Hlavní obsah
Dorota Szücsová Foto: archív Doroty Szücsové

Z lektorky angličtiny oblíbenou pekařkou chleba a francouzského pečiva

Na francouzskou školu pečení chleba vsadila lektorka angličtiny Dorota Szücsová (46) z Vendryně na Třinecku. Pečení matku tří dětí tak chytlo, že garáž v domě přebudovala na pekárnu, v níž už voní nejen chleba.

Dorota Szücsová Foto: archív Doroty Szücsové
Z lektorky angličtiny oblíbenou pekařkou chleba a francouzského pečiva

„Chtěla jsem pro děti něco zdravého a zároveň chutného,“ vysvětluje sympatická majitelka Pekárny Jinak, jak se před rokem a půl dostala k pečení. „Ve firmách ale učím dodneška. Jen je teď mou prací spíš to pečení, víc mě zaměstnává,“ popisuje.

První, co vyzkoušela byly tzv. placáky, placaté chleby. „Nepovedly se, protože s kváskem je potřeba se naučit pracovat. Je třeba čas, vědět jaká mouka, voda...,“ podotýká s tím, že první pokusy byly jen pro rodinu a známé. Postupem času se okruh lidí, pro které Szücsová pekla, zvětšoval. A tak založila pekárnu.

„Nevím, jak se mi to stalo. Já ji vůbec nechtěla. Rodina i známí si mysleli, že mi úplně přeskočilo,“ směje se.

Pekařka přiznává, že po čase už měla dost pečení doma v kuchyni v litinových hrncích. „Nonstop jsem tam měla nepořádek z mouky,“ zdůvodňuje, proč se přestěhovala do garáže.

„Jenže tam to chtělo pec. Shodou okolností ji jeden pán z Prahy zrovna prodával. Tak jsem ji koupila a s pomocí jednoho ze studentů převezla sem,“ líčí.

Do pečení se Szücsová úplně zamilovala, díky euforii pak byla schopna táhnout pekárnu i učení sama asi rok. „Den, noc, den, noc, práce. Den, noc, den, noc práce,“ vzpomíná, jak fungovala. Přitom ještě stihla absolvovat kurzy pečení například ve Španělsku či Polsku.

K několika druhům chleba časem přidala Pekárna Jinak bagety, croissanty, kváskové koláče, americký závin či špaldové rohlíky, chleba je ale dál jedničkou.

„Francouzský recept je jiný v tom, že se používá pšeničný kvásek. U nás se většinou peče z žitného kvásku, to je německá škola kváskového chleba. Je to takové víc zbité, zatímco Francouzi to mají víc nadýchané a s dírami. Je to jiný druh,“ objasňuje Szücsová, která používá pšeničný kvásek do všeho, co peče.

Bez šikovných rukou dvou kamarádek: Jany Miszarové a Evy Svobodové by Dorota Szücsová provoz pekárny zvládala jen stěží.

Foto: Pavel Karban, Právo

„Všechno je prokvašené, aby to bylo lépe stravitelné, aby se lidem neucpávala střeva.“

Podle pekařky se kváskové chleby tohoto typu pečou tak, že mají povrch zkaramelizovaný, takže jsou takřka černé. „U nás to lidé nemají moc rádi. Přitom od starší generace často slýchávám, že jim můj chleba připomene chuť z dětství. Takže to není novinka,“ poznamenává Szücsová.

Její pečivo lze koupit nejen přes e-shop či v minipekárně ve Vendryni, kde je ale jen na objednávku, ale rovněž v několika dalších městech ve Slezsku nebo dokonce i v polském Těšíně. Však mouku nakupuje také v polské Ustroni. Týdně jí spotřebuje přes tři metráky.

Zájem o produkty Pekárny Jinak je takový, že Szücsová musela přibrat na pomoc dvě kamarádky v důchodu. „Když je toho hodně, tak peču od půlnoci, jinak od tří. Ráno v šest zadělám těsto, holky přijdou v sedm a už mám volno. To buď rozvážím pečivo, nebo jdu učit,“ říká žena, která plánuje pořídit druhou pec a najmout pekaře.

„A to jsem otevřela pekárnu, abych už nebyla s lidmi, abych tady byla sama zavřená a nemusela nikoho vidět a s nikým mluvit,“ uzavírá věčně rozesmátá pekařka.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků