Minimum místa nastartovalo fantazii

Zastavili jsme před funkcionalistickým činžovním domem, který si uchoval svého ducha zvenku i uvnitř. Údajně tu žil i dodavatel rolet do vily Tugendhat.

Vystoupali jsme do posledního patra, kde dle našeho názoru původně ani nebyl byt. Vypadá to, že v komunistických časech někdo v těchto prostorách vybudoval byt 1+1, ale záznamy o tom bohužel nikde nejsou.

Každopádně, když Linda byt koupila, byl v naprosto zuboženém stavu, což nejspíš odradilo i další zájemce. Nová majitelka se ale nezalekla a s pomocí kamarádky architektky se do toho pustila.

Nejprve bylo potřeba promyslet novou dispozici. Původně byla hned za dveřmi kuchyň, v prostoru dnešní kuchyně se nacházela koupelna s toaletou a pak už byl v bytě jen jeden velký pokoj. Terasa byla spíše pochozí střechou a vcházelo se na ni starými plechovými dveřmi tam, kde je dnes okno z koupelny.

Linda chtěla vytěžit nejvíc z toho, že byt s rozlohou 42 metrů sousedí s téměř jednou tak velkou pochozí střechou, která k bytu náležela.

Chtěla střechu proměnit v terasu a propojit ji s bytem tak, aby se stala jeho součástí a užitný prostor se tím aspoň v sezoně zvětšil na dvojnásobek.

Dále bylo potřeba pozměnit dispozici tak, aby dávala větší smysl. To obnášelo z bytu udělat na čas totální staveniště. Bouraly se příčky, předělávaly se rozvody elektriky, voda i odpady.

Jednou z nejkomplikovanějších akcí bylo posuvné okno na terasu. Musela se vybourat zeď, udělat okenní překlad a okno usadit jeřábem.

Nově v bytě vznikla koupelna, která našla místo vpravo za vchodovými dveřmi. Chodba vyúsťuje do prostoru s kuchyní, naproti níž jsou dva široké překližkové schody se vstupem na terasu.

Schody kryjí topení a slouží také jako místo k posezení. Z původního velkého pokoje vznikl díky panelu z překližky obývák a částečně oddělená ložnice.

Linda vystudovala uměleckou školu, a ač ji to odválo k jiné profesi, o design a bydlení se zajímá. Proto se i těšila, že si byt zařídí sama jen s pomocí kamarádky architektky.

V bytě chtěla aspoň částečně zachovat charakter funkcionalistického domu, ale kvůli razantní rekonstrukci už nebylo na čem stavět. Tak se to aspoň snažila dohnat použitými prvky, jako je bílý mramor, trubkový ohýbaný retro nábytek, měď, dřevo, otevřený světlý prostor a minimum předmětů.

Na spoustě věcí si trvala a hodně si toho i vyrobila sama. Truhláři se třeba vůbec nechtělo tahat těžké překližkové panely do třetího patra bez výtahu, ale zvládl to.

Linda totiž nechtěla žádný kompromis z lamina. Také nechápal smysl měděných trubek, které byly použité jako držáky na police v kuchyni.

Podivoval se i elektrikář, a to když drobná paní domu řezala topenářské trubky, aby z nich a z komponentů z Hornbachu vyrobila svítidla do ložnice.

Činžovní dům, v němž se byt nachází, byl v roce 1929 původně postaven pro jednu rodinu jako věno pro Paulu Weiss. Její manžel Karel Bílek byl dědicem továrny na rolety, která vybavila i slavnou vilu Tugendhat.

V pozdější době došlo k rozdělení domu na několik menších bytových jednotek.

Autor: Lucie Martínková, www.modernibyt.cz