Královská obora: Zelené chloubě Prahy povodeň prospěla

Jenže s tím, jak přibývá návštěvníků, jejichž počet jde ročně do stovek tisíc, i způsobů jejich vyžití, jdou ruku v ruce zvýšené nároky na údržbu. O tu se starají Lesy hl. m. Prahy. Velkou zásluhu na tom, že o kulturní a přírodní památce Stromovka lze dnes mluvit jako o jedné z výkladních skříní hlavního města, má ateliér Pavla Šimka Florart z Uherského Brodu. Jeho zástupce Martin Kovář provedl zájemce parkem na podzim v rámci Dne architektury.

Řeč byla o historii a především o proměnách této lokality v pražské Bubenči v posledních více než dvaceti letech, které zásadně ovlivnila povodeň z roku 2002. „Řekl bych, že po mnoha letech se teď Stromovka nachází v téměř optimálním stavu,“ potvrzuje architekt dojmy návštěvníků. „Ukázalo se, že pohroma může být i požehnáním, protože díky povodni došlo ke změnám, které by se jinak neuskutečnily. Ale park je živý organismus, takže práce tady nikdy nekončí!“

Nejdříve se však vraťme do středověku, do období Přemysla Otakara II. (1233–1278), který na místě dnešní Stromovky založil oboru obehnanou zdí. Měla podobu řidšího lesa s možností pastvy pro zvěř. Správce bydlel v myslivně, která stejnému účelu slouží i v současnosti. Jde o jeden z nejstarších objektů v parku. Stromovku v minulosti několikrát zplundrovala vojska táhnoucí na Prahu, která tu nacházela dostatek potravy a dřeva.

Lokalita rozkládající se na 150 hektarech sloužila nejen k lovu mnoha druhů zvěře včetně zubrů, ale také k chovu ryb. Část dnešního parku bývala dnem hospodářského rybníka o velikosti 21 hektarů. Dostatek vody mu zajišťovala přes kilometr dlouhá, dosud funkční Rudolfova štola. Kromě jejího portálu se po celé trase dochovaly větrací otvory i vodárenský domek na nábřeží Vltavy zvaný Havírna.

Podle Martina Kováře se od dob Rudolfa II. (1552–1612) stále jedná o mimořádné technické dílo, které kutnohorští havíři razili ze čtyř přístupových šachet. Vodu z Rudolfovy štoly dnes filtrují moderní technologie, takže se dá používat k zavlažování okrasných záhonů a trávníků. Neupravená voda přímo napájí rybníky. Podobu anglického parku získala někdejší obora v průběhu 19. století.

Už v roce 1804 byla odstraněna oborní zeď a povolen vstup veřejnosti. „Místodržící hrabě Karel Chotek (1783–1868) panovníkovi nejspíš vysvětlil, že se doba změnila, probíhá národní obrození, vznikají okrašlovací spolky a bourají se hradby, takže by bylo vhodné otevřít oboru lidem. První úpravy začaly téměř okamžitě, ale celistvý plán v historizujícím krajinářském stylu zahradníka Karla Rozínka je doložen k roku 1880,“ říká průvodce.

Se sadovnickými pracemi se pravděpodobně začalo v okolí Místodržitelského letohrádku a prostranství před dnešní Šlechtovou restaurací bylo první, které dostalo zahradní úpravu. Prostor je dodnes velmi velkorysý, protože zde muselo být místo pro odstavení fiakrů – do Stromovky se totiž sjížděla i společenská smetánka. Není divu, že po staletích, kdy byla lokalita nepřístupná, se sem návštěvníci jen hrnuli.

I v současné době je parter nejprestižnější a na údržbu velmi náročnou částí parku, jejíž obnova proběhla podle návrhu ateliéru Steiner a Malíková – Krajinářští architekti. Dnes už by nikdo neřekl, že tu před dvaceti lety stály čtyři metry vody. Právě přírodní katastrofa, která obnovu parku zpozdila, přispěla k razantnějším úpravám jako například použití modernějšího povrchu, který snese velkou zátěž a je dobře propustný.

Architekt na parteru upozorňuje na příklad „vysoké zahradničiny“ – ovál s klasickým kobercovým letničkovým záhonem vytvořený podle historických předloh Tatianou Kuťkovou ze Zahradnické fakulty MENDELU v Lednici. „Autorka tady zúročila svou výzkumnou činnost v oblasti výsadby okrasných rostlin z období první republiky.“ Zastoupeny jsou trvalky či růže, které mají své místo i za planetáriem v podobě rozária.

S ohledem na ochranu přírody se dnes k hnojení trávníků používá kompost. Odborníci vybrali vhodné osevní směsi pro obnovované trávníky na různá místa v parku – na okrasné plochy i na ty, které lidé zatěžují sportovními aktivitami, venčením psů nebo relaxováním na dekách.

Od nově zrekonstruované, ale dosud neotevřené budovy Šlechtovy restaurace, která byla na konci 17. století postavena coby letohrádek pro účastníky lovů a jejich doprovod, se přesouváme na Dubový pahorek vzdálený jen pár set metrů. Vyvýšenina porostlá stromy, z nichž některé pamatují i zmíněná vojenská ležení, tvořila v minulosti uprostřed rozlehlého rybníka ostrov s altánem.

Teď si z ní můžete dopřát výhled mimo jiné na nově vzniklé vodní plochy, v nichž nachází útočiště řada druhů ptáků od kachen přes lysky až k volavkám. Na dně bývalého rybníka se stále drží vysoká hladina spodní vody, což komplikuje výsadbu nových dřevin. Po povodni, kdy stromy stály několik týdnů ve vodě, přežily jen ty nejsilnější a nejpřizpůsobivější. Odumřelé duby posloužily pro výrobu mobiliáře, především lavic z neotesaných kmenů.

Tehdy ze Stromovky částečně zmizely keře, které se sem postupně vracejí, stejně jako různé dřeviny včetně exotických, protože park má historicky také funkci sbírkovou. S mnoha desítkami druhů dřevin se můžete seznámit v materiálech umístěných v knihovničce takzvané Čítárny, plácku u jedné z křižovatek na dohled od Dubového pahorku, kde najdete také „čtenářské koutky“ – dřevěná posezení od sochaře Michala Sedláka.

Vedle se nachází květnatá louka osetá směsí bylin (kopretiny, hvozdíky, šalvěje) a travin vytvořenou na míru této lokalitě, kde se veřejnost může každý rok zapojit do tradičního kosení. Také v těchto místech musejí povrchy cest něco vydržet – pohyb lidí i jízdu mechanizace údržby parku.

Stromovka je jako stvořená nejen na procházky, projížďky na kole či kolečkových bruslích. Za příznivého počasí se tu dá strávit den mnoha dalšími aktivitami. K dispozici je několik dětských hřišť, posilovna pod širým nebem a před železničním viaduktem při vstupu od Císařského ostrova nedávno otevřená část se stoly na ping-pong, hřištěm na pétanque a slackline – popruhem nataženým v určité výšce nad zemí určeným k chůzi. Místo je opatřeno veřejným osvětlením, protože tudy vede zkratka k Výstavišti.

Silným magnetem pro výletníky jsou pikniková místa, která se nacházejí na louce směrem k Vltavě. Jejich autorkou je Martina Forejtová z ateliéru Land05. Tady se Martin Kovář rozpovídá, že jde o aktivní záplavovou zónu, kde po povodni rostlo množství paprik a rajčat ze semen naplavených ze zahrádkářských kolonií.

Plocha za dráhou záměrně zůstane bez hustější výsadby, aby byla co nejpropustnější a voda z ní odtekla bez větších škod. „Toto území je při povodni ponecháno napospas Vltavě, zatímco zbytek parku uzavře protipovodňová ochrana zabudovaná v drážních viaduktech.“

Ale zpět k vlastnímu parku. Přes svou rozlehlost (více než 88 ha) nemá Stromovka nijak bohatou sochařskou výzdobu. Od poloviny minulého století k ní patří plastika Milenci od Evy Krskové. Dílu dlouho scházela hlava, až autorčini potomci našli sádrový model, díky čemuž mohlo být sousoší restaurováno.

Uměleckých objektů najdeme v parku víc. Kromě lavic v Čítárně je to ve staré části s myslivnou a psí loukou například dřevěný most s otvorem od Miloslava Fekara či plastika Sedící žena od Petra Šturmy.

Jen sto metrů od ní byl podle starých plánů a jediné historické malby, která ho zachycuje, obnoven vodomet a altán. Odtud je to několik minut chůze nahoru k Místodržitelskému letohrádku, kde se otevírá výhled na Stromovku, trojský zámek a kopce na protější straně Vltavy.

Na vyhlídce dosud stojí sluneční hodiny v podobě kamenného glóbu ze 17. století. Původně byly součástí zahradní úpravy před letohrádkem – parteru s vodním prvkem, na který kdysi navazovala zásobní a následně okrasná zahrada s oranžérií.

V blízké době ovlivní Stromovku významný zásah, kterým je připravované zdvojkolejnění Buštěhradské dráhy. Odbor ochrany životního prostředí pražského magistrátu, který je zadavatelem a investorem koncepcí, projektových dokumentací, realizací a údržby ve Stromovce, už má také další plány, jako jsou obnova cest nebo rekonstrukce dětského hřiště. Jak říkal Martin Kovář na úvod, práce v parku nikdy nekončí.