Rakušan: Další vládu ANO si nedokážu představit, nechci společnost děsit

Jaké jsou teď vztahy uvnitř pětikoalice a vlády? Odrážejí nedobrou společenskou náladu a volební preference?

Možná jsou lepší, než jak to po nějakých událostech vyhlíží. Pět stran v koalici je opravdu hodně. Každá má autentický program, osobnosti, motivace. Některým stranám teď hodně klesají preference a tomu samozřejmě odpovídá i debata, která je náročná. Že se občas pohádáme a jde někdy o hlučnější řešení, které může působit velmi konfliktně, stále považuji za běžný provoz koaličního vládnutí.

Žádná ze stran nevidí v současném politickém rozložení jinou alternativu. Nemám pocit, že by teď byla atmosféra nějak válečná. I když přicházejí volby a budeme si konkurovat, všichni víme, že spolu chceme vládnout.

Vydrží koalice do konce volebního období?

Určitě, nepochybuji o tom. Dílčích sporů za ta léta vládnutí bylo víc a chceme vydržet do konce volebního období. A možná co víc, pokud se podíváme na politickou mapu, zatím tady nevidíme žádnou černou labuť. Nevypadá to, že by do voleb vyplul někdo nový. Hnutí STAN nikdy s absolutními extremisty a populisty typu SPD vládnout nebude a vylučujeme tuto možnost i s hnutím ANO. Nemáme jinou alternativu, a naopak si myslím, že pokud vláda bude dělat věci dobře, má reálnou šanci pokračovat dál v této sestavě, samozřejmě s vnitřním přeskupením sil daným volbami.

V předvolebních průzkumech výrazně vede ANO, které chce znovu vládnout. Dokážete si představit, jak by to vypadalo?

Úplně nedokážu a nechci společnost úplně děsit. Že se volbami mění politické reprezentace, je normální princip všude ve světě. Opozice si prohodí role s vládou a jede se dál. Ale třeba na příkladu Slovenska můžeme vidět, že to může znamenat značnou kvalitativní změnu politické reality v zemi.

Mám trochu strach z posunu ANO, i z toho, jak se vyjadřuje: Všechno, co jste udělali vy, zrušíme, všechno změníme. Jako by naše čtyři roky vlády neexistovaly. Zatím ANO nepřekročilo nějakou hranici, ale hodně se jí blíží.

Chceme být zakotvení v aktivním proudu evropské politiky, ne být za každou cenu potížistou, být u toho, když se dělají řešení, být pevně zakotvení v NATO. To jsou jasné věci, které tato vláda nejen říká, ale které dělá. A mám trochu strach, že kvalita nebo hodnotové ukotvení země, ať už v zahraniční, nebo i domácí politice, by se mohly změnit. Z výroků zástupců ANO prostě radost nemám. Je to často ostřelování demokratických institucí. Kritizuji soudy, když jsem trestně stíhán, a pochválím je, když mě osvobodí. Tento princip mě trochu děsí.

Tím narážíte na šéfa ANO Andreje Babiše. Jak vnímáte jeho uniklý e-mail a obecně fungování jeho hnutí?

Fascinuje mě, že někdo označí ministra zahraničních věcí, mimochodem velmi úspěšného a respektovaného, za mouchu a sám sebe za orla, aby si za hodinu sedl k počítači a psal do mailu vulgarismy, zmiňoval děti a nakonec si spletl adresáta. Tohle je prostě za čárou.

Dlouhodobě se bez důkazů mluví o tom, že Andrej Babiš takhle pracuje.

Myslím, že to ukazuje hlubší problém ve stylu přemýšlení, na někoho něco mít, někoho osolit, vyndat složku v pravou chvíli. Doteď se směju, když jsem místo Ivana Bartoše přišel do jedné předvolební debaty já, a Babišovi to tehdy asi jeho produkční tým neřekl, a tak byl opravdu velmi nesvůj, že musel používat složku na Bartoše, který tam nebyl.

Takže si myslíte, že vede složky?

Říkejme tomu pracovní materiály.

Jak fungují vaše Debaty bez cenzury v regionech? Pomáhají vám dohnat ztráty v preferencích?

Určitě nám pomáhají, drobný růst jsme zaznamenali v průzkumech i mezi koaličními stranami. Ale sofistikovaný rozbor, jestli je to debatami, nebo souběhem okolností, nemáme.

Takže žádná čísla nejste schopen říct?

Komplexní zprávu z debat ještě nemáme. Spíš si každou vyhodnocujeme, ale možná trochu míň marketingově, než předpokládáte. Sbíráme témata a snažíme se je využít třeba i pro krajské volby. Považuji to se svou starostovskou minulostí za návrat ke kořenům a za něco, co je mi blízké, kde se cítím dobře.

Vaši poslanci říkají, že v debatách vidí „starého, dobrého Vítka“ jako před parlamentními volbami.

Ale jo, oni v tom mají trochu i pravdu. Když jde člověk debatovat do televize, má kravatu, oblek, nevyhne se frázím, penězům říká finanční prostředky a chová se jako politik. Moje prvotní poptávka byla mluvit s lidmi, dostat se jim blíž. Tohle je moje autentická parketa.

Připouštíte, že jsou debaty už předvolební kampaní do europarlamentu?

Formálně i neformálně to určitě přiznávám. Jsou součástí politické strategie a od doby, co byly vyhlášeny eurovolby, takové věci musíme i vykazovat jako výdaj do kampaně, což děláme. Za debatu je to asi osmdesát tisíc korun. Úplně bych to ale asi neomezoval na evropské volby. Naše viditelnost musí být trvalá, nezávisle na tom, jestli jsou volby za měsíc, za dva. Trend všech preferencí ukazoval, že zásadní chybou je, že jsme se jako vláda s lidmi dostatečně nebavili. Je na každé koaliční straně, jakou metodu zvolí, my jsme si vybrali velmi efektivní.

Přestaly už debaty vadit koaličním partnerům, vysvětlil jste jim to dostatečně? Přece jen to vypadalo jako snaha vymezit se vůči nepopulární vládě, zachránit obraz STAN.

Pokud mě na debatách kdokoliv poslouchá, a to není alibismus, hájím tam vládní politiku. Reálně už to muselo koaliční partnery přesvědčit, že nejde o kydání špíny a vymezování se.

Zároveň buduji naši vlastní značku, což dělá každý politik. Chceme, aby STAN lidé vnímali jako politiky, kteří se starají, zajímají se a umí s lidmi mluvit.

Obecně si myslím, že komunikace vlády měla být lepší, a je na každém z těch subjektů, jaký styl komunikace zvolí. Mluvil jsem s premiérem, který nechce říkat koaličním partnerům, jaký styl mají propagace zvolit. Nemám pocit, že jemu osobně by to vadilo.

Blíží se eurovolby, v Evropském parlamentu máte nyní jediného zástupce. Co by pro vás byl úspěch?

Čísla se špatně odhadují, ale realisticky soudím z toho, jak vypadá naše i jiné kandidátky, jaká je atmosféra, že klidně kolem patnácti procent můžeme mít. To by mohlo znamenat i čtyři mandáty, což bych považoval za super úspěch. Tři chci každopádně.

Se STAN dost zamávala korupční kauza Dozimetr. Má stále vliv na vaše preference?

Bylo to trauma, které STAN zažil. Každý, kdo projde traumatem, má jizvy. Ale my jsme úplně jinde. Vyměnili jsme vedení, vyloučili obviněného Petra Hlubučka, odvolali ministra, nechali jsme auditora do poslední mrtě zkontrolovat naše financování.

Hlubučkovi se vyloučení z hnutí nelíbí, věc je u soudu. Co byste dělali, kdyby vám nařídil, ať ho vezmete zpátky?

Hledali bychom určitě cesty k tomu, aby v hnutí STAN nebyl. Neumím si to teď představit.

Jedno trauma, které se potáhne roky, je střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Rodiny se stále nedozvěděly, proč se tragédie stala. Nemají to uzavřené. Co nyní děláte, aby se to změnilo?

Je to celospolečenské trauma, ale především trauma rodin, konkrétních lidí, studentů, kteří tam byli, všech těch, kteří to viděli. I my, co jsme se tam jenom mihli a viděli jsme, jak to na filozofické fakultě vypadalo, si to v sobě neseme, ale nesrovnávám to vůbec s traumatem lidí, kteří o někoho přišli. Musí se to uzavřít.

Teď jsem měl debatu na právnické fakultě, kde byla i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, která tam říkala: Ano, tři závažné trestné činy se vyšetřují, tři vraždy, tři trestní spisy tady jsou vedle sebe s jedním pachatelem. Uvedla, že legitimní otázka i pro celospolečenskou debatu a pro případné další kroky prevence je motiv. Takže o motivu jako takovém se určitě veřejně hovořit musí.

Až se tohle dokončí, mělo by to být do poloviny roku, tak klidně i přes média. A musí se hledat odborné aspekty toho, jestli systém někde nemohl zareagovat účinněji. To je skutečná prevence, která je mnohem důležitější než rámy u škol i jednotlivé paragrafy zbraňové legislativy.

Aby se tomu dalo předejít?

Ano. Jenom ještě jednu poznámku: Není to tak, že by se s postiženými rodinami vůbec nepracovalo. Máme i kmenového psychologa z ministerstva vnitra, který organizoval semináře pro učitele a studenty a který samozřejmě spolu s dalšími je v kontaktu i s těmi rodinami. Ptá se jich, co chtějí, jak vnímají situaci a podobně.

Přetrvává pocit velkého otazníku, jestli policie nemohla předejít samotnému útoku. Nemohla udělat něco, aby se ten student do budovy vůbec nedostal?

Na tohle nejsem schopen úplně odpovědět. Některé odpovědi na zásah i na to, co mu předcházelo, třeba ještě může dát zpráva Generální inspekce bezpečnostních sborů. Já do toho nemluvím a moje spekulace nejsou užitečné do veřejné debaty.

Mnohá operativní rozhodnutí policie, o kterých se zase nepíše, byla správná. Například zásahová jednotka byla připravena. Ti policisté se tam dostali velmi rychle. Myslím, že policie v rámci toho, jak napjatá byla situace, v jaké rychlosti se musela rozhodovat, jaké informace měla k dispozici, žádnou hrubou chybu neudělala.

Narážím ale na informace, že už půldruhé hodiny před střelbou přišli do budovy policisté, kteří sami upozorňovali na to, že ten kluk může být ozbrojený, může být nebezpečný sám sobě, protože chce spáchat sebevraždu, ale teoreticky i někomu jinému. A pak odjeli. Už víte proč?

Tam ale byly jasné indicie, které vedly k budově fakulty v Celetné ulici. To je zase velmi těžké vyhodnocovat v té chvíli.

Ale přece těch budov fakulty není tolik, že by tam nemohla jedna hlídka zůstat.

To už je možná trochu náš retrospektivní pohled. Myslíme na to, co v které chvíli mohlo být uděláno lépe nebo hůře. Počkejme si ještě na závěr inspekce, jestli se k tomu nějakým způsobem vyjádří.

Když jsme u policie, musíte řešit aktuální problém, kterým jsou hrozící odchody kvůli platům. Obavy, že se policisté seberou a odejdou, jsou nyní velmi aktuální. Co s tím budete dělat?

Pojďme si říct nějaká fakta, aniž bych chtěl uměle uklidňovat situaci. Nábory do policie v loňském roce byly rekordní a absolutní počet policistů nám stoupl. Příchody převýšily odchody, což je od roku 2020 největší náborový úspěch policie. Celkový objem platových prostředků se podařilo udržet.

Vůbec netvrdím, že tady není problém stravného nebo není nějaký tlak, ale v současné době to rozhodně není tak, že by policie neměla peníze na provoz a něco bylo ohroženo.

Dá se garantovat, že policisté a hasiči nepůjdou s penězi dolů?

Upřímně a jednoznačně říkám, že k žádnému poklesu objemu platů o dvě procenta nedojde. Objem je garantován na celý rok, a naopak se budu snažit i o posílení, aby některé bonusy, které byly a teď nejsou, se zase vrátily.

Změnila se nebo budou se měnit bezpečnostní opatření v návaznosti na střelbu na fakultě?

Systém je nastaven dlouhodobě. S nadhledem jsem si nechal předložit všechno, co policie, respektive ministerstvo vnitra udělalo od nešťastných událostí v Uherském Brodu a od střelby v Ostravě, tedy jakým způsobem na to systém zareagoval. Musím říct, že dobře, protože třeba prvosledové hlídky jako takové vznikly právě na základě zkušeností s těmito událostmi a máme jich přes 210, a chceme se dostat až na 250.

Do toho je na ministerstvu vnitra expertní a poradní skupina, která připravuje edukační materiály, výcviky, školení pro provozovatele všech měkkých cílů. Poptávka se teď výrazně zvýšila.

A určitě si policie vyhodnocuje i to, co se stalo v prosinci, a řekne si, jakým způsobem na to zareagovat, jakým konkrétním taktickým způsobem zareaguje na nějaké události. Ale nechci a nemůžu říkat, že policie teď bude dělat něco úplně jinak, než dělala. Opatření i v návaznosti na to, že se může stát nepředvídatelná událost, měla nastavená už dříve.