Zimní Kutnou Horou za skvostnou architekturou i tajemnými příběhy

Staré město nabízí nejen architektonické skvosty, ale i tajemné příběhy. Během procházky by vás nejspíš nepřekvapilo, kdyby od Mědínků, kdysi slavné hospody, nyní hotelu, vyšel oddaný Čech, básník a rebel Mikuláš Dačický z Heslova, kterého ve filmu Cech panen kutnohorských skvěle ztvárnil Zdeněk Štěpánek. Za návštěvu stojí Kutná Hora v kterémkoli ročním období, zvláštní kouzlo nabízí i v zimních měsících, mimo tzv. turistickou sezonu.

Odkud začnete, je v podstatě jedno. Záleží, kde se vám podaří zaparkovat nebo od jakého spoje do historického centra přicházíte. Vezměme to třeba od symbolu města – chrámu svaté Barbory, který patří k evropským architektonickým klenotům, srovnávaným s pařížským Notre-Damem. Zasvěcen je patronce havířů.

Výstavba probíhala téměř dvě staletí, přerušily ji husitské války a požáry. Stavbu započal architekt Petr Parléř, pokračovali Matěj Rejsek, Benedikt Rejt a dokončili ji Josef Mocker a Ludvík Lábler; co jméno, to stavitelský pojem.

Do současné podoby byla podle původních plánů dokončena až na přelomu 19. a 20. století. V tom minulém došlo k mnoha opravám, které jsou vzhledem k pískovci, z něhož je chrám postaven, nekonečné. Chrám sv. Barbory ale postihl podobný osud jako například pražské kostely Panny Marie Sněžné nebo Panny Marie pod řetězem. Také měly být větší než katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, ale nejsou.

Práce na kutnohorském klenotu byly definitivně přerušeny v polovině šestnáctého století. Došly peníze, a to i v bohaté Kutné Hoře, a tak jedna strana byla provizorně zazděna, leč k pokračování už nedošlo. Kráse chrámu to ale neublížilo. Dokončen byl v gotickém či spíše novogotickém slohu, interiér však nese i stopy baroka.

Unikátní jsou především malby, a to jak ty s tematikou havířskou nebo ražby mincí, tak i biblické, jako například příchod Královny ze Sáby ke králi Šalamounovi, která zdobí Smíškovskou kapli. Určitě stojí za to, posadit se, vzhlédnout ke klenbě a prohlédnout si i bohaté skleněné vitráže v oknech.

Krásná je i výzdoba exteriéru, především sochy, ale také chrliče z okapů. Třináct barokních sousoší světců lemuje Barborskou ulici, po níž dojdete kolem historické kaple Božího těla na vyhlídkovou terasu. Cestou minete Jezuitskou kolej, kde sídlí Galerie Středočeského kraje. Z ochozů cesty je krásný pohled na staré město i údolí Vrchlice, a dokonce tu lze koupit víno z místních vinohradů a sklepů. Barborskou ulicí se dostanete do širšího historického centra města.

Po pár stech metrech přijdete až k Hrádku, kde sídlí České muzeum stříbra. Bývalá tvrz sloužila různým účelům, i jako škola. Dnes tu je rozsáhlá expozice, která přibližuje prakticky vše, co lze říci o stříbře a jeho cestě od rudy po minci. Však také ve středověku produkovala Kutná Hora třetinu evropského stříbra.

Prohlédnout si můžete i velký těžní stroj, který fungoval na jeden koňský pohon, podíváte se i do podzemí a uvidíte, jaká dřina byla špatně placená horničina. Ale dozvíte se také a uvidíte, jak žila měšťanská rodina, a v zahradě Hrádku zase, jak ta havířská. Byl to obrovský rozdíl. To vše obsahují dva prohlídkové okruhy.

Součástí muzea je i jeden z nejzajímavějších pozdně gotických domů v Evropě. Jmenuje se Kamenný a vzdálen je jen pár set metrů. Když budete přecházet Husovu ulici, vlevo je vidět velká Kamenná kašna, ve středověku jediný zdroj pitné vody ve městě. Zmíněný dům poznáte podle gotického průčelí, uvnitř na vás čeká expozice o životě města v sedmnáctém až devatenáctém století. A když vstoupíte do lapidária ve sklepení domu, můžete obdivovat úžasné kamenné plastiky.

Kolem barokního morového sloupu a kostela sv. Jakuba se přes Palackého náměstí dostanete k další ze známých kutnohorských staveb – Vlašskému dvoru. Z tohoto původně opevněného sídla vytvořil na konci 13. století král Václav II. centrum ražby mincí, tady nechal poprvé vyrazit slavný pražský groš. Ten si tu můžete dokonce vyrazit sami, ovšem ze stříbra určitě nebude.

A jelikož lidé nevědí, jakou silou a kam přesně udeřit, vznikají z toho patvary. Pražský groš vám ochotně vyrazí osoba k tomu školená a určená. Určitě nevynechejte některý ze tří prohlídkových okruhů. Nejsou dlouhé, ale stojí za to. Jejich názvy hovoří za vysvětlování – Záhada ztraceného stříbra, Královská mincovna, Královský palác.

V té poslední na vás čeká audienční síň, nádherná královská kaple a také návštěva královských filmových komnat, tedy míst, která se v různých filmech vztahovala ke Kutné Hoře.

Nejspíš vás už bolí nohy a také byste něco snědli. Možností na starém městě je dost. Na Palackého náměstí třeba v restauraci hotelu U Mědínků. Kdepak, není to ten, kde se svými kumpány popíjel Mikuláš Dačický z Heslova, tento je mnohem mladší, ale to není podstatné. Dobře tu vaří a ceny jsou přijatelné.

Dačický se narodil v Kutné Hoře v roce 1555, jeho rodný dům stojí na Komenského náměstí, dnes je v něm muzeum a vzdělávací centrum, v němž se dozvíte mnohé o UNESCO i Kutné Hoře, a navíc si tady užijí i děti, pro které tu je připravena spousta zajímavých her. V centru si můžete „odskočit“ z historie i do Muzea mimozemšťanů a predátorů nebo do Muzea čokolády, kde ji lze i ochutnat.

Kutná Hora psala dějiny českého národa. Tady byl roku 1409 z iniciativy Jana Husa a Jeronýma Pražského podepsán Dekret kutnohorský, který výrazně omezil vliv cizinců na Pražské univerzitě, nyní Karlově. Roku 1808 se v Kutné Hoře narodil autor české hymny a mnoha divadelních her Josef Kajetán Tyl.

V jeho rodném domě, dříve se jmenoval dům U Zlatého hřebene, je nyní muzeum jednoho z nejslavnějších českých obrozenců. V jaké ulici ho najdete, asi nemusím ani říkat.

Procházka starou Kutnou Horou je příjemná, například kolem bývalých hradeb městského opevnění najdete spoustu míst s krásnými výhledy na město. Na dolní části starého města je další dominantní stavba – kostel Panny Marie Na Náměstí. Tady spočívali po staletí obyvatelé města. Mnohé hroby se však propadly do starých štol…

A pokud byste měli ještě chuť a čas, můžete sjet do Sedlce a prohlédnout si jeden z nejkrásnějších kostelů z dílny Jana Blažeje Santiniho-Aichela a nedalekou kostnici, na níž se také podílel.

V podzemní kapli je uloženo více než 40 000 kosterních pozůstatků, na 30 000 po morové ráně roku 1318 a 10 000 za období husitských válek. Kosti a lebky jsou tu takříkajíc umělecky složeny, vytvořeny z nich byly například i lustry. Konečně, lebku si odtud můžete i odvézt, různě velkou, od malé, pěticentimetrové až po tu v „životní“ velikosti. Ale budou z moduritu…