Prudce přibylo školáků s vadou řeči. Rodiče nemají čas s nimi mluvit a nechávají to na mobilech

Nějakou poruchu tohoto typu má podle odborníků asi každé páté dítě, byť ne vždy dosáhla závažného stupně. Zhruba procento školáků, tedy 10 tisíc, ji má ale takového rázu, že to vyžaduje odbornou péči.

Plyne to ze statistik ministerstva školství, které má Právo k dispozici. Podle logopedů k odhalení vad přispěla lepší diagnostika. Problémům se věnuje větší pozornost. Svou daň si ale začíná vybírat i uspěchaný životní styl, kdy mnozí rodiče nemají tolik času na komunikaci s dětmi a jejich roli přebírají mobily, televize a další elektronika.

„Vzestupný trend jsme zaznamenali z pozic poradenských pracovníků, ale také coby ředitelé logopedických škol a speciálně pedagogických center pro vady řeči,“ popsala Právu členka Asociace logopedů ve školství Veronika Včelíková.

Vyšší zájem podle ní evidu­jí všechna zmíněná centra napříč republikou. Vypovídající jsou i data ze základních škol. Zatímco ve školním roce 2012/2013 evidovaly 1489 žáků s řečovými vadami, což je na tehdejší poměry 0,2 procenta všech školáků, v tomto školním roce je takových dětí už 10 535, zhruba jedno procento.

„Dokonce už každé druhé dítě nastupující do 1. třídy ZŠ má nějakou artikulační obtíž. Například nesprávnou artikulaci určité hlásky či hlásek,“ uvedla Včelíková. Dodala, že to nemusí vždy ukazovat na závažný problém.

Řečovou nebo komunikační poruchu má podle odborníků asi 20 procent českých dětí. „V současné době pozorujeme největší nárůst u dětí s neuro­vývojovými poruchami,“ řekla Právu předsedkyně Asociace klinických logopedů Barbora Richtrová.

Patří sem vývojová dyspraxie, což je porucha koordinace, například schopnost současně psát a poslouchat. Nebo porucha autistického spektra či vývojová porucha plynulosti řeči nebo třeba vývojová dysfázie, u které jsou časté právě problémy s výslovností.

„Bohužel artikulace je to, co každý slyší a řeší, ale laik už neumí posoudit, proč to tak je. Vzniká tak tlak na správnou výslovnost u dětí, které nejsou zralé, což vede k sekundárním psychickým obtížím,“ upozorňuje Richtrová. Podle ní je nutné děti vhodně vyšetřit a nelpět pouze na tom, zda umí správně vyslovit „ř“.

Za poruchami v řeči bývá genetika, strukturální a funkční změny v mozku. Zpravidla si k tomu děti vyslechnou i další diagnózu, třeba ADHD, úzkostnou poruchu nebo třeba specifickou poruchu učení.

Přibývání řečových obtíží má podle odborníků vícero příčin, například včasnější odhalení vad. „Máme přírůstek dětí kolem dvou až čtyř let, což je skvělé, protože je to věk, kdy správná diagnostika a dobře vedená terapie vedou k efektivnější podpoře vývoje dítěte včetně lepšího přijímání jeho rodinou,“ doplnila Richtrová.

Za růstem obtíží ve vývoji jazyka vidí také vyšší počet rizikových novorozenců. Mnoho pacientů se také daří díky kvalitnější péči zachránit před vážnými stavy.

Značný dopad má i větší stresová zátěž, zahlcení moderní­mi technologiemi či přibývající počet dětí s pohybovými a motorickými problémy, spojenými často s obezitou, nebo změny v mezilidských vztazích. „Mimo obtíže zapříčiněné například genetickou zátěží se poměrně často setkáváme se skupinou dětí, jejichž řeč negativně ovlivňuje rychlý rodinný životní styl,“ potvrzuje Včelíková.

„Málo se čtou pohádky, pracuje s knihou, naopak výrazně vzrostlo nadužívání elektronických zařízení ve velmi raném věku,“ dodala. Podotkla, že doba přeje hledání vychytávek a způsobů, jak si řadu činností usnadnit a urychlit. Mnohdy ale na úkor celkového vývoje.

„Ve své praxi aktuálně vnímám velmi intenzivně narůstající skupinku dětí, jejichž správný vývoj řeči velmi negativně ovlivňuje absence pohybu, nedostatečná psychomotorická stimulace,“ dodala logopedka.

S poruchami řeči se častěji setkávají chlapci než dívky, u těch jsou naopak četnější úzkostné poruchy. V obou případech je důležité vyhledat odbornou pomoc co nejdřív.