Působení Beka beru jako arogantní a přehlíživé, kritizuje budoucí ministr školství Plaga

Neměl a nenarazili jsme ani na žádná kontroverzní témata. Ne že bychom probrali program bod po bodu, ale dotkli jsme se jak regionálního, tak vysokého školství. Pan prezident má z výjezdů do regionů dobrý přehled o reálných problémech. Nejlépe naše setkání vystihuje slovíčko „sváteční“. Byl to příjemný, kultivovaný rozhovor o školství a jeho směřování.

Oficiální nominace samozřejmě nemám, protože ještě nejsem jmenovaný. Politické náměstky navrhují ostatní strany koalice. V médiích se již objevila jména Jiřího Zajíčka za Motoristy a bývalého poslance Zdeňka Kettnera z SPD a já si fungování s nimi dovedu představit.

Rozpočet na příští rok je podseknutý. Návrh rozpočtu školství schválený Mikulášem Bekem (končící ministr školství za STAN, pozn. red.) mluví až o sedmi miliardách korun, které chybí k základu. Podle mne potřebujeme minimálně tři miliardy, abychom zvládli alespoň základní obsluhu systému. A to se bavíme jen o minimu bez slibů, které my jako nová vláda máme v programu. Naším cílem je rozpočet opět zvednout k průměru OECD, kde jsme v roce 2021 už skoro byli.

Nejsou to mandatorní výdaje, to přiznávám, protože ve školství jsou to kvazimandatorní výdaje (nejsou dány zákonem jako např. důchody, ale vyplácet se musí, pozn. red.). A když peníze nemáte, přelíváte je jako třeba u nepedagogů, kteří byli placeni z odměn pro učitele. Nyní budou nepedagogy platit zřizovatelé škol, ale rozpočet nepokrývá nové výkony, které ředitel zřejmě budou muset zaplatit z nadtarifních složek platů. Pro rok 2026 v tuto chvíli chybí 300 nebo 400 milionů korun na školní psychology, metodiky prevence a další. Na ně jsou v rozpočtu zhruba dvě třetiny peněz, které tam mají být.

Teď se bavíme o tom, proč dává smysl investovat do školství případně i na dluh. Mě na české společnosti trošku mrzí jedna věc. Když si potřebuji půjčit třeba na bydlení nebo stavbu silnice, tak s tím většina společnosti nemá problém, protože všichni chápou, že tu silnici budu používat 35 let i dále. Znám i spoustu rodin, které by byly ochotné si půjčit na vzdělání svých dětí, protože dalších 35 let se to bude vracet ve zvýšených příjmech a uplatnění dítěte. A totéž přece platí i z pohledu státu. Když teď zainvestujeme školství na dluh, tak v budoucnu získáme díky vzdělanější společnosti více na daních. A nejde jen o daně, zároveň bude méně těch, kteří pobírají sociální dávky. Lidé budou vzdělanější a lépe uplatnitelní na trhu práce. Dalších 50 nebo určitě 35 let bude stát získávat vícenásobně víc, než to školství stojí. Proto není klišé, když se říká, že peníze do vzdělávání jsou investicí.

Samozřejmě je potřeba najít rovnováhu. Ve výdajích státu bezpochyby jsou místa, kde se dá ušetřit. Ale není to školství. Nejde o bezbřehé lití peněz, rodiče samozřejmě chtějí pro svoje děti kvalitu.

Ministři školství byli tři: Petr Gazdík, Vladimír Balaš a Mikuláš Bek. Z Petra Gazdíka, kterému jsem já zpočátku pomáhal v pozici politického náměstka, jsem opravdu cítil, že chce navázat na Strategii 2030+ (strategický dokument pro rozvoj školství mezi lety 2020 a 2030, pozn. red.).

Po jeho odchodu přišel Vladimír Balaš, kterého si lidsky nesmírně vážím. Ten skvěle zvládnul předsednictví Rady Evropské unie, ale v oblasti vzdělávací politiky a dalších věcí ministerstvo stálo na místě.

Ale pořád je to lepší než to, co se událo potom, protože působení Mikuláše Beka beru jako arogantní a přehlíživé ve vztahu k učitelům, ať už se to týkalo regionálního školství nebo vysokých škol. Základní rozdíl mezi mnou a Bekem je v tom, co on sám řekl: že ministr má mít vize a až pak se hledají nástroje, jak to udělat. Například rozhodl o výuce angličtiny od první třídy. „Vystřelil“ to do novin, ale neměl promyšleno, jak to bude dál a co se stane ve školách. Zůstane jenom prázdný titulek, který je možná dobrý na konferenci. Můj přístup je obrácený, a než něco vypustím, tak minimálně tuším, jaké by měly být podpůrné kroky.

Pokud chcete hodnocení, tak bohulibé záměry vycházející ze Strategie 2030+ bych hodnotil jedničkou a zpracování za čtyři až za pět.

Protože já ji považuji za integrální součást sebe sama. Když se na program podíváte, tak jeho body jsou se Strategií v souladu.

Není to o plošném odstranění neziskového sektoru ze škol. Neziskový sektor dělá řadu dobrých věcí, jako třeba prevenci či pilotování systémových změn, konkrétně jde třeba o nadační fond Eduzměna, program Učitel naživo a další. Za mě jediné, o čem se můžeme bavit, je zpřesnění § 32 školského zákona (paragraf zakazující činnost politických stran a hnutí ve školách, pozn. red.). Dnes si ředitelé výklad toho, co je a není politická agitace, dělají sami a mnohdy to vidí odlišně. Já jim nechci něco určit, spíše jim dát doporučení, které jim pomůže se v tom vyznat.

Já se na to dívám z pohledu aktivit, které do škol patří a nepatří – ať je to prevence, testování systémů nebo jakákoliv podpora ředitelům nebo učitelům. Když se bavíme konkrétně třeba o Učiteli naživo, to rozhodně jako politickou neziskovku nevnímám. Můj názor je, že když někdo v rámci neziskového sektoru prospívá systému, tak se bát nemusí. Snad se shodneme na tom, že jednostranná politická agitace, a je jedno, kdo je ve vládě nebo mimo ni, na školy nepatří. Pokud se stanu ministrem školství, budu k tomu tak přistupovat.

Každý měl nějaké své priority. Já jsem rád, že ve věcné rovině to odpovídá programu hnutí ANO.

První termín, kdy by to mohlo být, je na jaře 2028. Ve školství věci nezměníte za tři měsíce. Pokud v roce 2026 provedeme legislativní změny a v roce 2027 to naprogramujeme a otestujeme, tak první realizovatelný termín je právě v roce 2028. V prvním kroku se soustředíme na čtyřleté obory.

Ideálně budou na základních školách. Ve chvíli, kdy nejdříve děláte přijímačky a až pak se hlásíte, tak nemáte, jak děti rozřadit. Je to změna celého systému, na který se musí školy přichystat.

Z mého pohledu i dva termíny jsou stresující, takže určitě dva.

Omezení víceletých gymnázií je jednoznačně napsáno ve Strategii 2030+. Osmiletá gymnázia mají podle toho, jak byla kdysi do systému zavedena, obsluhovat pět až deset procent populace. Dnes je jich ale tolik, že v daném regionu vezmou až třetinu dětí z okolních základních škol, nikoliv pět až deset procent. To rozhodně není ve prospěch dětí, protože tím pádem není takové gymnázium výběrovou školou. Jenom se tak tváří. Když se podíváme na výsledky přijatých dětí v přijímacím řízení, tak výběrové škole rozhodně neodpovídají.

Takže podle mne dává smysl převést tuto kapacitu na čtyřleté gymnázium. Jsem připravený pomoci zřizovatelům, tedy krajům, vysvětlovat rodičům, že toto reálně není výběrová škola a že redukujeme kapacitu, aby to výběrová škola byla. Bude to ale postupné, bavíme se o roku 2030.

Rolí státu je udržovat stejný standard vzdělávání v Praze, v Ostravě i na venkově. My dnes ale máme mezi školami velmi rozdílné výsledky, když vezmeme například Prahu a vyloučené lokality, tak i dva ročníky. Nový RVP přitom přidává na volnosti, což povede k tomu, že dobří budou ještě akcelerovat. Pokud tady ale nebude dostatečná podpora pro tu spodní část, tak se nůžky ještě více rozevřou. Základní věcí by mělo být vytáhnout 15 až 20 procent škol, které neučí dobře a efektivně, abychom rozdíly zmenšovali.

Nejprve se to pokusím velmi rychle vyhodnotit, třeba i s odborníky ze zahraničí. A do 30. června 2026 se musí rozhodnout, jestli změnu spustíme od 1. září 2027, jak je to plánované, nebo ji posuneme. Na stole jsou v tuhle chvíli všechny možnosti.

Stravovací vyhlášku sice vydává ministerstvo školství, ale ve vztahu k moderním stravovacím trendům tam dominantně figuruje ministerstvo zdravotnictví. Nejsem nutriční specialista, byť jsem zastánce zdravého stravování. Za mě je potřeba se podívat, zda je to proveditelné ve školních jídelnách. Zajímá mě, jestli nutriční vyhláška není moderní jenom na papíře a jestli jsou v tuto chvíli hodně podhodnocené kuchařky v těchto podmínkách schopné vařit.

Mým cílem je, aby děti jedly zdravě. Nebudu do toho mluvit ministerstvu zdravotnictví z pohledu výživových standardů, tomu mají rozumět oni. Úkolem ministerstva školství je zjistit, zda to na školách jde provést a zda to děti jedí, nebo nejedí.

Já osobně bych takhle nepostupoval. Bylo to gesto, které úplně zbytečně vyvolalo hodně zlé krve. Z mého pohledu má být na vládních budovách vlajka česká, může tam být i evropská a všechny ostatní národní vlajky včetně ukrajinské nebo izraelské, bych tam dával příležitostně, třeba 24. února v den vpádu Ruska na Ukrajinu.

Já jsem vám k tomu tu svou pozici sdělil a řeknu jenom to, že já bych to takhle neudělal a přijde mi to gesto velmi nešťastné. A co se týká ukrajinských dětí, klíčová je skutečná podpora.

Řada věcí, o kterých jsem mluvil, nevyžaduje změnu legislativy, tedy je to o práci ministerstva případně podřízených organizací. Už jednou se mi zásadní věci z vládního prohlášení - i přes rozmíšky s předsedou vlády - podařilo prosadit, tak chci věřit, že se mi to podaří i podruhé. Způsob komunikace máme s budoucím premiérem od roku 2021, od toho posledního křísnutí nastavený trochu jinak a intenzivněji. (Plaga a Babiš se neshodli o podobě maturit v období pandemie, následně Plaga přišel o členství v ANO, když byla zrušena brněnská buňka, dosud se do něj nevrátil, pozn. red.)

Vím, že to bude těžké, zvlášť když se bavíme o rozpočtu, protože bez peněz jsou možné jen kosmetické změny. Myslím si, že řadu věcí jsem schopen nastartovat, některé jsem schopen dotáhnout. Ale ve školství se změny projevují až s velkým zpožděním. Takže otázka, s níž mnozí přicházejí po dvou letech, co něco uděláte: „Jak to, že školství ještě není kvalitnější?“ mě opravdu rozčiluje.