Článek
Jak hodnotíte červencový pokles českého průmyslu?
Dalo se to očekávat, výsledky nejsou úplně překvapivé. Viděli jsme, že centrální banky měly už řadu měsíců snahu zchladit ekonomiku vyššími sazbami, a jen jsme čekali, kdy se to projeví. To, že se u nás začaly sazby projevovat až s takovým odstupem, je dáno tím, že automobilový průmysl doháněl odloženou poptávku. Daleko více se propadlo stavebnictví a některé související obory, a ani automobilový průmysl už nejede tak rychle jako předtím.
Do toho vstupuje ještě jeden trend, na který jsme upozorňovali už před covidem. Máme tak vyprázdněný pracovní trh, že i firmy, které mají příležitost dodávat víc, nemají šanci, protože nemají zaměstnance.
Pro mě je teď důležité sledovat září a říjen. Léto je zkreslující kvůli dovoleným a některým odloženým rozhodnutím.
Průmyslová výroba v červenci klesla o 2,8 procenta
Jak moc velký problém nedostatek zaměstnanců představuje? Reaguje na to vláda adekvátně?
Na tento problém adekvátně nereagují poslední tři vlády. Ten problém jsme měli začít řešit už před pěti lety, kdy se začala propadat demografie.
K tomu je třeba přičíst sto tisíc předčasných důchodů, kdy nám poslední roky odchází značná část lidí do předčasného důchodu kvůli tomu, že byl ve srovnání s demografickým vývojem špatně nastavený systém. Poslední vlády svými kroky situaci ještě zhoršovaly. Jediné, s čím nám pomohla ta současná, bylo, že zflexibilnila vstup na trh práce ukrajinským uprchlíkům. Najednou to šlo a lidé, kteří přišli bez pracovních víz, mohli začít okamžitě pracovat. A zachránilo to celé segmenty. Když se podíváte na restaurace a hotely v Praze, byly před příchodem uprchlíků i některé dobré značky zavřené.
Pět let jsme ztratili. Nakonec už i Německo přijalo legislativu, jak zrychlit kvalifikovanou migraci, a mají na to pobídky, my se zatím dohadujeme o předpisu, jak to udělat.
Máme tak vyprázdněný pracovní trh, že i firmy, které mají příležitost dodávat víc, nemají šanci, protože nemají zaměstnance
Co byste doporučovali?
Pokud chceme ještě více aktivovat tuzemskou pracovní sílu, musíme provést některé odvážné kroky a někde i zainvestovat. V první řadě motivovat lidi z rodičovských dovolených, aby se dříve vraceli na trh práce. Pro to ale musíme vytvořit lepší infrastrukturu školek a dalších zařízení. Musíme si také říci, zda v době, kdy nám chybí tolik stovek tisíc lidí na trhu práce, si můžeme dovolit mít tak dlouhou rodičovskou dovolenou.
Pak už zbývá rozumným způsobem otevřít hranice. Nabízíme vládě spojit to s povinností adaptace, ať to klidně stojí zaměstnavatele o něco víc třeba z hlediska platby za pracovní vízum. Před rokem a půl jsem vládu kritizoval za to, že pro Ukrajince nespouští jazykové kurzy, což je hlavní adaptační nástroj, a nemáme je dodnes.
Nejvíce průlomovou legislativní změnou by bylo, že by z vybraných zemí mohli lidé rychle přiletět na turistické vízum, a to pracovní vízum i povolení bychom si už vyřešili tady. O to více by to mělo platit u kvalifikované pracovní síly.
Brutální omezení podpory pro uprchlíky je povede k práci načerno, varuje Hůle z Člověka v tísni
Co kromě nedostatku pracovní síly průmysl nejvíce tíží?
Po třiceti letech musíme napomoci českým firmám posunout se v dodavatelských řetězcích. Institut levné pracovní síly a jen zakázkových firem bude přestávat fungovat. Ať už je to nová exportní strategie, která se více zaměřuje na podporu exportu s přidanou hodnotou, nebo pobídkové programy.
Firmy musí více spolupracovat s výzkumnými centry a vyrábět s vyšší přidanou hodnotou. Jestli ale nakonec Technologická agentura České republiky dostane na aplikovaný výzkum méně peněz než v předchozích letech, pak to s vyšší přidanou hodnotou nemyslíme tak vážně, jak o tom mluvíme.
A co drahé energie?
Dnes tady máme strašně drahou elektřinu. Nemáme připravené přenosové sítě. Vedle toho máme průmysl, který musí projít těžkou restrukturalizací. Ať už chemie, ocelářství, keramika, sklárny, nebo automobilový průmysl. Vidíme, že země kolem nás jsou připravené něco i zadotovat. Dnes se stává dotace sprostým slovem. Pokud ale chceme být v Evropě vzorem a dělat něco, co jinde nedělají, měli bychom i po vzoru Spojených států ty, kteří tou cestou jdou, zadotovat. Největší příklad poslední doby je Německo, které o prázdninách schválilo dotaci dvou miliard eur pro jeden ocelářský podnik na to, aby prošel zelenou transformací. Průmysl také podpoří tím, že sníží daně těm, kdo budou zelenou transformaci provádět. My se bavíme o tom, jak daně zvyšujeme.
Teď se debatuje, jak využijeme peníze z emisních povolenek, ty peníze mají jít na transformaci. Vláda musí jasně říci, že to bude do budoucna garantovat. Pořád to ale zůstává politickým artiklem, od toho, že by se to rozpustilo ve státním rozpočtu, po možnost, že to dáme nějakým vybraným obcím. Primárně jsou to peníze vybrané z průmyslu a očekává se, že mají být použity na transformaci průmyslu. To nevyznívá z debaty s českými politiky dostatečně zřetelně.
Máme tu energeticky náročný průmysl, který povolenky zaplatil. Opravdu ho tu nechceme mít? Víme, že to, co po podnicích chceme, nemá mnohdy v čase ekonomickou návratnost, takže je musíme zadotovat.
Jaký vliv má silná koruna?
To exportu nepomáhá, nicméně Evropa je teď tak rozkolísaná, že dnes to není jediný a hlavní faktor, který zhoršuje situaci českých podnikatelů. Přidávají se k tomu právě energie nebo nedostatek pracovních sil. Je třeba počítat s transakčními náklady na korunu, firmy ze zemí s eurem v této oblasti šetří.
Jaké výsledky průmyslu očekáváte za celý letošní rok?
Jsem přesvědčen o tom, že na podzim dojde ke zchlazení. Jak plošné a široké bude, bude souviset i se situací v Německu a tím, jak němečtí zákazníci začnou rušit objednávky u českých dodavatelů a také jak moc se to projeví v automobilovém průmyslu. Rovněž netušíme, jak se v globálním obchodu projeví situace v Číně.
Výroba aut v Německu roste, na úroveň z doby před pandemií ale stále nedosáhla
