Hlavní obsah
Když jsme za všechno jen kritizovaní, ztrácíme motivaci. Foto: Profimedia.cz

Život s věčným kritikem aneb Ať udělám, co udělám, vše je špatně

Mnozí lidé stále žijí v mylné představě, že dospělý člověk se dá převychovat podle jejich představ, a to třeba i tím, že jej budou neustále kritizovat, upozorňovat na nedostatky a případně velet jako generál na vojně. Většinou se tak chovají lidé, jejichž vědomí vlastní ceny je chatrné. Své maličké sebevědomíčko se snaží zvětšit tím, že ponižují druhé, a to zejména ty, kteří jsou na nich závislí. Nikdo jiný by si to nenechal líbit.

Když jsme za všechno jen kritizovaní, ztrácíme motivaci. Foto: Profimedia.cz
Život s věčným kritikem aneb Ať udělám, co udělám, vše je špatně

Stále je mezi námi spousta lidí, kteří žijí podle hesla: Když někoho ponížíš, ocitneš se výš. Je to ovšem velmi ubohý, a hlavně zcela nefunkční způsob jednání.

Dospělý člověk se dokáže přizpůsobit přáním druhého jenom dobrovolně. To je nutné zdůraznit. A musí k tomu mít pozitivní motivaci. Nějaký rozumný nebo příjemný důvod, proč partnerovi vyhovět. Třeba kvůli klidnému a pohodovému soužití. Jeho situace ho však nesmí ponižovat nebo v něm vyvolávat nějaké silné negativní pocity.

Nejefektivnější cesta je, když partner příznivě reaguje na jeho snahu, chválí ho nebo i odměňuje za to, že dělá věci, které ho potěší. Pokud se dopouští něčeho, co je mu naopak nemilé a co si nepřeje, měl by ho na to upozornit. Taktně a jemně.

Skoro každý ví, že i malé dítě lépe vychováme odměnou než trestem. Co chvály a úsměvů dítě sklidí, když se mu poprvé povede udělat něco do nočníčku. A jaké divadlo kolem toho děláme? Má to jediný cíl. Aby to děťátko dělalo takhle stále. Má to i další pozitivní rys. Když vytrvale chválíme a odměňujeme chování, které je žádoucí, automaticky potlačujeme to nežádoucí.

Potřebu odměny a kladného přijetí máme v sobě zakořeněnou prakticky od narození až do smrti. Ve škole jsou nám odměnou za dobrou práci jedničky a radost rodičů. V zaměstnání zase peníze a kariéra. V mezilidských vztazích to bývá uznání, ocenění a projevy respektu. Pro uspokojení této potřeby jsme ochotni udělat hodně.

Když jsme však za všechno jen kritizovaní, trestaní a nikdy odměněni, ztrácíme motivaci a zaujímáme obrannou pozici.

Snaha věci měnit

Zprvu se většina lidí snaží vyhovět, protože očekává ocenění. V těchto případech ale k tomu obvykle nedochází.

Proto po nějaké době mnozí přistoupí na ofenzívu a tedy boj. Bohužel ani tímto způsobem nedochází ke změně, ba naopak věci se ještě více zhoršují a v mnohých rodinách pak může jít doslova o život.

Dotyčnému tak nic jiného nezbývá, než ze vztahu odejít nebo rezignovat, protože ať se bude snažit nebo ne, výsledek zůstane vždy stejný.

V těchto případech je vždy lepší přestat se snažit zavděčit a šetřit raději energii na cokoliv jiného, co dokáže potěšit a dělat radosti. A to zvlášť v okamžiku, kdy rozvod není tím nejlepším řešením, ať už kvůli dětem či dalším okolnostem.

Člověk nemůže dělat víc, než zvládne. Důležitý je pocit, že nezanedbáváte nic důležitého. Usilovat o dokonalost je hloupost. Život by měl být pestrý a zajímavý, ne nudně dokonalý.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků