Článek
Rusko se k Íránu chová jako k juniornímu partnerovi. Slíbí mu kdeco, ale skutek utek. Teherán, který stále dodává Rusku drony Šáhid 136, přád nedostal moderní systémy protivzdušné obrany S-400 ani stíhačky Suchoj Su-35. Rusko-íránská dohoda o vzájemné spolupráci v obraně nezahrnuje vzájemné bezpečnostní garance, jaké Moskva uzavřela s KLDR. Rusko nezavazuje jít na pomoc napadenému Íránu.
I když Moskva popírá zprávu, že by tlačila na Teherán, aby odstoupil od obohacování uranu, není v ruském zájmu, aby se jaderný klub rozšiřoval o další zemi, která navíc opakovaně hrozila zničením Izraeli. Íránský režim navzdory šíitské eschatologii očekávající konec současného světa s příchodem Mahdího, není apokalyptický. Chce přežít. Ale úplně vyzpytatelný není.
Rusko má rádo dobré partnery, ovšem takové, kteří drží linii Moskvy. To 80milionový Írán nedělá, drží svou linii a prosazuje své požadavky. Obě země se shodují na nechuti k USA a k Západu, ale to neznamená, že by sledovaly stejnou politiku. Moskva rozhodně nechce zničení Izraele už jen proto, že do něj odešlo z Ruska hodně Židů, kteří si ponechali ruský pas.
Přístup k jaderné dohodě s Íránem plně odpovídá tomu, že Moskvě je bližší ruská košile než íránský kabát.
Deklarovaný tlak Moskvy na Teherán je také snahou Kremlu nabídnout něco americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Ten dává najevo stále větší rozčarování z pokračujících mohutných ruských útoků na Ukrajinu. Možná by přivřel obě oči, pokud by se podařilo za přispění Ruska dosáhnout dohody o íránském jaderném programu.
V tomto ohledu je třeba snahy Moskvy - byť vedené zištnými zájmy - ocenit. Jaderný Írán by byl skutečně hrozbou a destabilizoval by oblast Blízkého východu, kde by následně mohly propuknout závody v jaderném zbrojení. Saúdové mají dost prostředků na to, aby splnili svou hrozbu, že když bude mít jadernou zbraň Írán, opatří si ji taky.
Případ ale názorně ukazuje, že Rusko není žádný skutečný spojenec pro nikoho. Sleduje své vlastní zájmy a své přátele klidně hodí přes palubu, pokud se mu to bude hodit. Arménie by mohla vyprávět. Rusko Jerevanu nepřišlo na pomoc a nechalo Azery ovládnout Náhorní Karabach.
I když se často mluví o nejednotném a vzájemnými spory rozdělovaném Západu, je třeba si uvědomit, že blok jeho protivníků je úplně nesourodý slepenec, jenž drží pohromadě jen snaha zpochybnit postavení USA. Čína sleduje jiné zájmy než Rusko nebo Írán či JAR, popřípadě latinskoamerické země. Sporů je v této ad hoc brekcii více než v paktu tří mocností, známé jako osa Berlín-Řím-Tokio. I když nacistické Německo podepsalo s Japonskem pakt proti kominterně, obě země pak k překvapení té druhé uzavíraly smlouvy se SSSR. Novodobá antiamerická a protizápadní osa je ještě rozklíženější.
