Maminko, já umřu, strachoval se ukrajinský klučina

„Krčil se přitom na zemi v krytu, kde jsme se zrovna schovávali, a ani jsem ho nemohla zvednout, nechtěl vůbec vstát,“ vypráví Hubska.

Právě tento okamžik i fakt, že vystrašený dvanáctiletý Bogdan začal během dalších nocí křičet ze spaní, rozhodly o tom, že Jevgenija se synem narychlo opustili Kyjev, kde žili.

„Původně jsem chtěla zůstat, ale po těchto zážitcích, po bezesných nocích s nálety, které začínaly kolem třetí nebo čtvrté ráno, po tom, co nad námi jednou proletěla raketa s plochou dráhou letu, už to dál nešlo,“ říká.

Teď žena, která je vnučkou ukrajinského básníka Myko- ly Sinhajevského (1936–2013), jenž je pro Ukrajince někým jako Vrchlický nebo Seifert pro Čechy, našla dočasné zázemí v rekreačním areálu Poslův mlýn v Doksech u Máchova jezera na Českolipsku.

Od začátku války na Ukrajině už sem přijely tři stovky ukrajinských uprchlíků, zejména maminky s dětmi a částečně senioři. Největší část z nich – zhruba 250 lidí – sem umístila Správa uprchlických zařízení ČR, dalších padesát lidí dorazilo různými jinými cestami.

Jevgenija prchala z Kyjeva se synem i s přítelkyní z dětství Olgou a její dcerou Varvarou. Aniž by si vybírali, kam chtějí jet, nasedli v Kyjevě do prvního vlaku, do něhož se jim podařilo dostat.

Přes Lvov, Užhorod a Mukačevo se dostali do Ostravy, kde si poprvé odpočinuli, a tady se dozvěděli o možnosti dočasného zázemí „u jezera“. „Sami bydlíme v Kyjevě u jezera, proto nás to zaujalo,“ vysvětluje Jevgenija, jak se o areálu u Máchova jezera dozvěděla.

Ona, její přítelkyně Olga i další ukrajinské maminky teď v Doksech hledají odpovědi na mnoho otazníků, které před nimi vyvstaly. Co bude dál? Budeme se vůbec moci vrátit domů, když Ukrajinu obsadí Putin? Nebo budeme muset zůstat v Česku a jak tu budu pracovat? Půjde syn do školy? Budeme hledat bydlení? Kolik stojí podnájem?

Dvanáctiletý Bogdan zatím do české školy nenastoupil. Talentovaný tenista si ani nemohl vzít s sebou raketu. Odjel jen s batohem na zádech.

„V Kyjevě chodil do školy se specializací na programování a robotechniku,“ říká o synovi pyšně Jevgenija. Ona sama přemýšlí o tom, že by v Česku mohla zastat různé profese. Má pedagogické vzdělání, takže by kupříkladu mohla působit jako asistentka pro ukrajinské děti v českých školách.

„Mohla bych se živit i jako masérka. Nebo také jako fytoterapeutka, protože jsem se léčbou bylinkami a alternativní medicínou zabývala,“ vysvětluje Jevgenija.

Ke všem nejistotám, kterým čelí, se ukrajinské ženy ještě strachují o osudy těch, kteří zůstali na Ukrajině. Olga tam zanechala invalidní maminku i sestru.

„Zůstávají na předměstí Kyjeva, jsem s nimi v kontaktu každý den. Sestra se tam přemístila z vesnice Boroďanka jen krátce předtím, co bomby tuto vesnici srovnaly se zemí. Sláva bohu, že sestra žije,“ líčí se slzami v očích Olga a dodává: „Nechceme tu zůstat, my chceme domů.“