Článek
Podle vědců je nález této houby jasným signálem, že se v šumavských lesích nemají souše kácet, ale mají se ponechat přirozenému vývoji.
„Jedině tak totiž můžeme nastartovat a nechat rozvinout přirozený vývoj tohoto nádherného lesního komplexu,“ řekl Pavel Hubený, ředitel Správy národního parku Šumava.
Tlející stromy příroda potřebuje
„Tento druh choroše dokládá rozdíl, zda stojící souši pokácíme, nebo necháme přirozeně tlít nastojato a potom spadnout. Příroda jasně ukazuje, že i různé druhy smrti a posmrtného vývoje stromů dávají život odlišným druhům a celým společenstvím organismů. Až metrové plodnice ohňovce rezavohnědého vyrůstají téměř výhradně na kmenech, které uschly nastojato a dlouho stály jako souše. Houba se vyskytuje na relativně tvrdém dřevě několik málo let po pádu stromu a na kmeni pak vytrvává většinou po dobu dvou až tří let,“ dodal Hubený.
Houba, která není jedlá, má hnědou až tmavě čokoládovou barvu, plošně rozsáhlé rozlité plodnice jsou v terénu snadno přehlédnutelné. V Evropě se mimo Skandinávii, ruskou tajgu a Bělověžský prales vyskytuje jen na několika místech, a to především ve vyšších pohořích.
„Podařilo se ji opět najít až nyní, po dlouhém čtvrtstoletí cíleného pátrání, a to hned na několika tlejících kmenech. Nejedná se o atraktivně vypadající houbu, ale je nesmírně vzácná,“ řekl Pavel Šamonil z odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Tarouci pro krajinu a okrasné zahradnictví.
„Náš výzkum jasně dosvědčuje, jak důležité je ponechat mrtvé dřevo v lesích spontánním rozkladným procesům,“ řekl mykolog Jan Běťák.
Vědci podrobně zkoumali celkem 60 smrkových kmenů. Polovinu z nich tvořily stojící a padlé souše, druhou kmeny, které se vyvrátily zaživa. Celkem na stromech objevili přes 300 druhů hub, ty nejvzácnější pak právě na přirozeně tlejících stromech.
„Smrky, které v minulosti stály jako souše, jsou mimořádně pestré a slouží jako nenahraditelné útočiště pro některé vzácné a ohrožené druhy hub,“ doplnil mykolog.
Krásná příroda a smutná historie šumavské Bučiny
