Zámek Červené Poříčí se pozvolna dostává opět do kondice

Zatím ho moc návštěvníků nenavštěvuje, většina míří na nedaleký a „profláklý“ vodní hrad Švihov, což je škoda, Poříčí si návštěvu zaslouží.

Švihov patřil Černínům z Chudenic, ti hrad využívali jako hospodářský objekt, z paláců se staly sýpky, předhradí sloužilo hospodářským účelům, takže se z hradu stala ruina. Tak je zapsána i v dokumentech z roku 1926. Když se začalo s rekonstrukcí, stát pomocí Benešových dekretů Černínům zabavil majetek.

Zámek v Červeném Poříčí je jako řada dalších objektů bez původního mobiliáře, ale Národní památkový ústav, pod jehož správu poslední desetiletí patří, s ním má dalekosáhlé cíle.

Velkým počinem a zároveň tahákem je výstava Děti ze zlaté kolébky. Provází mládím šlechtických dětí od narození až po dospívání, kdy se jim dostává po bezstarostném dětství tvrdý vstup do světa dospělých formou hodně náročného učení.

Kastelán Marcel Čermák představuje „svůj“ zámek takto: „Státní zámek Červené Poříčí nabízí od letošního roku novou výstavu Děti ze zlaté kolébky aneb Rané dětství ve šlechtických rodinách v „dlouhém“ 19. století¸ která doslova symbolizuje znovuzrození zámku Červené Poříčí, respektive zpřístupnění jeho první zrekonstruované části – předzámčí.

Hlavní linkou výstavy je spojení Červeného Poříčí s rodem Habsburků. Sídlo pořídil rakouský císař pro svého vnuka Orlíka, syna Napoleona Bonaparta. Jeho dětství, resp. celý krátký život se táhne všemi výstavními místnostmi.

V širších souvislostech výstava detailně rozebírá dětství ve šlechtických rodinách z pohledu všech zúčastněných, tzn. matky, otce, služebné, guvernantky, učitele.

Na výstavě se připomínají přechodové rituály, kterými v podobné míře procházejí děti dodnes. Pozornost je věnována kulturnímu i sociálnímu významu křtu, postupnému vzdělávání, ale i garderobě panských dítek. Nechybějí ani hračky a hry malých šlechticů. Příjemným osvěžením je také film zachycující šlechtické rodiny s dětmi ve 20. – 30. letech 20. století.

Výstava je samoobslužná, to znamená bez průvodce. Nicméně je možné se na prohlídce s průvodcem předem domluvit,” uvedl kastelán.

Saská renesance je na našem území zastoupena malým počtem objektů, nejznámějšími jsou zámky v Benešově nad Ploučnicí, Šluknově, Libouchci.

Sloh nepoužívá sgrafita, typické jsou vyzděné a omítané štíty s členěním. Jako doplňky se užívaly tesané kamenné prvky.

Předchůdcem renesančního šlechtického sídla, které nechal zbudovat Mikuláš Šic z Drahenic, byl poplužní dvůr s tvrzí. Šicům patřilo panství v letech 1569 až 1623, Mikuláš zámek nechal vystavět v roce 1611. Jeho smůlou bylo, že stál proti císaři za stavovského povstání.

Dvě třetiny majetku koupil s Poříčím a 13 vesnicemi v roce 1623 císařský důstojník Filip Adam z Kronenberku, původem z Bavorska. V řadě dalších majitelů, kdy byl objekt barokně upravován, se vyskytuje majitel Zákup a Kácova, bavorský vévoda Klement František (1722 až 1770). Ten koupil Poříčí v dražbě.

Vysoká patrová budova má stupňovité štíty, charakteristické pro saskou renesanci, a vysoké střechy. Její nároží je přimknuto k polygonální věži s hodinami. Červené, do dáli svítící tašky daly zámku název Červené Poříčí.

Místnosti hlavní budovy jsou sice téměř prázdné, přesto stojí za zmínku Slavnostní sál vyzdobený nástěnnými freskami s mytologickými náměty. Na úpravu čeká přilehlý park s malým pavilonem a rybníkem.

Park byl koncipován jako francouzská zahrada, na zdi kolem něj stávaly poprsní sochy 29 českých panovníků, nyní umístěných v zámku. Před zámkem stojí barokní kaple svatého Jana Nepomuckého a Nejsvětějšího Srdce Páně. Se zámkem ji spojovala dřevěná chodba.

V roce 1803 získali majetek toskánští vévodové z habsburské císařské rodiny. Na základě rozhodnutí vídeňského kongresu poříčské panství začlenili do uměle vytvořeného zákupského vévodství. To fungovalo v období 1818 až 1832.

Zatímco se Zákupy zachovaly a jsou téměř ukázkovým zámkem, Červené Poříčí to hodně odneslo. Po vzniku republiky objekt připadl státu, bylo tu sídlo lesního závodu a zaměstnanecké byty.

Podobný osud čekal mnoho dalších historických památek, některé zanikly docela, mnoho jich bylo vyrabováno nebo se majetek rozprodal. I nedaleký hrad Švihov, kde se točily sekvence filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku, byl hodně postižen.

Zákupské panství byl velmi zadlužený majetek, v roce 1805 ho převzal arcivévoda František Habsburský. Deset let poté přešel na císaře Františka I. Mocnář vytvořil 22. července 1817 zvláštním dekretem zmiňované vévodství, titul vévoda zákupský byl přiznán Napoleonovi Františku Josefu Karlu Bonapartovi (1811–1832), který měl přezdívku Orlík.

S habsbursko-lotrinským dvorem byl spřízněn přes matku Marii Louisu Habsburskou. Po otci se měl stát císařem Francie pod jménem Napoleon II. V 21 letech ale zemřel ve Vídni na tuberkulózu hrtanu. Orlík nikdy své české panství nenavštívil.

Centrem vévodství byly Zákupy a zámek v Horní Polici. Po Orlíkově smrti přešlo vše na toskánské Habsburky. Zákupy Habsburkové rádi užívali, na letní pobyt sem jezdil s manželkou český král Ferdinand V., známý jako císař Ferdinand I. Dobrotivý. Na lovy sem s oblibou se společností zajížděl i korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa a císařovny Sissi.

Zámek v Červeném Poříčí převzal Národní památkový ústav v roce 1997, od té doby se postupně rekonstruuje.