Vystrčil: Vládní spolupráci ODS a ANO vylučuji

Nemáte obavu, že vám voliči spočítají zvyšování daní v nejbližších volbách?

Zvyšování daní, které je v konsolidačním balíčku, bylo dříve kompenzováno snižováním daní a my se hlavně snažíme, aby se celková daňová kvóta oproti předchozímu období nezvyšovala. A to se zatím daří. Někdo asi ze zvyšování daní, ať je to daň z příjmu právnických osob, nebo daň z nemovitosti, radost nemá. Ale jak jsem pochopil, tak se ministr financí Stanjura snaží, aby se celková daňová kvóta nezvyšovala, což byl náš závazek.

Jinými slovy očekáváte, že to voliči pochopí.

Je to potřeba vysvětlovat. Myslím si, že každý z nás, kdo se dívá kolem sebe, ví, že doba, kdy se psal vládní program a mluvilo se o snižování daní, není dobou, ve které žijeme dnes. Mám tím na mysli válku na Ukrajině a celkovou mezinárodní situaci.

Je nezbytné na to nějakým způsobem reagovat. Ukazuje se, že pokud máme vytvořit rozumné podmínky pro budoucnost země, tak není možné snižovat daně a naše úsilí by mělo směřovat k tomu, abychom nezvyšovali celkovou daňovou zátěž a udrželi daňové kvóty. To je rozumný cíl vlády, byť naše původní ambice byla vyšší.

Nemůžeme ale zásadně ovlivnit, aby skončila ruská agrese na Ukrajině, což se promítá do našich životů.

To vede k tomu, že se některé cíle musí upravovat. Věřím, že naši voliči to pochopí, pokud děláte věci, ke kterým jste donucen, a neděláte je proto, že voličům před volbami lžete a pak si to uděláte jinak.

Volby do europarlamentu se blíží, začínají se tvořit kandidátní listiny. Stále ale není jisté, zda bude ODS kandidovat jako koalice Spolu, anebo samostatně. Vy se kloníte k čemu?

Podporuji společnou kandidátku v rámci koalice Spolu, ale je to na rozhodnutí předsednictva a členské základny. Velkou roli tam bude podle mého názoru hrát osobnost lídra. Ten by měl být v čele kandidátky, se kterou je srozuměn.

Od některých členů ODS, například Jana Zahradila, zaznívá, že by se ODS měla více sbližovat s hnutím ANO. Souzníte s tím?

Dívám se na to na úrovni celostátních voleb jednoznačně negativně. Je to pro mě červená čára a nedovedu si představit, že bychom ji překročili.

Jiná věc je v menších obcích nebo v situacích, které se týkají komunální úrovně. Někdy se dostáváte do situace, kdy jiné možnosti nepřicházejí v úvahu nebo jsou z hlediska fungování nereálné. Na celostátní úrovni je to pro mě ale naprosto nepřijatelné. U dalších úrovní, pokud je tam špetička naděje, aby to bylo jinak, tak jsem pro to, aby to jinak bylo.

Podle posledního průzkumu agentury CVVM věří vládě jen čtvrtina obyvatel, což je dokonce méně než u předchozí Babišovy vlády. Čím si to vysvětlujete?

Určitě je to částečně způsobeno situací, ve které se nacházíme. Když jste v ekonomické krizi, hospodářství nešlape, tak to má vliv na to, že se lidem nedaří jako předtím. Tudíž jedním z původců je vláda a klesá její popularita.

Souvisí to také s tím, jak vláda funguje, do jaké míry komunikuje. Jsem přesvědčen, že byť je to další práce a čas, tak je nutné, aby zejména ministři vysvětlovali své kroky a byli v tom systematičtější.

A musím říci, že někdy mi taky připadá, že opozice využívá i témata, za která nikdo, ani vláda, nemůže. Vykládat, že není dost plynu, když víme, že se s tím okamžitě těžko dalo něco dělat, a vinit z toho vládu je podle mě za hranou toho, jak by se měla opozice chovat. V případě krizí, které souvisí s budoucností naší země, bychom měli umět najít společnou řeč.

Rozumíte tomu, že se někteří lidé cítí vládou přehlíženi, že mají pocit, že jejich každodenní problémy ty nahoře nezajímají?

Může to tak někomu připadat. Vždycky když máte hodně práce, tak se může stát, že na někoho zapomenete, nebo má on pocit, že se o něj málo staráte. Hodně to souvisí s tím, že je potřeba s lidmi více mluvit, vysvětlovat, což vám ale bere čas pro realizaci kroků, které musíte řídit a kontrolovat.

Je nutné dělat to i tak, že se bude lidem říkat pravda. Řekne se: není pravda, že když natiskneme další peníze, tak bude líp. Není to pravda. Není pravda, že je možné zatelefonovat Putinovi, ať ukončí válku, a on to udělá. Pokud to nebudeme ochotni říkat otevřeně, tak deziluze lidí i v tom smyslu, že mají pocit, že na ně vláda nemyslí, poroste. A to je živá voda pro extremistické a populistické strany a hnutí.

Netříští nálady ve společnosti i situace, jako bylo zrušení koncertu ruské operní pěvkyně Anny Nětrebkové v pražském Obecním domě nebo nedávný údajný násilný čin ze strany Ukrajince? Mění se přístup veřejnosti k podpoře Ukrajiny?

Nechci být tak radikální, jak to říkáte. Souhlasím ale s tím, že to může eskalovat nálady. Zejména to, když to někteří představitelé politických stran a hnutí používají ke svojí popularizaci a nálady ve společnosti ještě rozdmýchávají a více ji rozdělují.

Důležité je z toho vyvodit jednu věc: je potřeba dělat vše pro to, aby se lidé, kteří přicházejí ze zahraničí, třeba z Ukrajiny, co nejdříve začlenili do společnosti, aby pracovali, měli povinnosti jako všichni ostatní a ve společnosti nevznikaly nálady, že jsou na tom lépe než všichni ostatní.

Samozřejmě, když přicházejí, je třeba jim pomoci, aby mohli začít žít standardní život ve svobodné demokratické zemi. Pokud to dokážeme, tak je šance, aby nálady, o kterých jste mluvila, nevznikaly nebo byly výrazně slabší. Tomu je potřeba se věnovat.

Začátkem týdne odstoupil z kandidatury na ústavního soudce Robert Fremr. Přitom Senát jeho nominaci, byť s výhradami, nakonec schválil. Neberete to úkorně, že bylo potřeba absolvovat celý proces, ale nakonec člověk navržený prezidentem sám odstoupil?

Ocenil jsem, že Robert Fremr odstoupil a tím vybral nejlepší ze špatných možností. Tím říkám, že všechny možnosti, které pro něj nastaly, byly špatné. Nebyl jsem pro to, aby mu byl vysloven souhlas, což se nakonec stalo, protože Senát rozhoduje jako celek.

Pro nás je z toho mimo jiné poučení, že není možné spoléhat se na podklady, které přicházejí společně s člověkem, který je nominován prezidentem. Informace, které jsme měli, se ukázaly minimálně jako neúplné. Víc se v dalším prověřování musíme spoléhat na sebe, na naše zjištění. Je potřeba ještě důkladněji prověřovat, zda nominovaný vyhovuje všem podmínkám, které by měl ústavní soudce splňovat. To je nejen odborná část, ale také jeho morální hodnoty, jeho charakter a historie.

Předpokládám, že ostatní si z toho taky vezmou poučení a například v okamžiku, kdy nominace na úrovni Kanceláře prezidenta republiky vzniká, bude prověřována i jiná složka nominovaného než ta odborná. Soudce někdy rozhoduje o zásadních věcech, které se týkají celé republiky, a proto je dů­ležité, aby byl komplexně vyspělý.

I předtím, za dob minulých prezidentů, jste při hodnocení kandidátů na ústavní soudce spoléhali na podklady, které jste dostali z Hradu?

Není to tak, že bychom na ně spoléhali, tak bych to neřekl. Ale berete to jako informace, které by měly zahrnovat všechny složky profilu daného soudce, a ukázalo se, že v poslední nominaci u soudce Fremra tomu tak nebylo. Dříve to bylo tak, že některé složky profilu kandidáta byly daleko méně akceptovány a pro senátory byly mnohem důležitější než pro pana prezidenta. Teď mám na mysli prezidenta Zemana.

Změní se tedy přístup Senátu k posuzování dalších kandidátů na ústavní soudce?

Nemusí se změnit, ale musí být důkladnější. Musí být lepší načasování výborů, jak ústavně-právního, tak lidskoprávního.

Tendence senátorů je, aby měli co nejdříve k dispozici pro posouzení kandidátů stanoviska výborů. To je nutí k tomu, aby zasedli co nejdříve poté, co přišla žádost o jmenování od prezidenta. Na druhou stranu, když zasednou co nejdříve, tak nemusí mít shromážděny všechny informace, které potřebují. Takže se ptáte svých poradců nebo dalších institucí, a to se musí změnit. Není možné po výborech chtít, aby zasedaly okamžitě. Bude zřejmě dobré posunout zasedání až ke konci lhůty, kterou máme k projednání, a následně budou muset senátoři sledovat jednání výborů a rychle se s tím seznámit.

To je jedno poučení. Druhé je, že je opravdu nutné prověřovat všechny složky osobnosti nominovaného.

Byla chyba, že odborný panel prezidentovi soudce Fremra navrhl?

Já to nechci posuzovat. To si musí vyřešit prezident a jeho tým. Několikrát jsem řekl, že pro mě to bylo překvapením a úplně nerozumím tomu, jak se mohlo stát, že v rámci přípravy nominace pro pana prezidenta, a jak jsem pochopil ani samotný pan prezident, se nezabývali předlistopadovou historií Roberta Fremra. Považoval bych to za logické, ale nestalo se tak.

Ptám se i proto, že odborný panel nabídl svou rezignaci, kterou ale prezident odmítl. Měla být z vašeho pohledu přijata?

Jak to bylo s rezignací, nevím. Osobně si myslím, že pokud někdo pochybuje o tom, zda něco udělal nebo neudělal správně, tak by měl dát rezignaci, ne ji nabídnout. A člověk, kterému je rezignace podána, ji buď přijme, nebo nepřijme. To, že říkáte: „Byli bychom ochotni rezignovat, jinými slovy, nejsme si vědomi žádné chyby, ale kdybyste si myslel něco jiného, tak jsme připraveni rezignovat,“ mi přijde zvláštní.

Zastání našel pan Fremr u předních soudců, podle kterých je na vyrovnávání se s komunistickou minulostí dnes už pozdě. Je namístě tyto věci dnes řešit?

Rozhodně by se měly diskutovat a je na každém, jak silně to vnímá a jak silně si myslí, že by to mělo ovlivňovat vyslovování souhlasu.

V mém případě hrály roli při rozhodování o dání nebo nedání souhlasu s nominací jiné věci.

Soudce Fremr v rámci debaty se senátory, které jsem byl přítomen, používal na svou ochranu a pro vysvětlení toho, co dělal, argumenty, o kterých nevěděl jistě, zda jsou pravdivé. Například nám říkal, že obhájcem byl Otakar Motejl, pak se ukázalo, že nikoliv. Když jsme mu řekli, že to, co říká, není pravda, tak nám odpověděl, že si na to dobře nepamatuje a je to už dávno.

Je to dobře, když někdo, kdo chce být ústavním soudcem, používá pro svou argumentaci věci, u kterých neví jistě, zda jsou pravdivé? Pro mě to správně není. Senát nakonec vyslovil souhlas, ale když se na to podíváme zpětně, tak kdyby nebylo Senátu a té debaty, tak by možná nedošlo k tomu, že by soudce Fremr rezignoval, a možná by byl dnes ústavním soudcem. Na to, zda Senát naplnil svou roli, lze nahlížet i tímto způsobem.

Chápu správně, že vám vadila víc jeho nekonzistentnost při vysvětlování jeho soudní praxe za minulého režimu než samotné případy?

Neříkám, že to bylo důležitější než jeho historie a tak dále, ale pro mě to byla jedna ze zásadních věcí. Kdo chce být ústavním soudcem, tak taková pochybení dělat podle mě nesmí.

Dokážeme objektivně zhodnotit působení soudců před rokem 1989?

Zátěž z minulosti si nesou všichni, kteří před rokem 1989 působili ve funkcích, institucích a byli veřejně činní, pokud se přímo proti režimu nevymezili, jako někteří disidenti.

Tato zátěž musí nutně ovlivňovat i to, jaké pozice a jakým způsobem můžeme zastávat po listopadu 1989, a v tomto smyslu historie a to, co pan soudce Fremr dělal před rokem 1989, má a musí mít vliv na to, zda může být ústavním soudcem.

Kdesi jsem četl komentář, že byl kariérně nesoudný. Je otázkou, co ještě kvůli té zátěži můžete a nemůžete dělat. A když to chcete dělat, tak jediným kritériem, které vás ospravedlňuje, jsou volby. Když jimi projdete se zátěží, kterou máte, tak je to ok. Pokud volbami neprocházíte a je to posouzení jednotlivců, tak je potřeba být daleko ostražitější a pečlivější v posuzování toho, zda je ještě možné v kariéře dál postupovat. Za mě je důležité dát daleko větší důvěru mladší nové generaci, nově vystudovaným lidem. V tom je naše budoucnost.

Objevují se už první jména možných budoucích kandidátů do Ústavního soudu, mezi nimi i Pavel Uhl. Ten by byl vhodný?

Počkejme, až to nastane, pokud to nastane.

Ústavní soud je teď v oslabení. Dokdy by bylo vhodné, abyste obdrželi jméno nového kandidáta z Hradu?

Na posouzení máme 60 dnů. Pokud bychom to chtěli projednat třeba v říjnu, tak by bylo ideální, pokud by prezident stihl nominaci poslat do konce srpna. Vůbec si ale nečiním ambici dávat prezidentu lhůty, to je na něm. Další soudce bude končit letos v listopadu. Bez jednoho soudce se dá fungovat, na druhou stranu platí čím dříve, tím lépe. Po zkušenostech bych dal raději přednost tomu, nespěchat a pořádně to prověřit.

Příští týden projedná Senát zpomalení valorizace penzí, většina bodů by měla začít platit už od září, což je za dva týdny. Stihne se to?

Uvidíme. Možnosti, jak to může dopadnou, jsou dvě. Buď zákon schválíme ve znění, které nám přijde, druhá možnost je, že ho odmítneme, nebo ho vrátíme do Sněmovny s pozměňovacími návrhy. Pak by bylo na Sněmovně, jak rychle bude ochotná na to reagovat. Bylo by ale velmi pravděpodobné, že by se to do 1. září nestihlo.

Není to tak, že kdybyste měli víc času, pozměňovací návrhy byste v klidu podali, ale protože vás tlačí čas, tak se to pravděpodobně spíš schválí?

Čas nám chybí. Stává se to teď, kdy se dostáváme z doby pocovidové a je válka na Ukrajině, docela často. Vláda nemá příliš času a projednávání zákonů ve Sněmovně je dlouhé i proto, že opozice někdy dělá vše pro to, aby přišel zákon do Senátu co nejpozději.

Osobně jsem přesvědčen, a dokázali jsme to například u zákoníku práce, že pokud senátoři najdou i v tomto zákoně nějaké zásadní nedostatky, tak jsou připraveni ho do Sněmovny vrátit. Naším hlavním úkolem je dohlížet na kvalitu zákonů.

Na druhé straně si uvědomujeme, že by tím byl termín 1. září ohrožen, ale je na každém senátorovi, aby komplexnost dopadů posoudil. Uvidíme, výsledek nechci předjímat. Je to důležitý zákon a je potřeba ho důkladně projednat.

Dlouhé projednávání čeká i konsolidační balíček. Jsou nějaké body, u kterých už teď víte, že by stály za změnu?

Je dohoda, že na konci projednávání ve Sněmovně, kdy bude možné předkládat pozměňovací návrhy, bude pozměňovací návrh vlády, řekněme pětikoaliční. Tento návrh bude dle mého názoru obsahovat i úpravy zákona v oblastech, které bych také podpořil, tudíž je dobré počkat, v jaké podobě přijde konsolidační balíček do Senátu.

K nějakým změnám evidentně dojde, mluví se o tom i v koaličním táboře. Dochází také k debatě ministra financí se Svazem měst a obcí o tom, jak naložit s daní z nemovitosti.