Článek
Poté, co si manželé Fexovi postavili zbrusu nový dům, zjistili, že to pro ně není úplně ono. Rozhodli se začít od píky a hodili záchranný kruh chátrajícímu gruntu v Chrástově nedaleko Pelhřimova.
Výsledkem je poetický svět, kam když vstoupíte, ucítíte málem pohlazení od babičky, u které jste jako malí trávili prázdniny.
Rozkvetlé eldorádo
Ve dvoře se prostírá zeleňoučký pažit rozněžnělý sedmikráskami. Broskvové úbory aksamitníků a modře kvetoucí lobelky dávají lekci krášlení nádobám na zápraží, kde ještě zrají rajská jablíčka podsázená bazalkou.
Rozmanitá výsadba stromů, keřů, drobného ovoce, květin, bylinek aromatických i léčivých vytvářejí přirozeně krásnou symbiózu.
Pod okno paní Jaruška zaparkovala žebřiňák a nechala ho rozkvést půltuctem pelargonií v barvě jaspisu a růženínu.
Ve zvýšeném záhonu mezi trávníkem a zápražím voní levandule, která po zastřižení koncem července rozkvetla k potěše bělásků podruhé. Šperky s křídly se odtud vrávoravě plachtí přes střechu, míjejí lípu strážící grunt už sto let a ladně přistávají v zahradě za domem.
Před haltýřem se studánkou uchvacuje mohutností oměj. Modrokvětá trvalka je velmi krásná, ale pozor na ni, obsahuje jeden z nejprudších jedů!
Tady, na ploše o rozloze devatenácti tenisových kurtů, si nejen motýli, ale každý ctitel květin najde své eldorádo. Slunečným partiím vládnou růže. Ostny neostny, tulí se k nim jemňounký kopr s deštníky zlatožlutých kvítků i modrými hvězdičkami ověnčený brutnák. Ten se po okolí vysévá stejně náruživě jako oblíbenec jedlíků koprovky. Mezi tím vším plápolají kokardy s úbory červenějšími než kohoutí hřebínek.
V chládku před haltýřem, uvnitř kterého pramení studánka, roste do výšky dospělého člověka ozdobnice. Usilovně se ji snaží trumfnout oměj s kuriózními přilbicemi modrých květů, do nichž se dostanou jen podnikaví čmeláci.
U pat téhle krásné, ale jedovaté trvalky si volně bloudí bergénie s čechravami, což je povedené stejně jako kombinace brutnáku s kapradím bujícím pod fialkovými obláčky květů hortenzií.
Dát si kafíčko pod košatou švestkou, pak hupsnout do houpací sítě a jen tak chvíli lenošit. Pohoda jako z prázdninové pohlednice tu panuje ještě v září.
V souzvuku s přírodou
Z prázdninové pohody se majitelé těší ještě v září. Stačí si zajít pro hrst pozdních malin ohřátých sluníčkem nebo hupsnout do houpací sítě zavěšené pod košatými švestkami a prolenošit v ní odpoledne. Člověk si při slastném pohupování uvědomí, kolik života se kolem něj odehrává.
Ptáčkům se tu líbí. Bodejť by ne, když vždycky najdou něco dobrého na zub. Menu složené z hmyzích škůdců a housenek si občas zpestřují ovocnou úrodou, ale i to má své výhody, jak se paní Jaruška přesvědčila. Nejspíš díky kosovi se tu totiž objevil keř černého rybízu překvapivě znamenité chuti.
A nebyl by to grunt, kdyby se v něm nezelenalo brambořiště. Fexovým by ho mohl závidět kdejaký sedlák. „Už roky nemělo plíseň ani mandelinku,“ raduje se pěstitelka. Úspěch přičítá tomu, že přes pětadvacet let nebyly v zahradě použité chemické přípravky.
Zahrada a knihy – to jsou dvě věci, které paní Jaruška potřebuje ke šťastnému životu. Ve stínu bříz se krásně čte i pozoruje dění okolo gruntu.
Bylinky a klid
Šetrný přístup hospodaření náramně prospívá důležitým opylovačům. V záhonu bylinek se jich u květů střídá tolik, že s sebou libovonná mateřídouška i dobromysl s brutnákem a až do podzimu bohatě kvetoucím měsíčkem kmitají rychleji než ručička metronomu.
I přes frmol, který tu díky užitečným tvorům panuje, je Jarčina zahrada místem velebného klidu, jaké si vysnila nad slovy irského básníka W. B. Yeatse: „A já tam budu mít trochu klidu, neboť klid přichází pomalu, po kapkách skapává ze závojů rána tam, kde cvrček zpívá.“
V brambořišti se nepotulují škodlivé mandelinky, nýbrž měsíček s brutnákem a slunečnicí. Zdravé rostliny jsou důkazem, že to jde i bez chemie.