Jeden z nejhezčích pohledů na České středohoří je z ruin hradu Ostrý

Kaplířové vlastnili území od roku 1420, hrad na vrchu Ostrý byl do roku 1505 opěrným bodem jejich dominia, podobnou úlohu hrál nedaleký Košťálov.

Roku 1508 se dostal do držení Libštejnů z Kolowrat, o dva roky později přešel na Valdštejny, ale protože drápat se na kopec nebyla žádná výhra, dali přednost rozlehlejší a útulnější tvrzi v Bílém Újezdě.

Naposledy se jako hrad stojící uvádí v roce 1536, roku 1565 již jako pustý. Podle hypotetické rekonstrukce byl výborně opevněn. Při příchodu do ruin z toho ale nic nepoznáte, vyobrazení najdete na infotabuli na úpatí kopce.

Na trosky vedou dvě cesty. Od obce Kocourov, kde se dá zaparkovat u polní cesty, nebo od Velemína. Autobus mě přivezl z Lovosic od vlakového nádraží na velemínské náměstíčko.

Pak s cílem na dohled jsem se vydal na asi čtyřkilometrovou procházku, která v závěru končí opravdu ostrým stoupákem kolem velkých shluků čedičových suků.

Cesta kopec obtáčí, zprvu lesem bezvýhledová, poté se dostanete na stranu, z níž se otevírají nádherné pohledy na Milešovku, pod níž je vidět i milešovský zámek. Ten je využíván jako domov sociálních služeb, tudíž nepřístupný.

Ostrý stojí na kopci vysokém 553 metry nad mořem. Není to moc, ale stačí to.

Otvor ve zdi slouží jako vstupní brána, zda tu bývala, není jisté. Na nejvyšším místě stál zřejmě palác, kolem něj stálo hradní jádro tvořené kamennou hradbou, na koncích se asi tyčily věže.

Při příchodu se muselo projít několika branami, cesta byla chráněna ještě dalšími baštami, hrad byl prakticky nedobytný, ale posádka se dala vyhladovět. Také by zřejmě brzy došly zásoby vody, nikde není náznak cisterny. Moc se toho nezachovalo, jen pozůstatek paláce a zbytky bašty chránící přístup ze západní strany.

Na Ostrý se neleze kvůli šutrákům, ale protože je z něho nádherný kruhový výhled.

Stojí za to tu pár chvil pobýt a jen koukat. Třeba při oblačné obloze pozorovat mraky sunoucí se nad Milešovkou, při nízké oblačnosti občas zakryjí vrcholek. Je tu nádherně, zemský ráj na pohled, pokud pomineme neoddělitelné civilizační zásahy do krajiny.

Jak někde stojí hrad, hned se vyrojí pověsti o pokladu. Neminuly ani Ostrý. Otázkou je, kdo a co by tu zakopával, do čediče není snadné se prokutat.

Pravdou je, že když se odstěhovala šlechta, usadili se tu loupeživí rytíři, což je protimluv. Buď je někdo rytíř a má svou čest, nebo lapka.

Každopádně se tu usídlili bratři Paška a Pole, kteří přepadávali kupce na cestě mezi Lovosicemi a Bílinou. Místu, kde nejčastěji loupili, se začalo říkat Paškapole, jedná se o sedlo mezi Milešovkou a Kletečnou, což je také nádherná kuželovitá hora. Svůj lup měli schovat na hradě, ale tehdy asi moc věcí, které by byly trvanlivějšího charakteru, nenakradli.

Ovšem to nedalo spát jednomu místnímu zedníkovi a ten hledal a hledal a nic nenašel. Aby nemusel běhat z hradu do vsi, požádal vrchnost o povolení zřízení tančírny a výčepu piva. Tržby byly minimální, jen pomatenec by se drápal na vršek, aby si vyhodil z kopýtka. Pak přišla od Milešovky vichřice a dupárna byla fuč. Tím i touha po pokladu. Možná vítr přišel v noci, ale to není věcí podstatnou.

Převýšení na kopec je asi jen 150 metrů, zdá s to málo, ale klouby vědí své.

Hezké to tu musí být při slunce západu, kdy se kraj noří to pološera, až světlo vyhasne úplně. To ale je na přenocování, dolů by se i s čelovkou šlo dosti špatně. Sestup by byl nejen ostrý, ale i hustý.

Ostrý navštívil v roce 1833 Karel Hynek Mácha, zachytil ho na kresbě ve svém poznámkovém dílku Hrady spatřené.