Nachozeno ve Valticích: Hra vás provede zámkem i vinicemi

Pokud si chcete jeho prohlídku užít trochu netradičně a zábavně, nechat se provést tím nejzajímavějším a zároveň se něco dozvědět, pořiďte si venkovní hru Nachozeno určenou pro dva až šest účastníků. Při řešení úkolů v podobě kvízů, doplňovaček nebo šifer na stanovištích zakreslených v přiložené mapě urazíte zhruba deset kilometrů.

Připočteme-li k tomu čas strávený ochutnáváním vína či návštěvou zámku, prožijete ve Valticích den nabitý aktivitou, kterou by – v přiměřeném tempu – měly zvládnout i starší ročníky. Ani herní úkoly nejsou nikterak složité. Jak tvrdí sami tvůrci, připravovali je spíš tak, aby si zahrála celá rodina, takže těm, kdo holdují klasickým únikovým hrám, mohou připadat až příliš jednoduché.

Hra začíná na náměstí u kašny s pískovcovou sochou krásné dívky, do níž se podle pověsti zamiloval kníže Jan II. z Lichtenštejna. Tomuto významnému šlechtickému rodu město patřilo od konce čtrnáctého století až do roku 1945. Do areálu jejich někdejšího sídla se z náměstí dostaneme třemi obloukovitými výstupy po trase vinařské naučné stezky, které se budeme víceméně držet následujících pět kilometrů.

Valtický zámek, součást Lednicko-valtického areálu, je jedním z nejvýznamnějších dokladů raně barokní architektury ve střední Evropě. Na první pohled je vidět, že Lichtenštejnové patřili k bohatším rodům. Ve Valticích vydělávali především na chovu ryb, pěstování vína a prodeji dřeva z okolních lesů. Co dalšího jim vynášelo, jsme zkusili uhodnout v následujícím kvízu.

Kromě základního prohlídkového okruhu můžete navštívit zrekonstruovaný apartmán Františka I., posledního knížete, který na zámku bydlel. V areálu sídlí také unikátní projekt – Salon vín České republiky, kde lze ochutnat produkty ze všech vinařských oblastí, přičemž žebříček nejoceňovanější stovky je průběžně aktualizován. Otevřeno je celoročně s výjimkou ledna, kdy se připravuje nová expozice.

Období po druhé světové válce až do pádu komunismu nepřineslo zámku nic dobrého. Část mobiliáře byla rozkradena a zničena, objekty devastovány a nevhodně využívány, například jako sklady, výrobní provozy a dílny. V jízdárně vznikla sušárna tabáku a v roce 1964 bylo zbouráno divadlo, na jehož místě začaly parkovat traktory.

Zámecký park, kam se přesouváme na další stanoviště, byl desítky let nepřístupný, protože tudy procházela takzvaná železná opona. Tomu odpovídala i „péče“, které se dostávalo dříve pravidelně udržované francouzské zahradě a rozsáhlému přírodnímu parku v anglickém stylu. Hra nás přivádí k barokním sochám v horní části bývalého amfiteátru (kdysi byl na jeho místě mj. vinohrad), odkud je pěkný výhled na zámek. Jde o dvojici sfing, Herkula, Apollona, boha Pana hrajícího na flétnu a Merkura.

Také dalších několik set metrů vede zámeckým parkem, kde roste na čtyřicet druhů jehličnanů a téměř osm desítek listnatých stromů. Míjíme Žabí sklep, nejmenší ze čtyř knížecích sklepů ve Valticích. Byl součástí kuchyňské zahrady patrně už za vlády knížete Karla I. z Lichtenštejnů (1569–1627). Skladoval se v něm led, zelenina a víno. Kolem se rozprostírala zelinářská zahrada a sady. V současnosti se v něm příležitostně konají společenské akce.

Na rozdíl od zámeckého areálu v sousední Lednici, který rovněž patřil Lichtenštejnům, je valtický park, co se týká drobných staveb, skromnější. Jeho součástí byl mimo jiné čínský pavilon, který se nedochoval, a také zděný vyhlídkový altán – gloriet – na vrcholu umělé jeskyně, který dnes také neexistuje. Samotná grotta, kolem níž trasa prochází, je kvůli havarijnímu stavu nepřístupná.

Po opuštění zámeckého areálu pokračujeme dál po vinařské naučné stezce, která ve vzdálenosti několika set metrů kopíruje státní hranici s Rakouskem. Následující dva kilometry vyvracejí stereotyp o „placaté“ jižní Moravě. Zvlněná asfaltka s vyznačenou cyklotrasou vede mezi vinicemi, kde se na informačních panelech dočtete, co všechno pěstování vinné révy obnáší nebo jaké odrůdy se tu pěstují – s tím souvisí další herní úkol.

Zároveň se celou dobu můžete kochat výhledy na Valtice a do krajiny. Také střecha okolní dominanty, klasicistní Kolonády na Reistně (přístupná od dubna do září), u níž ve výšce kolem dvou set osmdesáti metrů nad mořem končí závěrečné stoupání, nabízí jedinečnou podívanou. Kromě Lednicko-valtického areálu je odtud vidět Pálava, mikulovský zámek a Svatý kopeček nad městem, slovenské Malé Karpaty či zřícenina hradu Falkenstein v Rakousku.

Kolonáda v podobě starověkého vítězného oblouku s bohatou sochařskou výzdobou postavená v letech 1810 až 1823 patří mezi objekty chráněné UNESCO. Jako rodový památník Lichtenštejnů ji nechal na počest svých dvou zesnulých bratrů a otce vybudovat kníže Jan I. Německé nápisy z jižní i severní strany vám pomohou vyřešit šifru na tomto stanovišti, kudy za minulého režimu procházely hraniční ostnaté dráty.

Pokud vás téma ochrany hranic před listopadem 1989 více zajímá, zhruba pět minut od kolonády můžete navštívit Muzeum železné opony. Trasa hry se však stáčí zpátky směrem do města a stále neopouští vinařskou naučnou stezku. Během zhruba kilometr a půl dlouhého klesání mezi vinohrady se znovu naskýtají výhledy na Mikulov a okolí. Minete i ukázkovou vinici Střední vinařské školy Valtice, která je v provozu už od roku 1873 a je jedinou svého druhu v republice.

Obálku s dalším úkolem otevíráme na náměstíčku, kolem něhož se koncentruje řada sklepů a sklípků, kde je možné dát si skleničku nebo celou lahev. Prohlédnout si můžete například prostory pod Vinařskou stodolou, jejichž součástí je i rozsáhlý Křížový sklep z roku 1640, který pojme přes milion litrů vína.

V unikátním labyrintu obnovených částí třinácti historických měšťanských sklepů o celkové délce téměř jeden kilometr se nachází Valtické podzemí, jehož vznik je datován na konec 13. století. Většina prostor je v hloubce šest až dvanáct metrů. Probíhají v nich nejen prohlídky a ochutnávky, ale dá se tu rovněž posedět nebo si zatancovat u cimbálovky.

Hra pokračuje do zastavěné části města, konkrétně k poněkud „zastrčené“ kapli u nemocnice, která kdysi sloužila jako márnice a pitevna. Odtud nás čeká asi sedm set metrů mírného stoupání na předposlední stanoviště, Bezručovu vyhlídku, osázenou nádhernými borovicemi, z níž máme areál valtického zámku jako na dlani. Končíme poblíž startu – na náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Podle návodu na stránce nachozeno.cz/udrzitelnost teď můžeme svou hru připravit pro někoho dalšího.