Článek
Dům stojí v klidné rezidenční čtvrti japonské metropole a architekti pod vedením Satošiho Kurosakiho mu vymysleli velice prostý vzhled, jímž se staví na oči kolemjdoucím v ulici.
Na betonovém soklu uzavřeném úzkým pruhem oken sedí objem druhého patra, který se vizuálně od spodku ničím neliší, jenom jej na jedné straně mírně přesahuje. Povrch obou částí ozvláštňuje pouze vzorek vzniklý obtisknutím bednění z cedrové dřeva.
Jakkoli stroze se dům tváří na své okolí, ke svým obyvatelům se chová s něhou téměř mateřskou. Předně jim nabízí spoustu zeleně a možnost kochat se jí prakticky z každičkého koutu jejich nového domova.
Na půdorysu domu lze tak objevit hned dvě paralelně uspořádaná nádvoří, jedno je velké, druhé výrazně menší. To hlavní je na jižní straně a vévodí mu bambusový hájek, jenž zaujme pozornost příchozího brzy po vstupu do domu.
Zelení je ovšem osázen i menší dvorek, který má úzký podlouhlý tvar a funguje především jako světelná šachta pro obývací pokoje na obou podlažích a chodbu.
Zahradu si na omezeném pozemku nemohli dovolit. Řešením se stal dvorek
Horní podlaží je rozšířeno o malý ochoz směřující do větší zahrady, který zároveň stíní obývací pokoj v přízemí. Ten má tak poněkud tlumenou, více formální atmosféru.
Naproti tomu obývací pokoj v patře je neformálnější a je propojen s již zmiňovaným ochozem, což dodává celému podlaží trochu jinou náladu. Majitelé se tak mohou kdykoli během dne přesunout přesně tam, kde se budou cítit nejlépe.
Popis dispozice domu
Do domu se vstupuje ze severní strany, nalevo vedle vstupu je šatna. Vpravo od vstupních dveří jsou druhé posuvné, jež vedou do garáže. Srdcem přízemí domu je velký společný prostor, kde na sebe navazují kuchyň, jídelní zóna a obývací část. Z kuchyně se vstupuje do komory ve tvaru písmene L, jež je dveřmi propojena s šatnou.
Po schodech v blízkosti vstupu vede cesta do patra, kde je druhý obývací pokoj, s nímž sousedí za sebou poskládané tři pokoje vyhrazené především pro návštěvy. Za podlouhlým úzkým světlíkem je uschovaná velká koupelna. Vedle ní je pak malá zahrádka, s níž sousedí tradiční japonská místnost s rohožemi.
Hlavní ložnice je rovněž v patře, v nejjižnější části, aby byla stranou všeho dění a zároveň z ní byl přímý výhled na velkou vnitřní zahradu s bambusy.
Ač se to může zdát na první pohled možná trochu zbytečné, ve skutečnosti je vytváření různých prostředí v rámci jednoho domu novinkou, kterou do architektury rodinných domů přinesla pandemie covidu. A má překvapivě velký smysl.
Aby co nejlépe využili malý dům, uspořádali architekti jeho interiér naruby
„V post-covidové době mají rezidenční klienti menší zájem o pokoje s jasnou funkcí nebo domy, které jsou pouhými sbírkami jednotlivých pokojů. Rodiny chtějí domovy, kde tráví smysluplný kvalitní čas, udržujíce si jak vzdálenost, tak blízkost, protože nenuceně přecházejí mezi vnitřními a venkovními prostory, téměř jako by lidé cestovali ve svém vlastním domě. Věříme, že právě tento druh svobodného prostředí budou klienti v bytové architektuře v následujících letech hledat,“ uzavírají architekti.
