Článek
„Když moje teta Gin zemřela na rakovinu, bylo to velmi rychlé. Na jaře nám řekla, že je nemocná, a v létě zemřela. Až později jsme se dozvěděli, že o nemoci věděla mnohem déle, ale protože byla v nejhorším stadiu a nedalo se nic dělat, nikomu to neřekla. I když to nebyla moje skutečná pokrevní příbuzná, brala jsem ji tak. Vědomí, že s tím žila přes rok sama, mě ničilo,” svěřila se na svém blogu Amanda Chatelová.
Jak ale později zjistila, rozhodnutí, které její teta učinila – tedy neříci svým blízkým o nemoci –, není až tak výjimečné, jak by se mohlo zdát.
Primářka z hospice Irena Závadová: Na konci života je možné zažít i krásné okamžiky
Jak například ukázal průzkum z roku 2014 provedený ve Velké Británii, z 1115 dospělých s diagnostikovanou rakovinou by si celých 25 procent žen nechalo diagnózu pro sebe, u mužů by totéž udělalo 18 procent z nich.
Z výzkumu rovněž vyplynulo, že 18 procent lidí znalo někoho, kdo měl rakovinu a nechal si to pro sebe, přičemž více než polovina všech účastníků uvedla, že respektují jejich rozhodnutí uchovat toto tajemství.
Proč lidé rakovinu tají?
Důvodů, proč se lidé nechtějí dělit o podobné nepříjemné noviny, je několik. Od toho, že si chtějí udržet co nejdéle normální život, přes fakt, že nechtějí žádné velké sympatie nebo speciální zacházení, až po skutečnost, že mnozí chtějí vše zvládnout sami.
Proč je důležité myslet na prevenci rakoviny prsu i v době pandemie
„Každý pacient reaguje na svou diagnózu odlišně. Ale lidí, kteří si chtějí nechat diagnózu sami pro sebe, třeba jen do chvíle, dokud se s ní sami nevyrovnají, stále přibývá,” poukazuje na fakt manažerka pro péči o pacienty s rakovinou Jayne Molyneuxová z pojišťovací společnosti Bupa.
Členové neziskové organizace Macmillan Cancer Support se sídlem ve Velké Británii pak upozorňují i na to, že někteří pacienti cítí vinu za svou nemoc, a proto o ní mlčí. I proto vydali brožuru, která má lidem s rakovinou pomoci vypořádat se s emocionálními dopady nemoci.
Onkolog Marek Svoboda: Nejhorší rakovina je ta, která vznikla zbytečně
„Můžete se cítit provinile a obviňovat sami sebe z toho, že jste dostali rakovinu. Děláme to často z důvodu, že se pak cítíme aspoň o trochu lépe, když víme, proč se něco stalo. U většiny lidí ale není možné přesně zjistit, co rakovinu způsobilo. Tudíž ani není prostor na to se z toho obviňovat. Rakovina není trest za něco, co jste udělali,” píše se v ní.
