Přednosti prarodičů, jejichž přítomnost vnoučata vyhledávají

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou mohou prarodiče udělat, je podpořit své vlastní děti v roli rodiče. „Když prarodiče respektují hranice a rozhodnutí rodičů, posiluje to celý rodinný systém,“ upozorňuje psycholožka Emily Guarnottová.

Pokud tedy prarodiče nemají vnoučata ve své péči, pak by měli mít neustále na mysli, že konečné rozhodnutí je vždy na mamince a tatínkovi.

„I když byste udělali spoustu věcí jinak, vždy je dobré hledět na to, že respektování rodičů děti učí toleranci a důslednosti,“ dodává psycholožka Crystal Saidiová.

Pokud prarodiče touží po pozornosti svých vnoučat, pak by se měli snažit s nimi trávit maximum času už odmala. Čas a pozornost jsou totiž přesně to, co dětem dává pocit jistoty, že vám na nich záleží. „Stačí být vedle nich, povídat si s nimi či je jen podporovat v tom, co mají rády,“ vysvětluje psycholog Ernesto Lira de la Rosa.

Předností těch nejlepších prarodičů je, že svým pravnoučatům naslouchají, a to bez toho, aby jim hned dávali rady či je poučovali. Svou trpělivostí dětem pomáhají zklidnit emoce a zároveň jim dodávají na pocitu, že jsou respektované.

Všechny tyto věci pomáhají budovat citovou blízkost a děti povzbuzovat k další komunikaci.

Skutečně milující babičky a dědečkové také chápou sílu slov. Dokážou ocenit snahu vnoučat, ať už ve škole, při sportu, nebo jiných aktivitách, a to i v okamžicích, kdy se jim nedaří. Pomáhají tak budovat jejich sebevědomí a zároveň jim tak ukazují, že při prvním neúspěchu není konec světa, že lze mít dobrý pocit i ze samotné práce na tom být stále lepší.

Síla prarodičů je i v tom, že mohou svá vnoučata učit novým věcem a zajímat se o ně zcela nenásilnou formou. Stačí, když je podpoří v učení, a to třeba tím, že si spolu budou vyprávět příběhy, číst zajímavé knížky, pustí si dokumenty nebo spolu budou něco vyrábět a tvořit či poznávat zajímavá místa.

Chcete-li být pro svá vnoučata opravdovými superhrdiny, pak se naučte zachovat klid i ve vypjatých a stresujících situacích. Stanete se pak pro ně záchranným kruhem, který je dokáže uklidnit, podpořit a dodat odvahu čelit s nadhledem všem životním výzvám.

Prarodiče svou laskavostí a soucitem svá pravnoučata učí, jak se v každodenním životě chovat k ostatním. Nebude jim tak cizí projevit úctu prodavačce v obchodě, pomoci sousedovi, podpořit druhé a pomáhat tam, kde je třeba.

Prarodiče jsou strážci rodinné historie, kultury a tradic. Sdílení této moudrosti s vnoučaty může mít na ně i rodinné vztahy hluboký dopad. Dětem to může dát pocit identity a sounáležitosti. Když prarodiče vyprávějí příběhy ze svého života nebo učí kulturním hodnotám, pomáhají svým vnoučatům pochopit, odkud pocházejí. I takovéto věci posilují rodinné vazby a podporují zdravý vývoj jedince.

Každý chce být milován takový, jaký je, tedy se všemi svými přednostmi i nedostatky. A v tomto ohledu mají právě prarodiče neskutečnou moc. Touto svou bezpodmínečnou láskou dokážou ve svých vnoučatech budovat tolik potřebnou sebeúctu.

Odborníci se shodují, že prarodiče by nikdy neměli podkopávat rodiče. Prarodiče by se před dětmi měli snažit vyhýbat se sporům, aby nevytvářeli konflikty a zmatek v domácnosti. Respektování hranic dává dítěti pocit bezpečí.

I když se může zdát, že porušováním pravidel, která rodiče nastavili, prarodiče nikomu neublíží, není to pravda. Dost často právě tyto věci vrážejí klín mezi prarodiče a jejich vlastní děti a zároveň vznikají i zbytečné sváry mezi rodiči a jejich dětmi. Porušování pravidel či zatajování informací rodičům může způsobit, že děti toto chování přijmou jako normu, což může mít dalekosáhlé dopady na všechny rodinné vztahy.

Správné ani není před vnoučaty kritizovat jejich rodiče. I drobné poznámky tohoto typu mohou v dětech vyvolat zmatek v tom, komu mohou a nemohou důvěřovat.