S takovými platy můžeme zavřít, varuje šéfka školní jídelny

Chmurné vyhlídky pro vývařovny popsala Právu Marie Macholánová, vedoucí školní jídelny 28. základní školy Plzeň.

„Jsem v oboru od roku 1985. Pokud se s platy nic nestane, tak jsme asi poslední generací, která to dělá. Mladí lidé k nám opravdu nejdou. Obávám se, že moje vnoučata budou do školy nosit chleba s máslem,“ uvedla.

Hlavní kuchařka, pětačtyřicetiletá paní Alena, má hrubý plat 28 300, devětatřicetiletá paní Martina coby pomocná kuchařka ve zkušební době s šestihodinovou směnou pobírá 15 173 korun. Samoživitelce se dvěma malými dětmi zatím takový režim vyhovuje. Nicméně právě o jednu samoživitelku před nedávnem jídelna přišla, protože už si takovou práci nemohla dovolit. „K těm platům můžeme nabídnout jen laskavost a příjemné prostředí,“ povzdechla si.

„Ale já musím mít ženskou, která bude týmový hráč, která bude u práce přemýšlet, která bude čistotná a bude mít ráda děti. Děláme u myček, u škrabek, jsou tu konvektomaty za půl milionu. I to jídlo je hrozně drahé, takže tam nemůžu postavit nějakého troubu, který ho zkazí nebo někam spadne. I takové případy jsem tu měla,“ vypráví paní Macholánová ve vypulírované výdejně za třeskotu plechových hrnců věštících úder poledne a příval stovek hladových úst, kdy se bílé uniformy po dvě hodiny nezastaví.

Každý den zde připravují a vydávají 600 obědů. „Jsme taková továrna, dostaneme suroviny, musíme to naškrábat, musíme to uvařit, taháme těžká břemena, běháme po třech podlažích, a když nám sem ve 13:30 přiběhne 250 strávníků, které máme během půlhodiny obsloužit, tak to je hrozný stres. Do toho je tam hrozný hluk, horko. Ty holky dřou jak koně,“ vylíčila.

Hektický byl minulý rok, kdy odešly tři pracovnice. Po dobu tří týdnů musela fungovat kuchyně bez dvou pracovních sil. „Zatím jsme ještě nikdy nemuseli zapojovat uklízečky. Ale znamená to, že papírování dělám po večerech, protože přes den pomáhám v provozu. Děláme jen jedno jídlo místo dvou, což ulehčí u vaření, ale ta obsluha a úklid jsou stejné. Prostě ten provoz nějak zajistit musíte, ale je to hrozné. Ženské jsou pak tak unavené, že už se jim ani nechce mluvit,“ dodala.

Nyní má stavy plné, ale předpokládá, že za tři měsíce může být zase všechno jinak. Podle ní však nedocenění nespočívá jen v malém platovém ohodnocení, ale ani veřejnost si jejich práce neváží.

„Hodně mě zraňuje neustále dehonestování jídel, zmínky o UHO. Naším krédem je kvalita. Maso z konvektomatu se jen sype a zachová nutriční hodnoty. Vyhýbáme se polotovarům, vaříme z čerstvých potravin, maso je luxusní. Používáme mezinárodní recepty,“ řekla.

A jídelní lístek je lákavý: kuře na kari, bulgur s kuřecím masem, francouzské brambory, losos na bylinkách… Navíc mohou děti neomezeně využívat salátový bar.