Článek
Němci sice jsou stejně jako Česká republika nebo pobaltské země jejími signatáři, ovšem žádné konkrétní závazky nedali. Poláci přitom uvádějí, že jsou připraveni dodat tanky Leopard 2.
Německo je proti, protože Západ ve snaze nedráždit Moskvu loni slíbil nedodávat na Ukrajinu útočné zbraně. Marně britský ministr Ben Wallace na Němce opakovaně naléhal a opakoval: „Když tank použijete k obraně svého národa, je to obranná zbraň.“
Vysvětlení je tak prosté, že působí až absurdně jej uvádět, jenomže Němci se cukají. Kancléř Olaf Scholz se na Světovém ekonomickém fóru v Davosu k možné dodávce tanků nevyjádřil.
„Dodali jsme mnoho zbraní, které jsou také velmi důležité. Ukrajinci se mohou v tomto kurážném boji spolehnout na naši pomoc, ale je také jasné, že se chceme vyhnout tomu, aby kvůli tomu začala válka mezi Ruskem a NATO,“ podotkl Scholz.
Rusko se přitom nijak nežinýruje a využívá na Ukrajině jakékoli zbraně, které mu mohou přinést úspěch. Tanků tam nasadilo tisíce. Není proto žádný důvod nedodávat tam západní tanky, které by dokázaly lépe čelit těm ruským, když už se tam dodávají ty modernizované sovětské. A Kreml kvůli tomu třetí světovou nezahájil.
Západní tanky se na Ukrajinu nakonec stejně dostanou, Britové už slíbili dodat rotu tanků Challenger 2. Francouzi zvažují dodat tanky Leclerc.
A polský premiér Mateusz Morawiecki už dal najevo, že Varšava dodá 14 leopardů i bez německého souhlasu. „Souhlas je druhotný. Buď rychle dosáhneme dohody, nebo uděláme správnou věci sami,“ uvedl Morawiecki.
Dá se tak čekat, že ruská propaganda spustí další kolo obviňování a nářků, že bojuje s celou Aliancí. A dodá, že o agresivních plánech NATO svědčí nasazení útočných zbraní.
Dělení zbraní na útočné a obranné je však chimérou. Záleží na tom, k čemu se použijí. Za jednu z nejtypičtějších obranných zbraní se považují systémy protivzdušné obrany, ale ruský samohybný protiletadlový systém ZSU-23-4 Šilka se výborně uplatnil díky palebné síle svých čtyř kanónů ráže 23 mm i v pozemních bojích v Čečensku a v Sýrii.
Rusko své protiletadlové rakety ze systému S-300 používá na Ukrajině i k útokům na pozemní cíle včetně civilní infrastruktury. Nikdo však nezačíná kvůli tomu označovat tyto systémy za útočné zbraně.
Navenek působí dobře, když se odmítnou dodávat útočné nebo těžké zbraně. Kýžené výsledky to však přináší jen případě, že je nemohou využívat obě strany, jinak to může mít fatální následky.
Spojené státy na konci čtyřicátých let odmítaly dodávat Jižní Koreji těžká děla a tanky ze strachu (nutno říci oprávněného), že by je mohl Soul využít k útoku na Severní Koreu.
Bez nich však mohly severokorejské tanky na konci června 1950 dosáhnout za tři dny Soulu a za dva měsíce už Korejská lidová armáda ovládla většinu Korejského poloostrova až na pusanský perimetr. Síly OSN tak pod vedením USA měly co dělat, aby je vytlačily.
Z této chyby bychom se měli poučit a už nikdy se nesnažit působit jako gentlemani z jiného, lepšího světa, což dělali Britové, kteří na začátku druhé světové války nechali na Třetí říši shazovat místo bomb letáky, přestože si protivník dávno sundal rukavice, pokud je vůbec kdy měl.
Němci by přes všechny své obavy neměli pomoc brzdit a klást si podmínky, kdo všechno další by tam měl dodat své tanky, aby se milostivě připojili, protože cílem je vyhnat agresora z ukrajinského území. To je nejrychlejší cesta k udržitelnému míru.
A může to být pochopitelný strach z historických podobenství, kdy sovětské T-34 čelily německým tygrům a panterům, nebo strach z ekonomických ztrát.