Hlavní obsah
Třapatka západní (Rudbeckia occidentalis) si na barvy nepotrpí. Její kouzlo je v geniálně jednoduché struktuře. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Unikátní rostliny zbaví záhon všednosti

Klíč k poutavému záhonu není v tom, že z něj vyhodíme všecky trvalky, které se nám už okoukaly, nýbrž v tom, že mu občas nadělíme dárek v podobě rostlin, jež si teprve hledají cestu do našich zahradnictví. Seznamte se!

Třapatka západní (Rudbeckia occidentalis) si na barvy nepotrpí. Její kouzlo je v geniálně jednoduché struktuře. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Unikátní rostliny zbaví záhon všednosti

Co byste řekli na „nekvetoucí“ třapatku, imitátora štědřence nebo třeba na hadinec s žirafím krkem?

Zajímavých druhů je v zelené říši mnohem víc.

Třapatka západní (Rudbeckia occidentalis)

Že by ještě nevykvetla? Nebo snad už odkvetla? Vždyť v létě „normální“ třapatky září barvami ostošest, pomyslí si každý, kdo se prvně setká s třapatkou západní.

Když pak zjistí, že si tahle svérázná trvalka na příkrasy nepotrpí a že jí na štíhlých lodyhách ve výšce až 150 cm trůní celou sezonu jen kávově hnědé válečky, pocítí zklamání. Ne ale nadlouho. Zalíbení v geniální jednoduchosti je totiž silnější.

Ani opylovačům nevadí chybějící prstenec pestrých jazykovitých květů, cestu ke sladkostem uloženým v nenápadných trubkovitých kvítcích najdou snadno i bez něj.

A co víc, kuriózní fazonu si rostlina tolerující jak úpal, tak dlouhodobější sucho udržuje až do konce zimy.

Pavinec vytrvalý (Jasione laevis)

Když se na skalce mezi kameny zavrtí ještěrka, je to radost. Když tam v letním vánku zatřepe hlavičkami pavinec, je to úplná extáze!

Nejde sice o žádné vzácné zvířátko (pavinec vyrůstá ze semínka, jak se na rostlinu sluší a patří), ale modř jeho květů, splývající s jasnou oblohou, zkrátka budí úžas a nadšení.

Pavinec vytrvalý (Jasione laevis) upoutává barvou letní oblohy, která je ve světě kvetoucích trvalek velmi vzácná.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Bezpočet střapatých, téměř kulovitých květních chomáčů se na nízkých drátovitých stoncích otevírá od června a s oblibou na nich rejdí všecko, co má sosák.

Při poctivém odstřihávání uvadlých strboulů si trvalka zachovává svěží vzhled a kvete až do září. Nejen v alpínu, ale i v korytě či slunné záhonové borduře s písčitou půdou.

Stromkový hadinec (Echium pininana)

Jméno hadinec nám není cizí. Ten obecný (E. vulgare) na nás celé léto pokukuje z příkopů a strání. Měří až 120 cm. Když číslo vynásobíme trojkou, přiblížíme se výšce stromkového hadince z Kanárských ostrovů.

Nenajde se nikdo, kdo by při setkání s tímhle zeleným Goliášem, ať už na dovolené, nebo v botanické zahradě, nepoulil oči na vrch hlavy.

Stromkový hadinec (Echium pininana) je ztělesněním jedinečnosti. Svá květenství vynáší málem až do oblačné výše.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Podaří-li se nám sehnat semena, můžeme si ho sami vypěstovat ve skleníku. Nejdřív vytvoří listovou růžici. Tu druhý rok po výsevu, jakmile odezní mrazy, přesadíme do záhonu, kde se z ní vyklube květenství delší než žirafí krk.

Když nevykvete, vykopeme ji opatrně koncem léta, vrátíme do skleníku a znovu vysadíme ven ve třetím roce. To už odmlouvat nebude. Škoda že po odkvětu ztrácí energii a odumírá.

Rdesno (Persicaria polymorpha)

Srdčité listy, výhony spletené v houšť a zprvu bělavá, později starorůžová květenství, která se čtyři měsíce povalují na trsech ve dvoumetrové výšce jako chuchvalce mlhy na rybníku. To je stručný popis mimořádně poutavého rdesna gigantických proporcí.

Rozrůstá se do šířky dvou tří kroků a v záhonu, ba dokonce mezi keři hravě zastává pozici lídra.

Rdesno (Persicaria polymorpha) obřích rozměrů dokonale plní roli lídra na záhonu. Kvete od června do podzimu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Rychle rostoucí trvalka je ideální do tzv. sezonních živých plotů, které nás v létě schovají při koupání v bazénu nebo při opalování na terase. Na oplátku žádá úrodnou kyprou půdu na slunci či v polostínu, kde vydrží celé roky.

Vlčinec (Thermopsis montana)

Byť toho bezmála metr vysoká, trsnatá perena odkoukala dost od vlčího bobu (Lupinus), neztrácí vlastní osobitost.

Vlčinec je šmrncnutý víc do moderna a je loajálnější. Nezmizí po dvou třech letech beze stopy, ledaže by ho dlouhodobě sužovalo sucho, mokro nebo stesk po sluníčku.

Vlčinec (Thermopsis montana) skvěle imituje květní hrozny vlčího bobu a štědřence, neztrácí však přitom vlastní individualitu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jako talentovaný imitátor se ani nesnaží, aby se barvou odlišil od svého dalšího příbuzného, štědřence (Laburnum). Zlatem obtěžkaná hroznovitá květenství dokonce vystavují společně od konce dubna do června. To pak mají včely i čmeláci posvícení a my hned lepší náladu.

Když květní lodyhy po zavadnutí odstraníme, ukážou se obvykle ještě jednou koncem léta nové.

Trachystemon (Trachystemon orientalis)

Oddenkatá trvalka se probouzí s tajícím sněhem, už v březnu nás potěší modří okvětních plátků, zkadeřených jako beránčí kožíšek.

Nevelkému květu dominují fialovobílé tyčinky, čnící rovně z obnaženého středu. Bystrému oku neunikne podoba s brutnákem (Borago).

Trachystemon (Trachystemon orientalis) se při dostatku půdní vláhy plošně rozrůstá pomocí podzemních oddenků.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Že je s ním jedna rodina, prozrazují i listy v odstínu hlávkového salátu, s povrchem na omak tak drsným, že by snad zbrousil i parkety. Až 60 cm vysoký trachystemon je šťastný na chladném břehu jezírka.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

I pod světlými dřevinami, když mu nevypijí všechnu vodu, se vesele rozrůstá do ostrůvků velikosti koupelnové rohožky.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků