Článek
Kristýna Tronečková se během studií psychologie rozhodla zkoumat štěstí v různých zemích světa; jak pro akademickou činnost, tak i pro své první dvě knihy z edice Cesty za štěstím. Toto téma přijala zcela za své. Ve svém bádání tak pokračuje spolu s partnerem Matoušem Hurtíkem, se kterým napsala další dvě knihy. Společně pátrali po štěstí v Turecku, Kostarice a Japonsku a minulý rok také v Dánsku, Peru a na Bali.
S obyvateli zemí vedou Češi i několikahodinové rozhovory, aby zjistili, co v lidech z různých koutů světa vyvolává pocit naplnění. Dosavadní poznatky pak cestovatelé sesumírovali do čtyř knih, z nichž ta nejnovější, nazvaná Hravé cesty za štěstím, vyšla v říjnu. Kristýna s Matoušem v ní mapují právě putování do Dánska, Peru a na indonéský ostrov Bali, v prvních dvou případech jim tentokrát dělal společnost i pes Ýta.
Jak Češi popsali Novinkám, diskuze nad výběrem konkrétních destinací bývají dlouhé a hluboké. „Chceme totiž vždycky najít a vykreslit esenci štěstí jednotlivých kultur,“ vysvětlil Matouš a dodal: „Dánsko je zemí, která v mezinárodních kvantitativních výzkumech štěstí vychází jako jedna z těch nejšťastnějších. Nás ale lákalo podívat se na tento fenomén jinak – kvalitativní cestou, skrze osobní příběhy a hloubkové rozhovory.“
Češka našla druhý domov v muslimském světě. S předsudky vůči regionu přitom ze začátku sama bojovala
Do Peru pak dvojici Čechů zlákala starodávná civilizace i přírodní rozmanitost. Pro cestovatele šlo navíc o první navštívenou zemi v Jižní Americe.
Kristýna Tronečková a Matouš Hurtík se tématem štěstí zabývají dlouhodobě.
„A Bali? To je srdcová záležitost. Na ostrově jsme v součtu strávili už téměř rok života a tamní víra i celkový přístup k životu, s nimiž Balijci odolávají turistickým a developerským vlnám, jsou pro nás velkou inspirací. Naším cílem tak bylo zprostředkovat čtenářům nejen samotné zážitky, ale i životní moudrost a vnitřní rovnováhu, kterou jsme na Bali objevovali v každodenním rytmu ostrova,“ doplnil Matouš.
Dánsko se opírá o svobodu i bezpečí
K novým destinacím přistupovali cestovatelé stejně jako v minulých letech. „Šlo o hluboké rozhovory, z nichž se pak vynořují zajímavá témata, která se protínají napříč zkoumanou kulturou. Někdy se z nich dají stavět i mezikulturní mosty,“ uvedla Kristýna s tím, že k výzkumu přistupují s Matoušem poctivě a v každém vybraném koutu světa vždy tráví alespoň několik měsíců. „Výzkum štěstí je tak namíchaný s našimi osobními zážitky, inspiracemi z cest i úsměvnými anekdotami.“
Dánsko se cestovatelé rozhodli poznat ze sedla kola, které je zdejším typickým dopravním prostředkem. „Živelnost tohoto království jsme cítili s každým šlápnutím do pedálu,“ potvrdila Kristýna.
Do Dánska vyrazili badatelé i s psím parťákem Ýtou.
„Pár hysterických minut Dánska na pár řádcích: Fouká. Prší. Neprší, ale je zima. Svítí slunce a je teplo. Fouká. Leje. Fouká. Svítí slunce. Hele, duha. Leje ještě víc než před chvílí. Svítí slunce. Fouká. Leje jako z hasičské hadice. Vnitrozemí i pobřeží vévodí karta měniče. A kdo si neužívá jeho sílu, toho ta síla semele,“ ocitovala Kristýna úryvek z nové knihy.
„Abych ale odpověděla na otázku, na co je dánské štěstí navázáno… Zvolila bych dvě slova: svoboda a bezpečí. Je to možnost opřít se o svůj sociální a zdravotnický systém, vzájemná důvěra, morální zdatnost a velké pole možností v mnoha směrech – to vše respondenti vnímali jako zdroje jejich spokojenosti, ze kterých pak vyvěrá ten pocit svobody a bezpečí,“ přiblížila Češka.
Dánsko se letos umístilo na druhém místě ve World Happiness Reportu, na jehož sestavení se podílí také OSN; první je Finsko. V Kodani se navíc nachází i institut pro výzkum štěstí, jehož zakladatel Meik Wiking napsal i slavnou knihu o dánském konceptu hygge. I na něj se Kristýna s Matoušem při putování zaměřili.
Dánsko patří k nejšťastnějším zemím světa.
„Je to země, která je sice malá rozlohou, ale velká duchem. Toto království není jen laboratoří štěstí a hygge není zázračným elixírem, který by každému štěstí přinesl. Štěstí v Dánsku vzniká z někdy přehlížených detailů a prolíná se každodenním bytím. A k tomu je tu legrace; taková, kterou my Češi máme rádi. Pěkně od podlahy,“ ocitoval Matouš svůj úryvek z nové knihy.
Podle něj je důležitým aspektem Dánska i to, že se v něm prolínají inovace i tradice. „Ale hlavně je zemí mnoha přátelských a nápomocných lidí. Řada z nich se na vás jen tak usměje, jiní k úsměvu přidají i pár slov nebo celý rozhovor, ale najdou se i tací, kteří vám rovnou přinesou košík s dobrotami, když jim celí promočení zaparkujete s koly na předzahrádce.“
Turismus je nezkazil
Tradice a hrdost ke kořenům je zase něčím, co dvojice zpozorovala v Peru. „Je to místo, kde si Ježíš potřásá rukou s Matkou Zemí - Pačamamou. Čím dál od větších měst, tím méně materiálních tužeb lidé zmiňovali. A ani ve velkoměstech nedávali materiální statky do přímé souvislosti se štěstím. I tam se obraceli ke svým kořenům, rodině a hrdosti na svůj národ,“ vysvětlila Kristýna, podle níž je Peru esencí světa.
„Ne proto, že by na všechny otázky dávalo odpovědi, ale protože nás učí, že některé odpovědi vůbec nepotřebujeme znát,“ dodala s tím, že Peruánci žijí na místě plném prastarých záhad, o kterých se sice učí celý svět, ale o nichž se toho zase tolik neví.
Štěstí je v Peru navázáno na tradice i národní hrdost.
A Bali je podle cestovatelů také svět sám pro sebe. „Je to kulturně-náboženský koncentrát jedinečnosti, který se výrazně odlišuje od zbytku Indonésie. I proto dostalo v knize výsadní postavení. Poprvé se nevěnujeme celé zemi, ale jen jednomu význačnému ostrovu,“ vysvětlila Kristýna.
Podle ní Balijci spojují štěstí se spirituálním životem, každodenními rituály, harmonií mezi lidmi a přírodou. Stejně jako v případě Peru se důraz na materiální hodnoty v rozhovorech téměř neobjevoval. Klid, štěstí a rovnováha podle Čechů pramení naopak z víry, komunity, rodiny a hlubokého smyslu sounáležitosti. „Na Bali se štěstí nepočítá na majetek, ale na vztahy – k sobě, k druhým a k bohům.“
Češi však nepopírají, že najít rovnováhu a klid na Bali, které má velký problém s masovým cestovním ruchem, může být výzvou. Coby milovníci ostrova změny sami pozorují.
„Na některých místech, kde se jen před pár lety dalo projet bez problémů, se dnes člověk neprotáhne ani na motorce. Další oblastí, ve které se nárůst turismu projevuje, je výstavba vil a hotelů, jimž musí ustupovat i zelená rýžová pole. Samozřejmě existují na Bali oblasti, které slouží především turistům lačnícím po fotkách, ale mnoho dalších zůstává dosud nedotčených a autentických,“ zkonstatoval Matouš s tím, že všude lze najít oázy klidu.
„Často stačí jen přejít ulici nebo zabočit za pár rohů. Třeba chrám, kam se dnes stojí dlouhé fronty na posvátný rituál melukat, má svého stejně krásného, opomíjeného bratra sotva o sto metrů dál. Stačí se jen trochu ztratit z vyšlapaných cest a člověk stále narazí na místa, která zůstávají opravdová,“ potvrdil Matouš.
Na Bali je důležitá spiritualita.
Také o Peru se říká, že patří k turisticky nejzkaženějším zemím Jižní Ameriky. I tady se ale dají podle Čechů najít místa, která jsou autentická, a kde je možné se do studia štěstí ponořit opravdu hluboko.
„Výhodou Peru v tomto ohledu může být jeho rozlehlost. Peruánci jsou velmi hrdí na svůj národ a tradice a z našeho pozorování a bádání se nezdá, že by je turismus výrazně negativně ovlivňoval,“ uvedl Matouš.
„Samozřejmě existují oblasti, kde lidé žijí především z turismu – a tam je jeho vliv patrný jak v chování, tak v ekonomické závislosti. Přesto si ale většina Peruánců – podle našeho pozorování a výzkumných rozhovorů – dokázala uchovat svůj přirozený způsob života i hluboké spojení s tradicemi.“
Univerzální recept neexistuje
Do cestování se Kristýna s Matoušem vrhli tentokrát se psím společníkem Ýtou. S ním navštívili Dánsko i Peru; Bali byla oproti tomu no-go zóna. „Pro zahraniční psy je ostrov tabu kvůli epidemii vztekliny, a tak náš čtyřnohý parťák musel zůstat doma. Ale my mu všechno poctivě převyprávěli a na mnohé měl svůj názor, a tak jeho štěky (krátké a úderné poznámky k věci) a štěkénka (delší štěkavé komentáře) provázejí čtenáře v nové knize od začátku až do konce,“ zkonstatovala Kristýna s úsměvem.
Na výpravách propojují Češi bádání i poznávání místních krás.
„Ale v Dánsku to byla naprostá brnkačka. V očích našeho Ýty šlo v podstatě o synonymum svobody a ráje. Ať už běhal v písečných dunách, dováděl v moři nebo se drbal o kořeny stromů, nic mu nechybělo. V Peru to byla jiná liga, tam mu občas ztuhl úsměv na rtech. To třeba, když si to proti nám namířily smečky divokých psů,“ uvedla Kristýna.
„Naštěstí jsme byli vyzbrojeni dobrými radami od zkušené psovodkyně. Museli jsme být opatrní a stále ve střehu, ale se čtyřnohými tvory se to vždycky nějak dalo vyjednat. Hlídali si svá území, a tak se nám vyplatilo předvídat situace, chodit s turistickými holemi pro případné postrašení, a hlavně respektovat pravidla psích obyvatel.“
Ýta si užil zejména pobíhání v písečných dunách.
Pro Kristýnu s Matoušem nebyly výpravy, stejně jako v minulosti, pouhou prací a bádáním. Čas si samozřejmě udělali i na poznávání místních krás, většinou se ale nechávali vést intuicí a přesné plány neměli. „To nám dává ten pocit svobody a hravosti, který milujeme. Určitě není pro každého, ale má své výhody. Aneb to, že nevidíme příliš daleko do budoucnosti, nám dává intenzivní prožitek z přítomnosti,“ potvrdila Kristýna.
A právě přítomný okamžik by mohl sloužit jako poučka pro to, jak najít štěstí sám v sobě. To alespoň během svých cest Kristýna s Matoušem pochopili, i když ne vždy to platí univerzálně. „Třeba Kostarika, Bali nebo Bhútán jsou takové továrny na šťastný život. Tam lidé skutečně nepotřebují mnoho, aby byli šťastní. Pocit štěstí je vklad do jejich každodenního života a vědomá volba, která vychází zevnitř.“
Bali označují cestovatelé za druhý domov.
Nezabývat se malichernostmi je podle Čechů tedy rozhodně klíč. Jejich putování za poznáním štěstí ovšem nekončí, i když jsou k pochopení celého konceptu zas o trochu blíž. „Stále víc a víc se nám potvrzuje, že ať už jsme kdekoli na světě, to opravdové štěstí si nosíme stále s sebou. Jeho kouzlo je prosté – vychází zevnitř,“ potvrdila Kristýna.
A jak Matouš píše v závěru nejnovější knihy: „Štěstí nezná univerzální recept. Univerzální je pouze touha žít šťastný a naplněný život. Dánové ho nacházejí v bezpečí a malých gestech, Peruánci v hrdosti a tajemném odkazu svých předků a Balijci v duchovní rovnováze a posvátnu. Pokud ale lze najít propojení mezi mnoha zeměmi, kde Kristýna – později i se mnou – zkoumala štěstí, pak z nich vychází prostá pravda: Štěstí neznamená mít víc, ale být víc – víc přítomný, víc propojený, víc součástí něčeho většího, než jsme my sami.“
