Írán je zklamaný z Ruska a pokukuje po Pekingu

Postoj Moskvy kritizoval íránský list Farhichtegan spojený s tvrdými jádrem konzervativců. Napsal, že íránští představitelé se domnívají, že Rusko špatně interpretovalo válku jako lokální konflikt mezi Íránem a Izraelem, přičemž šlo o „širší konfrontaci s NATO“ a jeho partnery.

Farhichtegan také píše, že íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí žádal 23. června v Moskvě, aby Rusko rázněji odsoudilo izraelské útoky a mimo jiné svolalo zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Íránský expert řekl listu, že Írán zřejmě bude dál udržovat vztahy s Ruskem, ale bude muset „znovu zvážit část vztahů a rozšířit spolupráci s dalšími partnery zejména v citlivých vojenských a strategických oblastech“.

O nespokojenosti Teheránu s přístupem Moskvy už dříve informovala agentura Reuters.

Institut pro studium války (ISW) uvádí, že se Írán po dvanáctidenní válce zřejmě snaží prohloubit vojenskou a obrannou spolupráci s Čínou.

Arakčí se na okraj summitu ministrů zahraničí Šanghajské organizace pro spolupráci 15. července setkal v Pekingu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Si se na jeho okraj setkal i s šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem. Arakčí jednal i s Lavrovem.

Na summitu Arakčí pronesl projev, ve kterém vyzýval k prohloubení regionální spolupráce a vytvoření permanentního bezpečnostního mechanismu nebo střediska zaměřeného na čelení sankcím či regionálního bezpečnostního fóra, které by pomáhalo čelit společným hrozbám.

Snaha o ustavení permanentního bezpečnostního mechanismu je podle ISW reakcí na nedostatečnou podporu ze strany Ruska během války. Rusko-íránská dohoda o vzájemné spolupráci nezahrnuje vzájemné bezpečnostní garance, jako je ta, kterou Rusko uzavřelo se Severní Koreou. Rusko tedy nezavazuje jít na pomoc napadenému Íránu a naopak.

Na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci se íránský ministr obrany, brigádní generál Aziz Násir Zadeh, setkal 26. června se svým čínským protějškem. Probírali možné nákupy zbraní, zejména stíhaček J-10, které se osvědčily v konfliktu mezi Indií a Pákistánem, i letouny včasné výstrahy AWACS.

Arabská média uvedla 9. července, že Čína už koncem června Íránu poslala systémy protivzdušné obrany s raketami země-vzduch, což ale popřel jak Peking, tak Teherán.

Írán taky dal najevo, že by Čína mohla hrát významnější roli v budoucích jaderných vyjednáváních. Farhichtegan napsal 14. července, že Írán uvažuje o výměně mediátorů. Omán by mohlo nahradit Norsko nebo právě Čína. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmail Baghaei zdůraznil možnou „významnou a konstruktivní“ roli Číny v jaderné diplomacii a při obnově íránského hospodářství v rámci 25leté smlouvy o spolupráci z roku 2020.

Írán současně pohrozil, že rozšíří svůj jaderný program, což je zřejmě snaha odradit signatáře smlouvy o íránském jaderném programu JCPOA od opětovného zavedení sankcí ze strany Rady bezpečnosti OSN. Iránská agentura Tasnim navázaná na revoluční gardy zmiňovala možnou íránskou tvrdou reakci na podobné snahy v podobě dalšího obohacení uranu z 60 na 90 procent, což je úroveň potřebná pro výrobu zbraní, instalaci dalších, mnohem pokročilejších centrifug a rozvoj programu výroby kovového uranu.

Varování z Teheránu přišla poté, co tři evropští signatáři JCPOA (Británie, Francie a Německo) pohrozili, že spustí na konci srpna mechanismus k obnovení sankcí, jestliže Írán neumožní kontrolovat svá jaderná zařízení.

Otázkou ovšem je, zda může Teherán splnit své hrozby, nakolik byla americkými a izraelskými údery poškozena íránská jaderná zařízení, má-li aktuálně dost centrifug a kde se také nachází čtyři metrické centy uranu obohaceného na 60 procent, jestli nejsou stále pod troskami.