Brutalistní bankovní budova na pražském Smíchově chátrá. Jaký ji čeká osud?

Bankovní budova v brutalistickém stylu s prvky skulpturalismu je výrazným solitérem na křižovatce ulic Štefánikovy a V Botanice na pražském Smíchově.

„Tahle budova byla projektována jako jedno ze sídel Státní banky Československé, jako zásobárna peněz pro tuto oblast. Navíc její výstavba probíhala v souvislosti s výstavbou linky B pražského metra,“ uvedla povídání historička architektury Radomíra Sedláková.

Právě v souvislosti s výstavbou stanice Anděl mělo dojít k přeměně průmyslového Smíchova na rezidenční a moderní čtvrť. Z „nové“ výstavby ale vznikl bankovní dům a přilehlý bytový komplex.

„Tehdy se uvažovalo, co se Smíchovem, jak ho přestavět, a tahle budova byla jedna z věcí, která byla v rámci těch plánů zrealizována,“ vysvětlila Sedláková.

„Tato budova vlastně vyrostla na takovém prapodivném pozemku. Dříve tady stály domy, ale kvůli rozšíření vozovky v ulici V Botanice tady vnikl tenhle podivný pozemek, který je navíc velmi hlukově zatížen,“ doplnila architektka.

K bankovní budově byly přičleněny takzvané bariérové bytové domy. „To jsou domy, které mají na tuto jižní stranu pouze neobytné prostory a všechno ostatní je orientováno na další strany,“ vysvětlila historička architektury.

„Já tuto budovu nepovažuji mezi stavbami Karla Pragera za tu nejhvězdnější. Ale považuji ji za velmi zajímavou, protože on měl rád tvar pyramidy a tohle je jedna, která se částečně realizovala. Druhá stojí v Harrachově a třetí ve Vyšehradské ulici v Praze 2,“ sdělila Novinkám Radomíra Sedláková.

Bankovní budova má ale podle architekty velký urbanistický význam. „Kříží se tady pět ulic, v poměru, který neodpovídá žádným logickým geometrickým závislostem. Ten pozemek je velmi nepravidelný a myslím si, že je docela fajn, že je tady objekt, který svou mnohohraností tu nekvalitu pozemku ruší,“ doplnila Sedláková.

Stavba je obložena keramickým pláštěm, což je podle architektky pro podobné typy staveb neobvyklé. Kvůli práci s fyzickými penězi se většinou bankovní domy stavěly kamenné.

„Kamenný obklad se předpokládal i tady. Ale byla to doba, kdy byly břaské dlaždice. Ty byly používány naprosto všude. Takže byly použity i tady,“ vysvětlila.

Břaské dlaždice byly vyráběny v chemickém závodě Jodasta (do roku 1945 nesla továrna jméno keramický závod Starcků) v obci Břasy na Rokycansku. Na výrobu chemicky odolné kameniny i fasádních obkladů a barev měli v obci dokonce vlastní elektrárnu.

Výrazným prvkem na plášti budovy je i sklo nad okny. To má mít tlumicí funkci, aby si pracovníci mohli otevřít okna a neobtěžoval je hluk.

„Architektura často vychází z podmínek. Jednota času, místa, děje. To je také úsloví, které rád říkal pan architekt Prager. Mohl snít o nějakých materiálech, ty ale nebyly. Tak použil, co bylo, a konec konců, když se v rámci oprav okolní fasády rozsvítily, tak ta keramika je také přijatelná,“ dodala Sedláková, která se na dílo Karla Pragera specializuje.

Stavba probíhala mezi roky 1977 a 1992. Po jejím dokončení už Státní československé bance nepatřila. V roce 1993 ji do svého vlastnictví převzala Komerční banka, které patří dosud.

Co se bude s budovou dít dále, není jasné. Momentálně je podle Radomíry Sedlákové na prodej. Na dotazy Novinek ale přímo banka odpovědět nechtěla.

„… jedná se opravdu o interní informace, takže v tomto ohledu nechceme komentovat naše další úmysly s budovou,“ sdělila tisková mluvčí Komerční banky Šárka Nevoralová.

„Vím, že třeba francouzský architekt Jean Nouvel, když pracoval na projektu u Anděla, tak přišel s návrhem, že by to mohlo být kulturní centrum pro Prahu. Pro takovou neformální, živou kulturu, což si myslím, že není tak úplně špatný nápad,“ sdělila Sedláková.

„Ta budova je hala, kde kolem dokola jsou kanceláře, čili je to celkem jednoduše upravitelný a využitelný prostor. Myslím si, že by byla škoda, kdyby byla zbourána. Ono by to bylo komplikované už jen proto, že je to právě bankovní budova a má dosti bohaté podzemí, ale byla by to škoda. Myslím, že těch budov, které vznikly v 70. a 80. letech, už jsme neuváženě zbourali hodně.“

Navíc by podle architektky okolní bytový komplex zůstal moc odhalený.