Článek
Minulý týden rozvířila politické vody v Německu zpráva o prodeji bezmála čtvrtinového podílu v terminálu v přístavu Hamburku do rukou čínské rejdařské společnosti Cosco. Proti obchodu se postavilo hned šest ministrů vlády kancléře Olafa Scholze. Jako důvod uváděli hlavně státní ochranu kritické infrastruktury. Scholz ale prodej podpořil.
Selhání obchodu si nemohl dovolit, neboť v pátek jede jako první představitel ze zemí G7 od začátku pandemie covidu-19 na návštěvu do Pekingu, kde se setká s hlavními politickými špičkami včetně prezidenta Si Ťin-pchinga. Odstoupení od dohody s Cosco by tak nepředznamenalo zrovna slibný začátek jednání, míní The Financial Times (FT).
Doma však aféra Cosco Scholzovy koaliční partnery zklamala. Doufali totiž, že kancléř zaujme vůči Pekingu nový přístup a upustí od politiky předchozí kancléřky Angely Merkelové.
Ostatně koaliční dohoda, kterou loni podepsali sociální demokraté (SPD), Zelení a Svobodní demokraté (FDP), obsahovala kritický tón vůči Číně a zaměřovala se na lidská práva. Dohoda s Cosco však ukazuje, že mezi Zelenými a částí SPD přetrvávají hluboké rozpory ohledně budoucnosti ve vztahu s Čínou, upozorňuje FT.
Scholz ohlásil novou politiku Německa vůči Číně
Prezident: Německo se musí poučit
V Berlíně panují obavy, že historie, navíc ne tak dávná, by se mohla opakovat. Válka na Ukrajině totiž odhalila zranitelnost Německa, které se desítky let spoléhalo výhradně na ruský plyn. Někteří tak varují před hlubší závislostí na Číně, která je dlouhodobě jedním z největších trhů pro německý chemický průmysl či automobilky.
O tom, že Německo se musí z ruské války na Ukrajině poučit, mluvil nedávno například německý prezident a bývalý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. „Plyne z toho (války) ponaučení, že musíme omezit naše nevyrovnané závislosti, kdekoli to půjde. To platí zejména pro Čínu,“ řekl minulý týden veřejnoprávní televizi ARD.
„Už si nemůžeme dovolit, abychom se stali existenčně závislí na jakékoli zemi, která nesdílí naše hodnoty. Úplná ekonomická závislost založená na principu naděje nás vystavuje politickému vydírání,“ řekla minulý měsíc Süddeutsche Zeitung ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení).
Podobně to vidí i Svobodní demokraté. Jejich předseda a ministr financí Christian Lindner v rozhovoru pro FT řekl: „Německý byznys by měl pokračovat v otevírání nových trhů ve světě, investovat v Asii, Africe, Jižní a Severní Americe, aby se oslabil význam Číny pro německou ekonomiku“.
Němci nedali na varování. Číňané převezmou téměř čtvrtinový podíl v přístavu Hamburk
Zároveň však připustil, že náhlý odklon od Číny také není ideální cestou, neboť podobný krok by zničil mnoho ekonomických výhod. Na druhou stranu, sama Čína už podle něj přechází ke strategii „oddělení částí své ekonomiky od globální dělby práce“. Jednat by tedy mělo i Německo. „Diverzifikace našich technologií a dodavatelských řetězců posílí naši odolnost,“ dodal.
Německé firmy mají svou hlavu. V Číně expandují
FT ale upozorňuje, že německé firmy se těmito radami příliš neřídí. Místo omezování svého podnikání v Číně tam naopak expandují. Například agrochemický gigant BASF v červenci oznámil, že v jihočínském městě Čan-ťiang postaví novou obří továrnu za 10 miliard eur (245,4 miliardy Kč).
A není to zdaleka jediný případ. Maloobchodní řetězec Aldi plánuje v Číně otevřít stovky nových obchodů, automobilový dodavatel elektroniky a dalších součástek Hella zdvojnásobuje kapacitu své továrny v Šanghaji a Siemens minulý týden uvedl, že plánuje velkou expanzi své divize „digitálního průmyslu“ v Číně.
Německo z čínského otevření se světové ekonomice mnoho let vydatně těžilo. Za éry Merkelové nastal exportní boom do Číny, jež ve velkém odebírala německé nářadí a spotřebiče různého druhu či automobily. Minulý rok byla Čína šestým rokem v řadě největším obchodním partnerem Německa a představovala 9,5 procenta jeho celkového obchodu se zbožím.
USA ochromují Číně výrobu čipů
Merkelová navštívila Čínu během svého 16letého působení v nejvyšší funkci celkem 12krát, a ačkoliv zemi sem tam kritizovala za porušování lidských práv, tak důraz na silné ekonomické vazby zůstávaly vždy prioritou. Výsledkem mnohaleté strategie je, že automobilka Volkswagen prodává v Číně až 40 procent svých aut nebo to, že komunistická země tvoří 15 procent ročních příjmů Siemensu a 13 procent ročních příjmů BASF.
FT zároveň s odkazem na šéfa Asociace německých průmyslových a obchodních komor dodává, že německé společnosti, které jsou silně vystaveny čínskému trhu, se už nyní potýkají s problémy. Z mezinárodních zakázek jsou ve výběrových řízeních vylučovány, jakmile uvedou, že určité díly pochází výhradně z továren v Číně.