Češka musela během cest po Asii k zubaři. Z ceny zákroku jí doslova spadla čelist

Fardovi jsou aktuálně na roční cestě po Asii. Strávili mimo jiné měsíc na Srí Lance, několik dní v Singapuru, navštívili také Malajsii, Thajsko či Kambodžu, tři měsíce si vyhradili na Vietnam. A právě tam nakonec nazrál čas vyrazit k zubaři. Do té doby žádné výrazné zdravotní komplikace řešit nemuseli.

„Musíme to zaklepat. Před odjezdem jsme zvládli všechna očkování i preventivní prohlídky, takže teď už řešíme pouze drobnosti. Kromě Kátina zubaře jsme byli jen nachlazení. Já jsem byl v Bangkoku na poslední dávce očkování a při naší minulé návštěvě jsme v Thajsku řešili akutní zažívací potíže,“ uvedl pro Novinky Marek s tím, že se s manželkou snaží potenciálním problémům vyvarovat. „Ale zase nejsme přehnaně úzkostliví,“ dodal.

Jihovýchodní Asie je podle manželů z hlediska zdravotní péče bezproblémová. „I na odlehlejších místech a ve vesničkách jsme viděli malé ordinace,“ popsali.

Nezastírají však, že při první návštěvě lékaře v Thajsku měli obavy. „Dnes už vůbec ne. V moderních městech, jako jsou Bangkok, Kuala Lumpur nebo Hanoj, mají kliniky na stejné, někdy i vyšší úrovni než u nás. Lékaři mluví anglicky a výsledky chodí do pár hodin. Je ale třeba říct, že jsme nikdy neřešili nic až tak akutního, takže jsme měli možnost vybrat si vždy tu nejlepší nemocnici,“ vysvětlil Marek.

Aby rozptýlili stereotypní představy o zaostalém zdravotnictví mimo Evropu, rozhodli se manželé zdokumentovat zmiňovanou návštěvu zubaře ve Vietnamu. „Měli jsme trochu obavy, ale vše proběhlo naprosto profesionálně. Čisté prostředí, moderní vybavení, milý přístup. Z ordinace jsme odcházeli s úsměvem, doslova i obrazně,“ potvrdil Marek s tím, že manželka za dva kazy a dentální hygienu platila jen 641 korun.

„Káťa už tušila, že na zuby dojde, takže měla dopředu vytipovanou kliniku, na kterou četla nejlepší recenze. Funguje už několik desítek let a často do ní jezdí i Australané za levnější péčí, než mají doma. Realita však předčila naše očekávání.“

Zmiňovaných 641 korun se může zdát jako malá částka, pro většinu Vietnamců je to však podle Marka hodně; odpovídá to zhruba tomu, co by Češi zaplatili doma.

„Místní ale často chodí k levnějším zubařům, ne na kliniku pro expaty. Lidé z venkova si takovou péči dovolit nemohou. V Kambodži nám průvodce říkal, že když je někdo ve stáří nemocný, rodina často prodá kus pozemku, aby péči zaplatila. To nám znovu připomnělo, jak dobře se máme v Česku,“ zkonstatoval Marek.

Pozitivní zkušenost nakonec manželům pomohla odbourat poslední zbytky strachu ze zdravotní péče v zahraničí. „Opravdu se není čeho bát. Naopak teď máme větší jistotu, že když se něco stane, zvládneme to vyřešit téměř kdekoliv,“ potvrdil Marek.

Vyvrátil tak často omílané klišé, že lidé, kteří jsou dlouho na cestách, při prvním zdravotním problému berou nohy na ramena a poníženě se vracejí do rodných zemí. „Není to pravda. Zatím jsme nepotkali nikoho, kdo by kvůli menším zdravotním potížím cestu vzdal. Vrátit se by nás přiměly jen vážnější problémy, které by vyžadovaly delší léčbu.“

Roční cesta po Asii je pro manžele životním dobrodružstvím. „Mára už dříve podniknul jednu tříměsíční výpravu do Asie na začátku covidu, pro mě je to premiéra,“ sdělila Kateřina. „Chtěli jsme zažít něco jiného: poznat nové kultury, zkusit podnikat, posunout hranice komfortu. Obavy jsme v tomto ohledu měli minimální, protože víme, že se můžeme jeden o druhého opřít,“ dodala Češka.

Na dobrodružství měli manželé našetřeno, zároveň si ze zahraničí přivydělávají svými projekty; jednak je to blog o cestovatelských zážitcích, a jednak web, který pomáhá lidem zorientovat se v eSIMkách v zahraničí.

„Bez znalostí programování jsme si vytvořili i vlastní srovnávač, což byla docela výzva. Zatím nám naše aktivity vydělávají jen na povinné odvody, bez úspor bychom se neobešli. Upřímně nám to i tak dává větší smysl než jakákoli kancelářská práce,“ tvrdí Kateřina.

Plán cesty si manželé načrtli spíše hrubě; rok v zahraničí sice plánování vyžadoval, a to zejména před odjezdem, poté už se ale Češi nechávali unášet spontánněji. „Máme pár vysněných destinací, ale přesné trasy řešíme většinou až na místě,“ uvedli jednohlasně.

„Nejdřív jsme na pár dní zamířili do Dubaje a následně strávili měsíc na Srí Lance, pár dní v Singapuru, měsíc a půl v Malajsii, dva měsíce v Thajsku, měsíc v Kambodži, téměř tři měsíce ve Vietnamu, pár dní v Hongkongu, měsíc na Tchaj-wanu a nyní se chystáme na měsíc do Japonska a na dva týdny do Jižní Koreje. Prosinec už chceme strávit v Česku s blízkými.“

Roční cesta je podle manželů skvělým dobrodružstvím, zároveň je však potřeba počítat i s určitým nepohodlím. Nejhorším aspektem jsou časté a dlouhé přesuny. „Ty bývají stresující a únavné, takže jsme při nich schopni se lehce porafat,“ přiznali oba s úsměvem. „Proto se snažíme na co nejvíce místech strávit alespoň týden, někdy i měsíc. A důležité je smířit se s představou, že člověk neuvidí všechno,“ doplnil Marek.

Cestování po Asii s sebou jinak až tak šokující a nečekané situace nepřináší. „Už jsme tu párkrát byli, takže nás překvapují spíš jen maličkosti. Nepoužívá se například příborový nůž a maso se často nekrájí, ale stříhá nůžkami. Pro ženy tu může být horší dostupnost tamponů,“ podotkla Kateřina.

Dodala, že pro řadu lidí může být šokující i šílená doprava a vedro. Jinak je však Asie, zejména ta jihovýchodní, zcela bezproblémová. „Když zrovna nepřecházíme ulici, cítíme se tu bezpečněji než ve většině částí Evropy.“

Ty, kteří rovněž zvažují o tom na delší dobu vystřelit z Česka, chtějí manželé uklidnit. „Fakt se není čeho bát, i když to zní jako klišé. Klíčové je k tomu přistupovat s pokorou, zjistit si základní informace před cestou, zařídit pojištění…. Nakonec se dá téměř vše vyřešit na místě, a to i s jazykovou bariérou,“ zkonstatovali manželé s tím, že se jejich hojně využívaným pomocníkem v nejrůznějších situacích stala umělá inteligence.

„Ale to nejcennější jsou stejně vždy lidé, kteří jsou tu zlatí a často nezištně pomohou,“ uzavřeli.