Článek
Opakované odkládání startu je pro Spojené státy nepříjemné. Nosič SLS je jádrem programu Artemis, v jehož rámci se mají Američané vrátit na Měsíc, protože tam se chystají letět i Číňané. Program Artemis by měl umožnit i let k Marsu.
Raketa SLS přitom byla od začátku koncipována tak, aby bylo problémů co nejméně. Žádná převratná řešení, ale sázka na prověřené komponenty, na motory využité už v raketoplánech. Vše by tedy mělo fungovat, jenže nefunguje. Od loňského prosince se objevují opakující se potíže s ovládáním jednoho z motorů, s plněním rakety pohonnými hmotami, unikal vodík a objevily se problémy i na startovací rampě. Kvůli loňským problémům s motorem padl avizovaný první start v únoru 2022. Nevyužila se ani další startovací okna a raketa se opakovaně převážela mezi startovací rampou a montážní halou.
Za část potíží stojí – kromě snahy nezvyšovat beztak vysoké náklady – spěch. Zatímco v šedesátých letech se napřed raketa vypustila, pak vynesla kosmickou loď na oběžnou dráhu Země, kde se prověřily všechny obtížné manévry, nyní je tomu jinak. Hned při prvním letu se má v rámci mise Artemis I obletět Měsíc.
Je v tom patrná snaha neumožnit Číňanům získat náskok při dobývání vesmíru. Pentagon letos ve studii Stav kosmické průmyslové základny varoval, že Čína usilovně pracuje na tom, aby se stala do roku 2045 „hospodářsky, diplomaticky a vojensky“ dominantní silou v kosmu. Kosmický průmysl v USA sice roste, ale v Číně roste ještě strměji, což „vyžaduje naléhavou akci“.
Čína nás v kosmu převálcuje, bije na poplach Pentagon
Hlavním problémem je ovšem nekoncepčnost amerického kosmického programu, který doplácí na změny priorit politického vedení. Po úspěšném přistání na Měsíci se USA v sedmdesátých letech zaměřily na budování orbitální stanice a stavbu raketoplánů. Po jejich vyřazení však neměli Američané vhodný nosič pro dopravu astronautů na orbitální stanici ISS a deset let byli závislí na ruských Sojuzech. To se sice už vyřešilo, ale ztráta schopností je patrná.
George Bush mladší sice už na počátku tisíciletí rozhodl o návratu Američanů na Měsíc, ale jeho nástupce Barack Obama program Constellation zrušil. Vyvíjená kosmická loď Orion přešla do nového programu Artemis, který se připravil za Obamovy administrativy a jeho nástupce Donald Trump ho schválil. Jenomže se vlekl vývoj rakety SLS, označované jako supertěžká, byť je slabší než Saturn V z lunárního programu Apollo. Ve stávající verzi vynese na nízkou orbitu 95 tun nákladu, zatímco Saturn V na ni mohl vynést až 140 tun.
Kosmické programy jsou během na dlouhou trať a jejich realizace je delší než dva mandáty amerického prezidenta. Vzhledem ke vzdáleným cílům nejsou pro politiky prioritou, protože voliče zas tak moc nezajímá, co bude za 15 let, když tu jsou aktuálnější nevyřešené problémy. S tím si totalitní země dělat takové starosti nemusejí, což není obhajoba diktatur.
Problémy však nejsou jen v samotném kosmickém výzkumu. Jak letos varoval Institut Ronalda Reagana, USA chybějí kvalifikovaní pracovníci, což ohrožuje schopnost Spojených států čelit bezpečnostním výzvám ze strany Číny. Zaměřoval se sice na obranu, ale s tou kosmické programy úzce souvisejí. Do roku 2030 bude podle institutu potřeba získat „dva miliony nových nebo rekvalifikovaných pracovníků ve strategických výrobních sektorech, aby se čelilo kritickému výpadku v kvalifikaci současné pracovní síly“. Průmysl mladé neláká nikde a málokdo má zájem pracovat na místech středních kádrů a inženýrů ve výrobě. Problémem je také, že se za globalizace mnoho částí výroby důležité pro obranný, a tudíž i aerokosmický průmysl, z ekonomických důvodů předalo do zemí s levnější pracovní silou, nyní ale tyto komponenty i odborníci chybějí.
Nechce-li Západ hrát druhé housle, musí s tím něco dělat, protože nejde jen o prestiž ve vyslání lidí na Měsíc, ale o udržení klíčového technologického náskoku nad nedemokratickými zeměmi. S funkční moderní technologií je demokracie přitažlivější.