Test Fordu Kuga PHEV: Úsporný i bez nabíjení

Kuga coby SUV pro evropský trh přišla v první generaci v roce 2008. Podobně jako jiné tehdejší Fordy jezdila skvěle a bylo o ní hodně slyšet. V rámci segmentu sice platila za populární volbu, avšak ten správný boom rodinných SUV měl teprve přijít.

Těžit z něj měla druhá generace, poprvé postavená s filozofií globálního modelu. Větší a zkrátka více americky pojatý model se první roky v Evropě hledal a teprve v posledních letech své produkce se stal nejprodávanějším SUV modrého oválu.

Stejný úkol má i tato nová, třetí generace. Opět jde o globálně nabízený model, za mořem si říká Escape. Je větší než kdykoli předtím a zaujme především neuvěřitelně širokou paletou dostupných motorizací. Kuga podstoupila elektrifikaci, ovšem nikoli za cenu zanevření na další pohony.

Můžete mít zážehové, vznětové motory. Mildhybridní, full hybridní a nakonec i druhý nejvyšší stupeň elektrifikace, plug-in hybrid s možností dobíjení ze sítě. A právě verzi PHEV vyzkoušíme v tomto testu.

Kuga ve srovnání s předchůdcem dostala delší kapotu, nižší střechu, vyšší dolní linku oken a více skloněné zadní okno, to vše ve snaze o dynamičtější design. To se povedlo.

Designový jazyk navazuje na aktuální Fordy, přední část připomíná příbuzný Focus nebo menší crossover Puma. Právě příď s oblými tvary mi ale osobně moc nesedí s ostře řezanou zádí. Design je věc subjektivní, ale na pohled vyvážená mi nová Kuga nepřijde. Dávka sex-appealu, zejména v této verzi ST Line, se upřít nedá.

Na délku nová generace povyrostla o 89 mm (na 4613 mm) a na šířku o 44 mm (1882 mm). Podstatnější pro prostornost uvnitř i jízdní komfort je ale o 20 mm delší rozvor náprav.

Kuga díky tomu patří mezi nejštědřejší vozy pro kolena zadních cestujících v rámci třídy. Zadní sedadla je možné podélně posouvat, což se vždy hodí. Zavazadelník 411 litrů v případě plug-in hybridního provedení, díky posuvné lavici lze toto číslo navýšit na 581 litrů. V případě ostatních verzí se jedná o velmi slušné hodnoty 475 až 645 litrů.

Právě praktičnost, přehlednost a prostornost jsou i největším argumenty interiéru. V dalších oblastech bych jej totiž označil spíše za průměrný. Celková architektura a provedení působí trochu fádně a nesourodě. Zatímco v takovém Peugeotu 3008 se cítíte jako v obývacím pokoji, Kuga tradičně sází na více strohé provedení.

Středový displej má osm palců úhlopříčně a nabídne přehlednost, rychlou odezvu, ale grafikou a rozlišením jako novinka roku 2020 díru na trhu neudělá. Zaujme však 12,3palcový přístrojový štít. Je široce konfigurovatelný a řidiči nabídne potřebné informace o provozu nejen plug-in hybridního ústrojí.

Krom zájemců o čistý elektromobil či plynový pohon se zřejmě nenajde řidič, který by si z palety nové Kugy nevybral. Soustřeďme se však dnes na verzi PHEV, tedy plug-in hybridní soustavu.

V řeči čísel kombinuje nezvykle velký, 2,5l zážehový čtyřválec, běžící v Atkinsonově cyklu, s elektromotorem a 14,4kWh lithium-iontovou baterií. Výkon systému je 225 koní.

Výkon soustava posílá jen na přední kola, Ford nevyužil elektrické motory pro pohon zadních kol. Při pročítání technických specifikací bych se na základě svých zkušeností obával především dvou věcí. Motory postavené pro spalování v preferovaném Atkinsonově cyklu bývají mdlé, a pokud se spojí s „bezestupňovou” převodovkou CVT, i středně dynamické tempo může působit neomaleně.

Ovšem u tohoto auto tomu tak není. Nejenže vše působí velice plynule a sladěně, ale i při dynamičtější jízdě se ústrojí chová velice dobře. Při prudší akceleraci napodobuje řazení klasické samočinné převodovky a motor tak nenechává křičet ve vysokých otáčkách.

Může se opřít o elektromotor. A že jej využívá často. I když nabízí několik režimů včetně preference elektřiny, dobíjení či ponechání stávajícího nabití, vše skvěle funguje v automatickém módu. Pokud budete jezdit především ve městě a na okresních silnicích, auto si nejen rekuperací dokáže vytvářet dostatek energie a tak chytře s ní hospodařit, že vypnutý motor ponechá většinu trasy, kterou začnete s na oko vybitými akumulátory.

Znamená to, že v takovém režimu hravě udržíte kombinovanou spotřebu pod šest litrů na sto. Přitom je to způsob užívání plug-in hybridu, který se krajně nedoporučuje. Jenže zatímco většina vozů s tímto způsobem pohonu si po vybití bere benzín po kýblech, Kuga je úsporná stále. Na elektřinu má vůz ujet více než 50 kilometrů, i to lze při troše snahy naplnit.

Stejně jako u jiných plug-in hybridů platí, že smysl má především, pokud máte možnost nabíjet denně - doma či v práci, ideálně v obou případech. Ovšem velmi potěšující je fakt, že pokud to někdy nevyjde, auto vás „nesežere”. A jeho pohon bude navíc příkladně tichý a plynulý. Včetně brzdového pedálu, který téměř maže rozdíl mezi rekuperací a nástupem provozních brzd.

I přesto, že Kuga ve standardních verzích zhubla desítky kilogramů, ve variantě PHEV s baterií v podlaze to z něj střízlíka neudělá. Za svých 1844 kilogramů se však stydět nemusí, třeba v porovnání s Mitsubishi Outlander PHEV je o 50 kilo lehčí.

Lehce ale Kuga působí především za volantem. Pochopitelně není tak obratná jako menší Puma, ale svým projevem se jí blíží. Jakkoli na tom Fordy dříve byly o něco lépe, souhra ovládacích prvků přes řízení po odezvy pedálů je na dnešní poměry velmi dobrá.

Podvozek je na můj vkus pro roli rodinného auta až příliš tuhý. Trocha uvolněnosti a plavnosti by mu slušela. Na druhou stranu je odhlučnění na vysoké úrovni a mimo město dává řidiči hodně jistoty. Těží z nízkého těžiště daném vespod uloženou baterií, s celkově nižší karoserie a širšího rozchodu kol.

Kola netlučou a na vlnách se nerozhoupe, stopu drží bez přílišných náklonů a kupodivu je tak celkem radost s touhle hybridní „krabicí” někam spěchat.

Nová Kuga rozhodně má v nabitém segmentu co říci. Ze subjektivního pohledu soudím, že nejde o nejútulnější a nejpohlednější SUV, taky by se podvozek mohl více uvolnit. Ale na druhou stranu s nadhledem zvládá ostřejší tempo, pokud to využijete a uvnitř nabídne hodně prostoru. Překvapivě pádným argumentem pro koupi také může být testovaná motorizace.