Zámek Libochovice je rodištěm Jana Evangelisty Purkyně. Oslní i rozlehlým parkem

Zámek je situován do středu města a dostaneme se k němu z náměstí 5. května, kde můžeme i zaparkovat. Hned u vstupu do zámku nás upoutá právě socha významného českého filozofa a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně.

Narodil se přímo na zámku 17. listopadu 1787, jelikož jeho tatínek byl toho času správcem libochovického panství. Není tedy divu, že zde nalezneme samostatnou expozici, jež nás zasvěcuje do vědcova života a díla. Jeho pamětní síň můžeme zhlédnout o víkendu do konce října v rámci samostatné prohlídky bez výkladu.

Libochovice byly původně gotickou tvrzí, kterou ve 14. století vlastnili Zajícové z blízkého Hazmburka, koupili ji od krále Jana Lucemburského. Mezi lety 1550 a 1553 již tvrz chátrala, a proto ji roku 1558 Kryštof Zajíc prodal Janu z Lobkovic. Nový majitel se rozhodl k přestavbě na jednopatrový renesanční zámek (1560–1564). Po roce 1613 patřil dále objekt Šternberkům, kteří panství prodali rakouskému šlechtici Gundakarovi z Dietrichsteinu.

Jelikož byl v té době zámek po dvou požárech ve špatném stavu, rozhodl se jej Gundakar zrekonstruovat (1682–1690). A vzal to rovnou z gruntu. S přestavbou se pustil i do celkové úpravy zámku a výstavby hospodářského dvora. K barokní přestavbě přizval italského stavitele Antonia Portu, jenž v té době dokončoval zámek v nedaleké Roudnici nad Labem.

Poslední mužský potomek Dietrichsteinů zemřel v roce 1858 a Libochovice zdědila nejstarší dcera Terezie. Jejím jediným synem byl Josef Herberstein, který byl velmi vášnivým cestovatelem. Navštívil např. Persii, Sýrii či Indii. Šlo mu také podnikání, a tak se panství dařilo.

Zlom nastal v roce 1918, kdy byla se vznikem Československé republiky vyvlastněna část šlechtických majetků. Další nepřízní osudu byla pro Libochovice německá okupace, během které byla na panství uvalena nucená správa.

Po válce přešel zámek do vlastnictví státu, jenž v něm zřídil městský a zemědělský archiv a v přízemí Křenkovo vlastivědné muzeum. V roce 1959 zde proběhly potřebné stavební a restaurátorské práce, po nichž vznikla první zámecká expozice. Zámek dlouhou dobu spravoval litoměřický okres a až roku 2001 byl převeden pod Státní památkový úřad a prohlášen za národní památku.

Naše prohlídka začíná v přízemí zámku, v sale terreně. Právě tyto prostory nás zaujmou nejvíce. Přízemní sál s bohatě zdobeným stropem vytvořili umělci Jacob Tencalla a Giuseppe Mattoni. Jde o typ místnosti italských paláců ze 17. století, který propojuje zámek s parkem, a právě přes salu terrenu panstvo do parku vcházelo.

Připomínat má podmořskou jeskyni, a jak si můžeme všimnout, je zdobena mušlemi. Ty menší jsou z řeky Ohře a ty větší pak pocházejí ze Středozemního moře. Mimo nich jsou zde i vyobrazeny reliéfy mořských příšer s hadími ocasy. Na zemi se povaluje vycpaný krokodýl, což je úlovek již zmiňovaného bývalého majitele zámku hraběte Josefa Herbersteina (1916).

V přízemí se seznámíme s historií zámku. Poté se přesuneme do prvního patra, kde se dozvíme více o členech šlechtické rodiny. Podíváme se do zámecké herny, jídelny, modrého či růžového salonku a rodinného salonu s původními fotografiemi hraběcí rodiny. Nahlédneme též do knihovny, pracovny a galerie. V posledních místnostech blíže prozkoumáme další suvenýry z cest Josefa Herbersteina.

Největší místností zámku je však Saturnův sál, jemuž dominuje plastika nad krbem. Tento sál slouží díky své vynikající akustice k pořádání koncertů či svateb. Každoročně se zde koná také Purkyňův lékařský den s udílením Purkyňovy ceny za celoživotní dílo v oblasti medicíny.

Na zámku se prý dokonce ukrývá kouzelné zrcadlo. Kdo do něj pohlédne, zůstane navěky mladý. A tak se pro jistotu snažíme mrknout okem do každého zrcadla, které potkáme. Co kdyby náhodou…

Prohlídka interiéru představuje průřez jednotlivými historickými slohy a styly od pozdní renesance přes vrcholné baroko až po 19. století. Expozice obsahuje kolekci vzácných vlámských zámeckých nástěnných tapisérií, gobelínů, sbírku porcelánu z Číny a Japonska, obrazů i třeba původních barokních kachlových kamen.

Zajímavé jsou také sklepní prostory, které jsou otevřeny jen výjimečně nebo na objednávku. V nich měla své místo rozsáhlá zámecká kuchyně spolu s prostorem pro zásoby, ledárnou, vinným sklepem i panským pivovarem.

Za pozornost stojí rovněž anglický zámecký park založený koncem 17. století spolu s dostavbou barokního zámku ve stylu Versailles zahradníkem Janem Tulipánem. Podle dochovaných zápisků se v zahradě opravdu tulipány nacházely. Dokonce prý až 328 druhů.

Nyní na podzim hraje park všemi barvami. Je krásně udržovaný, opravdu radost pohledět. Najdeme tu barevné záhony, lavičky na posezení i fontánu s rybičkami. Kromě rybiček tu natrefíme také na paví rodinku, která se vyhřívá na sluníčku.

Všimnout si můžeme i zámeckého skleníku, který je však veřejnosti otevřen pouze při speciálních příležitostech, jako např. výstavách. V parku jsou též k vidění staleté stromy a různé cizokrajné dřeviny, například korkovník či strom, jehož rozemletá semena sloužila jako náhražka kávy.

Pod zámkem je ke zhlédnutí galerie šesti soch (sv. Josef, sv. Jan Evangelista, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, Panna Marie Bolestná a Ježíš na kříži). U nich se nacházejí lavičky, a tak se můžeme posadit a relaxovat u přilehlé řeky Ohře.

Libochovice jsou opravdu krásné a nepřekvapí tedy, že se staly kulisou ve filmu. Záběry pořízené na zámku mohou poznat např. milovníci seriálů 30 případů majora Zemana (díl Dáma s erbem) či Malého pitavalu z velkého města (epizoda Jupiter). V komnatách se procházela i Jana Brejchová s Josefem Bláhou v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…? A co by to bylo za pořádný zámek bez pohádky? I ta se tady natáčela. Konkrétně Jezerní královna režiséra Václava Vorlíčka. Zámek si dokonce vyhlídla i zahraniční produkce, která zde natočila romantickou komedii Princ a já.

Zámecké interiéry jsou přístupné do konce října o víkendech (9.00–15.00). Park je do konce října otevřen od úterý do neděle (9.00–15.00) a je možné jej navštívit i do konce roku (9.00–16.00).