Nejsem babetta! Český stroj oživuje zašlou slávu mopedů

„To už je nastartované?“ divím se, když David Kasl vede jeden černo-oranžový stroj z garáže do mírného kopce k silnici a lechtá přitom rukojeť plynu, aby se nenadřel. Vlastně ne plynu, spíš proudu, protože Mopedix Electrix, jak název napovídá, jede na baterku. Proto není nic slyšet ani cítit.

Letos v červnu stroj získal homologaci pro silniční provoz a doladit už zbývají jen drobnosti, třeba právě zvuk, který si vyberete podle nálady. Zatímco elektromobilům nařídila Evropská unie povinný hluk alespoň 56 decibelů do rychlosti 30 km/h, aby se jejich nenápadnost nestala v provozu nebezpečím, na jednostopé stroje na elektřinu legislativa prozatím nemyslí. Parta ze středočeských Zaječic na Benešovsku jej však chce nabídnout také, a to svérázným způsobem, jak je ostatně pro celý projekt typické.

„Na příští rok by to mělo být hotové,“ láká David Kasl, původním povoláním novinář a tiskový mluvčí, který se stejně jako jeho dva společníci vzdal profese, když se sny o  českém elektrickém mopedu začaly zhmotňovat. „Součástí výbavy bude ‚krabička‘, ve které budou zvuky nahrané, a vy si z nich vyberete. Kdybychom chtěli jen reálné zvuky motorů, nebylo by to tak složité, ale my chceme i lokomotivu, tank, stádo koní, kejhání hus…“

Nápad na tento stroj se zrodil v hospodě Oksford, kterou jeho tři tvůrci spoluprovozují a která je i základnou jejich motorkářského gangu a místem, kde si elektrický moped můžete vypůjčit ke zkušební jízdě.

Mantrou elektromobility je v současnosti dojezd, tak si řekněme to nejdůležitější: 70–80 kilometrů. To se na vozidlo, s nímž budete nejčastěji jezdit v okolí svého bydliště, zdá jako plně dostačující. Když energie dochází, připojit si ho můžete dodávanou nabíječkou do běžné zásuvky klidně v obýváku.

Kategorie mopedů, která se po druhé světové válce stala fenoménem především v jihoevropských zemích, se Čechům a Slovákům zapsala do paměti díky značce Babetta. Jednoduchý stroj s klasickým spalovacím motorem vyjížděl z bran Považských strojíren v Považské Bystrici od začátku 70. let, ovšem 21. století se už nedočkal. Přesto jeho příběh pokračuje.

„V Česku jich jsou v provozu pořád desítky tisíc,“ odhaduje David Hlavatý, šéf hodonínské firmy Motomax, která na ně vyrábí a dodává náhradní díly a mimo jiné pořádá vytrvalostní závody babett na okruzích. „Jenom pístů se u nás prodá zhruba 5000 kusů ročně, a to nejsme jediní, kdo je dodává. Totéž těsnění pod válce, těch ročně vyrobíme zhruba 13 000 kusů. Nebo 800–1000 řídítek,“ dokazuje, že lidé babetty neustále udržují při životě.

Na příští rok se v Hodoníně chystají vyrábět i blok motoru, poslední významnou položku náhradních dílů, čímž se slovenské mopedy stanou podle jeho slov nesmrtelnými. „Určitě jsou lidé, kteří si ho z nových součástek postavili v podstatě znova,“ nepochybuje David Hlavatý, jenž poznal i partu z Mopedixu a jejich projektu fandí.

Něco jiného je takzvaná e-Babeta, která se vyskytuje v českých e-shopech nebo prodejnách se zahradní technikou, ovšem s někdejší československou výrobou nemá nic společného. Malé jednostopé vozidlo nabízí pod značkou Racceway firma Rulyt z Dobroměřic.

„Původně se e-Babeta montovala v České republice, ale kvůli obrovské poptávce jsme výrobu přesunuli do naší továrny v Číně, která primárně vyrábí běžecké pásy a koloběžky,“ uvádí zástupce firmy Pavel Koželuh. Předloni podle jeho slov prodali přes 20 000 kusů e-Babet, e-Fichtlů nebo e-Mopedů, které stojí mezi 20 a 30 tisíci korunami.

Firma je inzeruje jako elektroskútry, legislativně však jde o mopedy nejnižší kategorie, na něž díky slabému výkonu motoru do 250 wattů a rychlosti omezené na 25 km/h nepotřebujete řidičák ani ochrannou přilbu a jezdit můžete dokonce i na cyklostezkách.

Když ale někdejší babettu i exportovanou e-Babetu porovnáte s novinkou, vypadají oproti ní skoro poloviční. Důstojnost je jedna z vlastností, kterou autoři Mopedixu Electrix měli za cíl.

„Různé čínské skútry, které se k nám dovážejí, jsou designované primárně na asijské zákazníky, kteří se s námi rozměrově nedají srovnávat. Když si na takovou motorku sedne velký chlap, vždycky bude vypadat, že ukradl dětské kolo,“ říká Jindřich Melichar, jeden ze spolutvůrců stroje, jenž kvůli projektu opustil zavedenou oděvní značku, kterou kdysi zakládal.

Babetta však není stroj, s nímž by se chtěli porovnávat, ostatně osobní zkušenosti s ní nemají takřka žádné. Když Zaječice, kam se všichni tři přistěhovali, začali brázdit na dvou kolech, vybrali si k tomu Manet Korado, což byl modernější výrobek Považských strojíren z  90. let minulého století a další z dodnes rozšířených mopedů.

Na služební cestě v Číně Jindřich Melichar viděl, že jednostopá vozidla ve městech jezdí takřka výhradně na elektřinu, a pochopil, že to je trend a budoucnost, která může být z řidičského pohledu velmi příjemná. „Řekli jsme si, že by bylo fajn pokusit se udělat moped pro 21. století a že spalovák už to kvůli všem nesmyslným normám evidentně nebude,“ líčí.

„Napadlo nás dát jedno korado do elektriky,“ navazuje Miroslav Špaček, poslední z trojice spoluautorů, jenž původně pracoval v managementu banky. „Objednala se na blind baterka, nějaká řídicí jednotka, zvětšily se na koradu vidlice a podařilo se udělat něco, co jelo.“

Když si ale sečetli, co všechno by měl moped splňovat, tedy bytelnost, perfektní ergonomii, tichou, pohodlnou jízdu a spolehlivost, došlo jim, že si ho budou muset vyrobit od nuly. Netají, že to stálo miliony korun, které se podařilo získat díky čtvrtému členovi, společnému příteli, který projektu věřil a vstoupil do něj coby investor.

Je vlastně neuvěřitelné, že sotva po třech letech od původního nápadu elektrifikovat benzínový moped tu před námi stojí finální produkt, který není přestavbou staršího stroje nebo přelakovanou „čínou“, ale původním českým výrobkem. „Dvojí startování bylo podmínkou homologace,“ instruuje mě Miroslav Špaček, když si nasadím helmu a opřu se do sedla. Nejprve je nutné otočit klíčkem pod čelním displejem a pak stisknout tlačítko s písmenem S na pravém řídítku. Ještě mě upozorní, že přepínat můžu mezi třemi režimy jízdy a že stroj disponuje tempomatem i rekuperací, která část energie při brzdění vrací do baterie.

Pak už stačí jen otočit rukojetí. Téměř stokilový moped, jenž v pohodě uveze dva pasažéry, s elánem vyráží kupředu, aniž by přitom bylo potřeba rozšlapávání jako u babetty. I zuřivé šlapání do kopce odpadá, protože mopedix se svými čtyřmi kilowatty má síly dost. Devatenáctipalcová kola a měkké odpružení pak způsobují, že i hrboly na polní cestě „žehlí“ suverénně. Omezení rychlosti na 45 km/h je dáno legislativou. „Nestavěli jsme motorku na rychlost,“ upozorňuje Jindřich Melichar, „ale na kochání a pohodlnou jízdu. Mohla by jet i ‚kilo‘, brzdy na to má, je tuhá a není na ní nic, co by vás ohrozilo,“ ubezpečuje.

Kdyby vám baterie přece jen klesla skoro na nulu, šlapáním jako na běžném kole si dojezd k nejbližší zásuvce pro­dloužíte. „V tom máme výhodu oproti Elonu Muskovi (tvůrce elektromobilů Tesla), protože když jemu dojde šťáva, tak musí tlačit,“ s úsměvem poznamenává Jindřich Melichar.

Pedály jsou nehledě na své reálné použití zásadním prvkem výbavy, díky nimž je moped mimo jiné vyňat z povinnosti pravidelných technických prohlídek. Na jeho řízení vám pak stačí řidičák na malou motorku nebo „béčko“ na auto.

Sláva mopedů v Česku je tímto obnovena, ovšem mise tří přátel ze Zaječic teprve začíná. Je třeba nadchnout co nejvíc zákazníků, kteří ocení vlastnosti stroje i skutečnost, že většina komponentů je vyrobena v Česku. A také přijmout, že cena od 134 444 korun je vzhledem k tomu adekvátní.

Jak je patrné z internetových diskusí, pro leckoho je taková částka nepochopitelná. Vždyť nová babetta se na sklonku své éry před 25 lety prodávala za dvacet tisíc a jako ojetinu z druhé, třetí nebo bůhvíkolikáté ruky ji seženete za pár tisícovek. Autoři elektrické novinky se však shodují na tom, že skutečnou konkurenci jejich stroje vzhledem k technickým parametrům nemají.

Na vývoji českého mopedu se podílely i vysoké školy. Design je dílem Vlastimila Bartase z Ateliéru průmyslového designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, na elektrovýzbroji pak pracovali vědci na severu Čech. „Od baterie až k trakčnímu pohonu,“ přibližuje Lukáš Krčmář z Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci. „Ladili jsme i dvanáctivoltový systém, jako jsou světla, blinkry a displej. V našich laboratořích jsme měřili elektromagnetickou kompatibilitu nebo nastavovali jednotlivé parametry v řídicí jednotce.“

Parta kolem mopedixu netají, že součástky elektromotoru pocházejí z Číny, protože v této zemi jsou ve vývoji nejdál. Bateriové články dodává Jižní Korea, ovšem celý akumulátor vyvinula firma Aku Energy v Brně. Celkem se pak na mopedu podílí kolem dvaceti českých dodavatelů.

„Klíčové ‚železo‘ dělá firma Tvarmetal ve Vysokém Mýtě. Svařují pro nás rámy, zadní vidlice, řídítka, nosič. Pružiny nám dělají v Radějovicích, blatníky ve Šlapanicích ve firmě MotoReno,“ dává příklady Jindřich Melichar a dodává, že většina firem musela součástky nejprve vyvinout a přizpůsobit potřebám mopedixu. Stroje se pak kompletují v nedalekém Benešově.

Na letošní rok hlásí trojice mopedistů ze Zaječic asi 130 prodaných a objednaných kusů. „Rozbíhají se všechny obchodní i marketingové záležitosti, otevíráme první zastoupení v Ostravě, zavážíme obchodní partnery a jednáme o prodeji na Slovensku a v Německu,“ nastiňuje Jindřich Melichar. V plánu je podle něj i postranní vozík, čímž se moped povýší na sajdkáru.

Tvůrci mopedixu průběžně zkoušejí, co jejich dílo vydrží, v létě se proto v partě šestnácti lidí vydali na cestu po Evropě. Ve vozovém parku převažovaly benzinové mopedy staršího data výroby, ovšem dva odvážlivci vsadili na elektřinu. „Denně jsme najeli kolem 160 kilometrů. Vždycky po nějaké době jsme dělali přestávky u hospod, kde jsme elektrické mopedy stíhali dobíjet. Ptali jsme se: ‚Můžeme si to u vás na chviličku píchnout?‘ V žádné zemi nebyl problém,“ vzpomíná Jindřich Melichar.

„Při současných cenách elektřiny se na těch 70 kilometrů dojezdu dobijete za 15 korun,“ podotýká Miroslav Špaček. „A když má někdo na střeše solární panely a nabíjí zadarmo, tak i zadarmo jezdí.“