejsou schopni zvládat drahotu, nebo ti, kteří se obávají, že růst cen potravin a energií neunesou. A snadno podlehli volání po účasti, protože na ně inflace tvrdě dopadá a vláda jim dostatečně nepomáhá.
Ministr vnitra Vít Rakušan se snažil napětí mírnit, v neděli dal najevo pochopení pro demonstranty, když řekl: „Nervozita lidí je obrovská, tahle vláda je ale nenechá v nouzi.“
Neuvedl však jak, na což lidi čekají. Vláda zaspala. Připomíná to vtip o chovateli želv, kterého si předvolá ředitel zoo a ptá se, jak je to možné, že mu utekly velké želvy. On ze sebe pomalu vysouká: „No… já…. jsem… otevřel… dveře… a želvy frnk a byly pryč.“
Unáhlené reakce dobré nejsou, ale nechat všechno vysedět je ještě horší.
Nebudu vytýkat ministru Jozefu Síkelovi, že poté, co koncem srpna vyskočila cena za MWh elektrické energie na tisíc eur, svolal své evropské ministerské kolegy až na 9. září, ale že nereagoval výrazněji už dříve. Vždyť ceny energií prudce rostly ještě před nástupem této vlády a teď se už jen utrhly z řetězu.
Ano, ČR plnila zásobníky plynu a opatřila si prostor v zásobnících na LNG, což je nesporně dobře, protože bez dostatku energie by se stát zhroutil. Ale zapomínal na dopady vysokých cen. Pomoc ve výši 4000 korun do konce roku vypadá jako kapka v moři, i když v příštím roce by mohla být vyšší. Jenomže zatím žádná ještě není.
Fialova vláda už dala najevo, že přistoupí na zastropování cen elektrické energie z plynu, respektive že se takto vyráběná elektřina po španělském vzoru vyřadí z energetického mixu, podle něhož se stanovuje cena, ale o moc víc toho není.
Nemíní si už z iberského vzoru vzít možnost zmrazení cen emisních povolenek, natož tento instrument na čas zrušit, jak chce Varšava. Vláda sice zvažuje možnost zavést ve třech odvětvích daň z neočekávaného zisku (windfall tax –pozn. red.), se kterou počítá Německo, ale teprve o tom bude rozhodovat.
Pozdě, pozdě, pozdě.
Síkela svůj plán na zřízení státního obchodníka s energiemi, který by měl hlavně pomoci krajům, představí tento týden, jenomže to se nepovede hned a jen těžko bude fungovat do začátku příštího roku. Agentura se musí personálně zajistit, nákup energií není jako si zajít do samoobsluhy nebo nakupovat na Aukru.
Pak se nelze divit, že se lidé nechají vylákat na podobnou akci, když slyší, jak se nebude v zimě dost topit. A vědí, že finančně nevyjdou.
Ale chytit za nos by se měla i opozice a nepředvádět trapné divadlo jako při pokusu vyslovit nedůvěru vládě kvůli kontroverzním kontaktům ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Petra Mlejnka, který mezitím složil funkci.
Pozdě, ale přece.
Vládu je proč kritizovat, ono opravdu není moc vidět, že by makala, ale nezdá se, že by opoziční hnutí ANO mělo nějaký plán řešení krize. Kdyby náhodou Fialův kabinet svrhlo, mohlo by se ocitnout v situaci sociální demokracie, která za minulého předsednictví Evropské unii svrhla Topolánkovu vládu, jenže pak nevěděla, co dělat.
Všechny parlamentní strany by si však měly pamatovat varovná slova ministra spravedlnosti Pavla Blažka, která zřejmě nebere dost vážně ani kabinet: „Pokud se nevyřeší krize v energetice, tak je ohrožen politický systém této země… Nemuselo by dojít pouze k pádu jedné vlády, ale mohlo by dojít k něčemu, co schválně dramaticky nazvu něco jako revoluce.“
Pokud by došlo k rozvratu stávajícího systému, tak by nová garnitura nepředala žezlo opozici, protože by se zbavila všech, co byli nějak spjati s předchozím režimem. Opozice by tak hlavně měla vládu tlačit, aby jednala.
A pokud si někdo myslí, že by nám přímá jednání s Putinem zajistila levnější plyn, tak je mimo. Ten jeho ceny zvedal i svým věrným vazalům, jako je Aleksandr Lukašenko, tak proč by měl vycházet vstříc nám, kteří mu věrní nejsme.
A nemyslím si, že by se Putin řídil slovy evangelisty Lukáše: „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“