Velvyslanec při NATO Konecký: Pět procent na obranu není číslo vycucané z prstu

Na summitu by měli spojenci přijmout nové závazky, které se týkají financování a nových vojenských schopností, které zajistí bezpečnost jedné miliardy obyvatel.

Je tu jednoduchá rovnice. Na jedné straně je hrozba Ruska, která je vážná a dlouhodobá. Na druhé straně rovnice ale Aliance ví, jak má na tuto hrozbu reagovat. Už vypracovala konkrétní obranné plány, jaké vojenské schopnosti potřebujeme, abychom se v případě, že se ta hrozba uskuteční, dokázali ubránit.

A výsledkem této rovnice je, kolik to bude stát a také požadavek, aby obranný průmysl tyto finance co nejdříve přetavil do skutečných vojenských schopností za přijatelné ceny.

Já se k tomu dostanu. Politický styl Donalda Trumpa je něco, co se v transatlantických vztazích dosud běžně neobjevovalo. Je to otázka změny politiky a není to věc jen USA.

Je ale pravda, že spojenci kromě USA do své obrany dlouhodobě neinvestovali. To je prokazatelný fakt. Prezident Trump - a musíme odhlédnout, jak to dělá - poukázal na to, že Amerika nese větší díl odpovědnosti za bezpečnost celé Aliance, než by jí spravedlivě náleželo. Spojenci tento fakt uznali a v poměrně rekordním čase přijmou závazek, že budou dávat na společnou obranu víc, aby americké náklady nebyly tak vysoké. To ale neznamená, že máme v Alianci nějaký transatlantický spor a napětí.

Ale nikdo nezastírá, že Trumpova kritika má svou materiální bázi. Pokud se nesoustředíme na formu, jak to říká, ale na obsah, tak mezi Evropou a Amerikou není žádný spor. Evropa ví, že má vůči NATO dluh a tento dluh bude zacelen tím, že se na summitu domluvíme na vyšších výdajích. Ale bude to jen startovní výstřel, protože poté budou spojenci intenzivně a podrobně kontrolovaní, jestli plní všechny závazky, ke kterým se zavázali.

Proto očekávám, že prezident Trump se teď každý rok na summitu NATO bude ptát, jestli evropští spojenci plní to, co slíbili. A považuji to za zcela legitimní přístup.

Určitě a slyšeli jsme to na jednáních z úst prezidenta Trumpa i jeho ministrů. Neexistuje na těchto jednáních výrok, který by tvrdil něco jiného. Naopak je tu řada vyjádření o tom, že vidíme hrozby stejně a že závazek trvá a spojenectví je pevné. V Alianci je svorník mezi USA a Evropou pevný a hmatatelný. Ale bude fungovat, jen jestli bude summit jasně formulovat spojenecké závazky a ty budou pak spojenci plnit.

Aliance už před lety označila dvě hrozby: jednou je Rusko a druhou terorismus. To nikdo nezpochybňuje a jsem přesvědčen, že i summit v Haagu tyto hrozby potvrdí.

Vzhledem k tomu, že na summitu budou klíčoví vrcholní politici, a tomu, že tento konflikt se dotýká světové bezpečnosti a zájmů řady států, tak to určitě tématem bude na některých zákulisních jednáních a že to bude zmíněno i na samotném summitu.

Druhá věc je zapojení NATO. Aliance monitoruje všechny hrozby, které jsou relevantní pro bezpečnost našeho území. A Írán má robustní program balistických raket, které dokážou zasáhnout spojenecké území a je to pro Alianci již z minulosti téma.

Írán podporuje řadu teroristických skupin v regionu, které mohou být bezpečnostní riziko pro alianční území. A především jsou tu pochyby o mírovém charakteru íránského jaderného programu. NATO proto tato rizika bedlivě sleduje a v případě, že bude zapotřebí, tak zareaguje.

Je vidět ze strany americké administrativy i evropských spojenců, kteří se tomu věnují, jako je Británie, Francia a Německo, že se snaží situaci dostat k řešení u jednacího stolu. Ale všichni říkají, že základem toho sporu jsou pochyby o íránském jaderném programu a také to, že Írán nesmí získat jadernou zbraň. V nejbližších dnech uvidíme, kam se ta situace vyvine.

Těch pět procent se dělí na tři a půl procenta, která by měla jít na tvrdé obranné výdaje, tedy na rozvoj vojenských schopností. A těch jeden a půl procenta na výdaje spojené s obranou a s podporou vojenských sil.

Ten výpočet je docela exaktní. Není určitě vycucaný z prstu a je podepřený konkrétními schopnostmi a požadavky, které jednotliví spojenci mají pro společnou obranu nabídnout.

Na té cifře se promítá také fakt, že do obrany se dlouhodobě neinvestovalo a že hlavně evropské armády mají vnitřní dluh. Takže kromě toho, že je potřeba něco vybudovat, tak je nutné dobudovat to, co jsme neudělali v minulosti.

Ty výdaje mají růst v určité trajektorii. Česká vláda například před nedávnem přijala rozhodnutí, že bychom měli tří procent výdajů na obranu dosáhnout v roce 2030 a že se bude rozpočet zvyšovat o 0,2 procenta každý rok. Počítám, že takto postupný nárůst bude u všech států, protože to zvýší enormně poptávku po vojenských technologiích a kapacity obraného průmyslu jsou teď nedostatečné a musí se zásadně navyšovat.

Je také potřeba si uvědomit, že výdaje do obrany nejsou nijak utopené a ztracené. Zvláště pro země, jako je Česko, to budou investice do důležitých výrobních a výzkumných kapacit a do špičkových technologií.

Je to poměrně masivní politický závazek, který má zásadní rozpočtové souvislosti a v mnoha zemích je o tom ještě debata. Ale jsem si jistý, že pozice spojenců na summitu bude jednomyslná. A že summit nakonec řekne, že transatlantická vazba je pevná a jednotná.

V rámci obranného plánování byly definovány schopnosti pro každou jednotlivou členskou zemi. Poslední verze toho, co má kdo poskytnout, byla schválena před pár týdny. Ty plány jsou obecné. Například že daná země má mít těžkou brigádu a ta mít podporu tanků a logistiky. Ale určitě nikdo nikomu nediktuje, že má koupit konkrétní typ tanku.

Česká armáda by se podle těchto plánů měla například zaměřit na pozemní síly, síly protivzdušné obrany a stíhací letectvo. A také na zajištění tranzitu spojeneckých sil přes naše území.

Přesně tak. Mosty, přes které by vojenské transporty jely, musí mít dostatečnou únosnost. Budou potřeba také místa, kde se budou moci transporty zastavit a vojáci přenocovat. Bude potřeba posílit zdravotnická zařízení, protože počet vojáků může být i veliký. Nebo také posílit kyberbezpečnost. Na obecné investice související s obranou by mělo jít těch jeden a půl procenta.

Pokud to vše uděláme důvěryhodným způsobem, tak dojde k tomu, co Aliance považuje za základ své strategie, a to je odstrašení. Díky schopnosti odstrašení nedojde k žádnému útoku a my se nebudeme muset bránit. Odstrašit ale dokážeme jen vlastní silou a tu musíme vybudovat.

Na Ukrajině, ale i v konfliktu Izraele s Íránem vidíme, že nejdůležitější je protivzdušná obrana. Bude si tu obranu budovat každá země sama, nebo to bude celoevropský úkol?

Česká republika si už protivzdušnou obranu pořizuje, ale bude ji muset ještě posílit. Stejně jako ostatní země, protože neexistuje nic, co by se jmenovalo společně vlastněná alianční protivzdušná obrana. Každá země si musí pořídit vlastní a své schopnosti poté nabídne NATO ke společné obraně.

Protivzdušná obrana je velice drahá, protože u ní probíhá neustále velice intenzivní výzkum a vývoj. V této věci ale může významně pomoci Evropská unie, která se začala více soustředit například právě na navýšení výrobních kapacit protivzdušné obrany a na investice do jejího vývoje.

Musíme intenzivně mluvit o tom, že tu existuje společenská odpovědnost obranného průmyslu. Druhá věc je, že tento průmysl musíme podporovat. Tímto směrem jde Evropská unie, která začala obrannému průmyslu více pomáhat, aby se například nemohl vymlouvat, že nemá dostatek peněz.

Musíme se zbrojními firmami vést intenzivní dialog, aby věděly, že získají dostatečné objednávky, aby měly důvod investovat. Tímto směrem jde summit v Haagu. Řekne, že v nejbližších letech půjde do obrany výrazně více peněz, a pokud si na ně bude průmysl chtít sáhnout, tak bude muset investovat do výrobních kapacit. A vzhledem k tomu, že ty objednávky budou velké, tak očekáváme, že neporostou ceny, ale naopak.

To je jasný ekonomický princip, který je u munice snadno vysledovatelný. Když je najednou velká poptávka a neodpovídají tomu výrobní kapacity, tak jde cena nahoru. Pokud ale bude poptávka trvat delší dobu, tak výrobci zvednou kapacity a cena půjde dolů. To je přesně to, co se teď děje na trhu s municí. Takové mám informace. Slyším od řady spojenců, že jejich průmysl svoje výrobní kapacity navyšuje, ale bude potřeba, aby je navýšil ještě víc.

Je potřeba říci, že obranný průmysl se chová způsobem, který jsme očekávali a který způsobí, že ceny budou odpovídající a nebude v ní zisková přirážka vycházející z nedostatku zboží.

Generální tajemník se odvolává na veřejné informace. Rusko je určitě hrozba, protože stále má imperialistické ambice. Nikdy neakceptovalo své hranice a považuje například území nových států NATO za zónu svého vlivu. Opakovaně usiluje o to, aby to uznal Západ a hlavně USA.

Zadruhé přešlo na válečnou ekonomiku a také rozjelo doma propagandu, že Západ se chystá Rusko napadnout. To vše dohromady je velmi nebezpečné. Navíc se v tom konfliktu jeho schopnosti neustále vyvíjí a NATO se na to musí připravovat.

Mark Rutte říká, máme tři až sedm let, abychom se na to připravili, protože doufat, že se něco nestane, není strategie. A dodává, a to je hlavní, když se na to dobře připravíme, tak k realizaci té hrozby nedojde.

Generální tajemník připravuje summit hlavně dovnitř a soustředíme se hlavně na přípravu obrany aliančních zemí. Ale lze očekávat, že z úst účastníků summitu zazní jednoznačná podpora Ukrajiny a určitě tam zopakují své závazky financování této podpory. Přijede i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který je pozván na večeři do královského paláce.

Na posledním summitu jednoznačně zaznělo, že Ukrajina je na nezvratné cestě ke členství v NATO. Tento výrok nebude v Haagu nijak popřen. Ukrajina se nyní soustředí na odvrácení ruské agrese.

V Alianci máme Radu NATO-Ukrajina a ta se zabývá přípravou, aby byla Ukrajina na členství formálně i prakticky připravena. Ukrajina se už sama připravuje například reformou ozbrojených sil, lepší strukturou vlády nebo zákonodárství.

U Finska a Švédska bylo vidět, že pokud jste připraven, tak potom ten proces může být krátký.