Na Libušíně údajně stával hrad Krokovy nejmladší dcery

Tolik Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Bájná kněžna byla nejmladší dcerou vojvody Kroka, který vládl po praotci Čechovi Čechům. Měl tři dcery, Kazi, Tetu a Libuši. Děvčata měla vyrůstat na nedaleké Budči, Libuše byla nejchytřejší, nakonec to dotáhla na jakousi soudkyni a věštkyni sídlící na Vyšehradě. Tam pronášela své věštby a soudy, ale protože podle Mistra Jiráska mužští nelibě nesli, že jim vládne ženská, poslala nakonec do Stadic pro oráče Přemysla.

Ale na vraťme se na Libušín, obec poblíž Kladna, kam vede velmi příjemná procházka. Dlouhá planina na kopci nad Libušínem byla podle archeologických nálezů hradištěm, které připsal kronikář Kosmas právě Libuši. Pověst je tedy prastará, Jirásek si ji upravil podle svého a vryl ji nesmazatelně do povědomí národa. Libušínské hradiště bylo jednou z nejdůležitějších přemyslovských osad.

Nyní tu stojí kostel sv. Jiří z konce 13. století a dřevěná barokní zvonice postavená na šestiboké podezdívce. Hradiště stávalo na ostrohu, jehož svahy se příkře svažují. Vzniklo v 9. až 11. století na ochranu Čechů proti Lučanům, boje s nimi vylíčil Jirásek v Lucké válce. Lučané sídlili u Ohře a neustále útočili na střed Čech, rozhodující řež se odehrála na takzvaném turském poli. To ale bylo dávno po Libuši. Podle posledních výzkumů tu před hradištěm asi stála malá neopevněná osada.

Když archeologové zkoumali rozsáhlé hradiště, mělo asi 12 hektarů, s oválným jádrem velkým asi dva a půl hektaru. Jeho podobu uvidíte na výborných informačních panelech. Na okraji hradiště, kde byla rovina, odkryli na západní straně tři dlouhé souběžné valy. Prostřední je dlouhý asi 220 metrů, na několika nalezených kamenech jsou patrné neumělé rytiny jezdců na koních.

K valům vede odbočka z hlavní cesty, pokud půjdete podle plotu bývalého dolu Schöller. Hlavní vojenskou funkci mělo hradiště do 11. století, pak se i správa kraje vykonávala z Dřevíče.

Podle kronikáře Kosmase měla u nedaleké studánky Libuše věstit slávu Prahy – „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!“ Známá slova, jimiž věštila bájná kněžna Libuše slávu Prahy, zná díky Jiráskovi skoro každý.

Odtud měla vyslat posly k Přemyslovi do Stadic. Roku 1360 opsal kronikář Přibík Pulkava z Radenína Kosmu, ale věštebné děje umístil na Vyšehrad. Toho se chytil i profesor Alois Jirásek, Vyšehrad byl pro vlastence bližší než nějaká zapadlá ves. Libuši na Vyšehradě přijal i Bedřich Smetana.

Na hradišti měla být podle pověsti pochována Libuše, další legenda lokalizuje hrob na vrchu Oškobrh nedaleko Poděbrad.

Na Libušíně stojí zřejmě původně románský kostel sv. Jiří, mimo jiné patrona bojovníků. Byl několikrát přestavován, zřejmě v roce 1277 rozšířen o presbytář. Kolem roku 1500 postavili dřevěnou zvonici. U kostela se nachází hřbitov. Kostel byl několikrát opravován a přestavován. V roce 1683 nainstalovali oltář, v roce 1859 přibyly varhany.

Poslední opravy proběhly po roce 1990. V následujících letech se stal terčem zlodějů a vandalů – v roce 1991 byly ukradeny obrazy z obou oltářů, v roce 1996 zmizel zvon z roku 1504, vandalové roku 1999 vylámali zlacené ozdoby kazatelny a oltáře.

Varhany byly naštěstí přemístěny do kostela v Rozdělově.

Kolem hradiště vede asi kilometr a půl dlouhá naučná stezka s 11 zastaveními. Jižní svahy akropole jsou zarostlé starými ovocnými stromy, na severu je oblast bývalých uhelných dolů zvonice. Informační tabule upozorňují na velké keře dřínu.

Z náměstí v Libušíně vede na hradiště modrá a poté zelená turistická značka. Další cesta, mnohem kratší, je od zastávky MHD Důl Libušín.