Hlavní obsah
Z vily zbyly po ničivém požáru jen základy s přilehlými tunely. Foto: Jakub Kynčl, Novinky

V chorvatských kopcích se ukrývají ruiny haciendy muže, o kterém se nemluví

Pouhou půlhodinku jízdy autem od historického centra chorvatského hlavního města se nachází hora Medvednica, která je pro občany Záhřebu velmi populárním přírodním parkem. Stačí ovšem sjet kilometr z hlavní cesty a narazíte na pozůstatky budovy, která byla letním sídlem tamějšího nechvalně proslulého fašistického diktátora a vůdce Ustašovců Ante Paveliće.

Z vily zbyly po ničivém požáru jen základy s přilehlými tunely. Foto: Jakub Kynčl, Novinky
V chorvatských kopcích se ukrývají ruiny haciendy muže, o kterém se nemluví

Chorvatské hlavní město nabízí velké množství turistických zajímavostí, kvalitních restaurací i malebných kaváren. Nejeden turista dokonce zabrousí i na zdejší obří hřbitov nesoucí název Mirogoj. Je to trochu temné, ale o národu často řekne mnohé to, jak se stará o své mrtvé. Skoro nikdo však neví o tom, že v kopcích hned za městem se v parku kolem vrcholku Medvednica nachází i pozůstatky budovy, která patřila vojenskému diktátorovi, o němž Chorvaté hovoří jen velmi, velmi neradi.

Není se co divit. Zakladatel a vůdce hnutí Ustašovců převzal vládu nad Chorvatskem v roce 1941 a se svým titulem „Poglavnik” (obdoba německého führera) nasměroval zemi k totální servilitě vůči nacistickému Německu. Přirozená nedůvěra vůči svému okolí jej vedla už na začátku 30. let k postavení velkého sídla zvaného Villa Rebar. To leželo nějaký ten kus od Záhřebu a veškeré civilizace, příjezd chránila vyjma bunkru ještě mohutná brána. Z domu pak vedly dlouhé únikové tunely vedoucí do dalších bunkrů.

Foto: Mapy.cz

Když se autem šplhám se svým průvodcem Danijelem Jerićem do kopce vedoucího k vile, potkáváme jen dva pejskaře a dřevařský vůz. Danijel je v rámci své malé cestovní agenturky D-AN Putovanja zvyklý i na daleko větší blázny, než jsem já. „Turisty zajímají stále více ne zcela standardní atrakce. Kolikrát jde i o místa, která by snad žádný Chorvat za atrakci vůbec nepovažoval. Ale i o tom je dnešní turismus, lidé stále méně cestují ve velkých skupinách a chtějí vidět to, co je doopravdy zajímá,” popisuje Danijel.

To, že pozůstatky Pavelićovy vily postavené v roce 1932 nejsou žádným velkým turistickým lákadlem, je mi dost dobře jasné. Naprostá většina lidí by považovala výjezd na toto místo za ztrátu času. Přesto to s ní po válce nevypadalo vůbec špatně. Jugoslávie ji znárodnila a v 50. letech z ní udělala výletní dům s restaurací. Název Villa Rebar se časem změnil na Hotel Risnjak.

Někdo tam stále ještě bydlí

Požár v roce 1979 byl však pro obří dřevěný dům likvidační. Dochovaly se v zásadě jen kamenné základy budovy s pár klenbami v přízemí. Cokoliv sahalo výše, lehlo popelem. V posledních letech ruiny vily společně s přilehlými tunely sloužily maximálně tak hráčům paintballu. I tak je to kus historie, který chci prozkoumat, dokud z něj stojí alespoň něco. Nemám s sebou žádnou silnější svítilnu, čelovka bude muset postačit.

Vstupuji do tunelu ze zahrady, která byla však ještě před čtyřmi dekádami pravděpodobně jednou z mnoha místností vily. Zrovna ve chvíli, kdy už je kolem mě taková tma, že musím rozsvítit čelovku, s pískavým zvukem kolem mě proletí netopýr. Leknu se, ne že ne. Raději sklopím hlavu čelem k zemi, aby mi do obličeje nepřistálo nějaké to překvapení. Přece jen to kolem mě píská docela pravidelně. Asi po 40 metrech dojdu na první rozcestí, jedno z mnoha.

Uvnitř tunelů jste odkázáni na vlastní osvětlení. Vyjma mobilního telefonu buďte vybaveni alespoň čelovkou.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Tunely jsou tak dlouhé, že vlastně nikdy nevidíte na jejich konec. Jsou zcela prázdné. A ač se okolní teplota v den mé návštěvy blížila ke třiceti stupňům, v tunelech bylo příjemné chladno. Konečně světlo. Vycházím ven z tunelu a rozhlížím se kolem sebe. Jen zelená divočina, sráz a menší bunkr. Jinak nikde nic. Vracím se do spleti tunelů.

Tentokrát zkouším jít na rozcestí na druhou stranu a dostávám se k dalšímu rozcestí. Podívám se na hodinky a zjistím, že se v tunelech motám jako malý kluk už skoro 20 minut. Sprejerské výtvory na zdech z posledních deseti let mi však pomáhají poměrně dobře v orientaci. Nebýt nich, možná bych si pobyl v tunelech o nějakou tu chvíli déle. Musí se nechat, že měl Pavelić ochranu svého sídla vskutku dobře vymyšlenou.

Pokud by vám tento nádech temné turistiky ještě nestačil, jen o několik kilometrů dále stojí pozůstatky sanatoria Brestovac, které nechal pro osoby trpící tuberkulózou otevřít v roce 1909 místní lékař Milivoj Dežman. Jeho láska, půvabná herečka Ljerka Šramová, se totiž nemocí nakazila a on jí chtěl za každou cenu zachránit život. Neuspěl, Ljerka podlehla nemoci v listopadu 1913 ve věku 39 let. Říká se, že mu zemřela v náručí.

Pavelićův únik před spravedlností
Pavelić na svou bezpečnost a možnost útěku myslel vždy více než dobře. Vždyť také po válce rozhodně nezůstal v zemi, aby čelil následkům svých činů. A že by bylo čemu. Za jeho osobou jde totiž smrt statisíců Srbů a desetitisíců Židů a Romů v koncentračních táborech z nichž nejznámější byl Jasenovac, označovaný jako jugoslávská Osvětim. Není tak divu, že možnost stanutí před soudem byla jeho noční můrou.

Pavelićovi se nejdříve podařilo dostat do Rakouska, odkud se po nějaké době pod jednou z mnoha falešných identit přesunul do Itálie. Odtamtud se nakonec na lodi vydal do Argentiny, kam za ním přijela i celá rodina. Brzy byl v zemi, která se stala úkrytem mnoha nacistických zločinců, jmenován bezpečnostním poradcem prezidenta Juana Peróna. Trest jej však dostihl. V dubnu 1957 jej na předměstí Buenos Aires našel srbský expartyzán Blagoje Jovović a při pokusu o vraždu ho postřelil. Pavelić utrpěl velmi vážná zranění, avšak útok přežil.

Po změně vlády v Argentině už neměl na růžích ustláno a vážně mu hrozilo vydání před soud do Jugoslávie. Ač vážně zraněný, neváhal a přemístil se do chilského hlavního města Santiago a následně po několika měsících do španělského Madridu. Tam také na konci roku 1959 ve věku 70 let zemřel. Důvodem smrti byly podle všeho komplikace zranění, které mu srbský expartyzán střelbou způsobil.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků