Hlavní obsah
Pokud si po náročném dni v práci sednete s kámoškou na kafe a odcházíte z něj ještě unavenější a navíc otrávená, něco není v pořádku. Pravdou je, že vztahy s některými lidmi vyžadují nesmírné množství emoční práce. Foto: Profimedia.cz

I přátelství lze přechodit

Někdo má to štěstí, že má dobré kamarády v podstatě od školky či základky a tato přátelství vydrží celý život. I přes to, že se všichni měníme, vyvíjíme a získáváme odlišné životní zkušenosti. Většina z nás se ale v různých etapách života sbližuje s různými lidmi. A také se od nich vzdaluje, což může bolet, mrzet, vyvolávat výčitky a nepříjemné pocity. Co tedy dělat, když se s někým, kdo nám byl roky blízký, odcizíme?

Pokud si po náročném dni v práci sednete s kámoškou na kafe a odcházíte z něj ještě unavenější a navíc otrávená, něco není v pořádku. Pravdou je, že vztahy s některými lidmi vyžadují nesmírné množství emoční práce. Foto: Profimedia.cz
I přátelství lze přechodit

Mnohé možná překvapí, že podle nizozemské studie z roku 2009 trvá typické blízké přátelství (pouhých) sedm let.

„Většina dospělých ví, jak ukončit milostný vztah nebo jak odejít ze zaměstnání s grácií a důstojně,“ upozorňuje klinická psycholožka Ahona Guhaová s tím, že máme alespoň teoretické ponětí o tom, jak bychom to měli udělat.

„Ale rozchod s kamarádem je velice náročný. Není na to jednoduchý návod.“

Proč kamarádství ochládá?

Pravda ale také je, že mnoho přátelství končí v podstatě tak nějak samo od sebe a není třeba si to ani říkat. Odjedeme studovat nebo pracovat do jiného města, začneme milostný vztah, narodí se děti... a některá kamarádství tak nějak vyšumí.

Jindy ale s hrůzou zjistíme, že člověka, se kterým jsme ještě na vysoké před rokem dvěma byli nerozluční, nemůžeme už nějakou dobu ani vystát.

Důvodů, proč se to děje, je řada. Případ, kdy jeden z přátel udělá tomu druhému něco špatného, můžeme pominout - tady obvykle nastává rozchod automaticky a netřeba ho rozebírat.

V jiných případech ale, podobně jako v párových vztazích, přátelé časem zjišťují, že to, co v chování kamaráda přehlíželi nebo jim připadalo milé před pár lety, teď nedokážou jen tak přecházet.

Jeden či druhý se také mohou v životě posunout, získat jiné zkušenosti a náhle se mezi nimi objeví jakási hráz, za kterou si už nerozumějí. Stejně tak může jeden z přátel čelit rostoucímu pocitu marnosti a lhostejnosti, protože z jeho hlediska se už kamarádství vyčerpalo, nic mu nedává. Nebo si připadá až příliš zneužívaný a pod tlakem toho druhého, protože kamarádi se sice mají vídat a pomáhat si, ale všechno má své meze...

Kdy je na čase skončit

Jak tedy poznáme, že je čas to zabalit a udělat si místo pro jiné lidi, kteří nám na rozdíl od starého kamaráda budou do života přinášet něco zajímavého a dobrého? Podle terapeutky Sarah Epsteinové bychom se měli zaměřit na tyto body:

  • Jste „prošlou“ verzí sama sebe. Některé vztahy zůstávají v minulosti. Sice si povídáte o tom, jaké to bylo na střední, ale nezajímá vás, co kdo dělal minulý týden. Zdravé vztahy se vyvíjejí spolu s lidmi, kteří je tvoří. Pokud se k vám kamarád nebo kamarádka chová jako k té stydlivce z poslední lavice, třídnímu klaunovi nebo roztržité naivce, jíž jste byla v prvním zaměstnání, je lepší se stáhnout. Zvlášť když se jako stydlivka či klaun začnete v přítomnosti toho druhého cítit, přestože toto období máte za sebou.
  • Kamarádství vám ubírá energii, místo aby ji dodávalo. Pokud si po náročném dni v práci sednete s kámoškou na kafe a odcházíte z něj ještě unavenější a navíc otrávená, něco není v pořádku. Své pocity pak skrýváte, protože ji nechcete ranit, vyhýbáte se konfliktu, a tak nějak cítíte, že jakékoli vyříkávání by stejně nepomohlo. Možná si na takové přátelství i stěžujete dalším kamarádkám, protože do něj dáváte víc, než dostáváte. Pravdou je, že vztahy s některými lidmi vyžadují nesmírné množství emoční práce. Ale vážně vám to v tomto případě stojí za to?
  • Už nemáte nic společného. Bývali jste nejlepšími kamarády, ale pak jste se zaměřili na jiné zájmy, pracovní kariéru či absolutně jiný životní styl a máte kolem sebe nové lidi, kteří do toho všeho zapadají lépe. Pokud se sejdou dvě kamarádky a jedna se chce bavit výlučně o svých třech dětech, zatímco ta druhá o cestování s batohem po Thajsku, těžko si budou notovat... Vaše hovory nad kávou jsou typické tím, že se úporně snažíte najít téma, u kterého byste mohli zůstat. Během schůzek se cítíte ve stresu, nebo dokonce tak nějak zmateně, že pořád ztrácíte nit.
  • Jeden z vás se absolutně nesnaží. Příčinou takového stavu mohou být všechny výše uvedené body. Jak to vypadá v praxi? Buď jste to vy, kdo se objeví, jen když se vám to hodí, nebo je naopak veškeré zařizování společných chvil na vás. V tom případě si nikdy nejste jistí, jestli to vůbec klapne. Také se musíte často přizpůsobovat, protože váš kamarád či kamarádka má čas a ochotu potkat se s vámi jen v restauraci či kavárně, kterou má blízko. Posíláte jim přání k narozeninám a Vánocům, ale nedostáváte totéž na oplátku.

Pokud jste tato osoba vy, máte v sobě jakousi nechuť cokoliv podnikat. V zásadě se občas uvolíte k setkání, než abyste řekli, že už na kamaráda či kamarádku nemáte náladu a přátelství pro vás přestalo být důležité. A důvod, proč nakonec jdete? Chcete se vyhnout nepříjemnému rozhovoru a potenciálnímu konfliktu.

Dál od sebe

Funkční přátelství vypadá jinak. „Můžeme na ně nahlížet jako na vzájemnost, na vztah dvou lidí, který je oboustranný, jde oběma směry. V přátelském vztahu je tedy podstatná reciprocita, náklonnost, porozumění,“ vyjmenovává terapeut Adam Táborský.

Na přátelství podle něj můžeme také nahlížet jako na naši podpůrnou síť. „Pokud jsme k sobě navzájem upřímní a důvěřujeme si, jsme schopni empatie - můžeme se svěřit se svými pocity, prožitky, názory bez obav, že budeme odsuzováni. Přítomná také může být vzájemná nezištná pomoc a chuť trávit s protějškem svůj volný čas.“

Terapeut zároveň upozorňuje, že někdy není třeba odcházet, i když už si tak blízcí nejsme.

„Vztahy jsou dynamické, vyvíjejí se v čase. Nejlepší kamarádka z mateřské, základní, střední, vysoké školy už nemusí být nejlepší, když jdeme do práce nebo se přestěhujeme - nebo poté, co já jí, ona mně nebo jedna druhé navzájem uděláme něco, co přeruší naše pouto,“ uzavírá a dodává, že ani částečný odchod z přátelství neznehodnocuje to, co jsme spolu s někým prožili.

Jak se rozloučit

„Musíte přátelství opravdu ukončit, nebo ho můžete jen ,rozředit'?" ptá se klinická psycholožka Ahona Guhaová s tím, že bychom se měli zamyslet, jak dlouho nad celou věcí přemýšlíme. Někdy může jít jen o jakési chladnější období, které jednou skončí.

Na přátelstvích je právě krásné i to, že vždy nemusí být tak intenzivní jako milostné vztahy. Od kamarádů si můžeme dát pauzu.

Pokud ale chceme dát starému příteli či přítelkyni kopačky, měli bychom podle psycholožky podniknout následující kroky:

  • Zvažujte. Všechno si promyslet a porozumět situaci je základ. Opravdu zvažte, jestli je kamarádství u konce. A také, zda je nutné se s daným člověkem „natvrdo” rozloučit, tedy oznámit mu, že už se nebudete vídat. Je důležité vnímat, jestli jde o vzájemné odcizení, nebo jen z vaší strany. Také posuďte, jestli nestojí za to dát tomu ještě šanci - vždyť přece můžete člověku, se kterým jste si byli blízcí, říct či naznačit, že je nutné něco změnit.
  • Sdílejte a poděkujte. Pokud se rozhodnete zabouchnout za tím druhým dveře, zvažte vhodnou formu. Možností je víc - textovka, telefonát, dopis, osobní setkání. V rámci korektnosti ale dejte kamarádovi možnost odpovědět. Také dejte jasně a krátce najevo, že pro vás toto přátelství mělo svého času velkou hodnotu. Zvlášť pokud bylo kamarádství dlouhé.
  • Truchlete. Dovolte si být smutní, i když jste to byli vy, kdo měl potřebu přátelství ukončit. Byl to pro vás důležitý vztah a to, že skončil, je prostě ztráta. Dejte si nějaký čas na to, abyste ztrátu zpracovali a nechte sami sebe cítit smutek, ale třeba i vztek. A stejně jako po ukončení milostného vztahu - nesledujte své bývalé přátele na sociálních médiích.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků